Reklama
Banner

Vyšla výpravná monografie o Jiřím Brdečkovi

Email Tisk

brdecka perexNení pochyb, že noblesní, jemně ironický kreslíř, výtvarník, scenárista a zejména režisér animovaných filmů Jiří Brdečka (1917-1982) se trvale zapsal do dějin české kinematografie. Do diváckého povědomí vstoupil díky nápaditým, parodicky stylizovaným "hláškám", které jako (spolu)scenárista nachystal do podnes populárních veseloher jako Císařův pekař - Pekařův císař, Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech. O jeho privátním životě i umělecké dráze pojednává výpravná publikace Jiří Brdečka. 

 

 

Kniha, jejíž vydání iniciovala a řadu textů do ní napsala jeho dcera Tereza Brdečková, dnes vážená filmová kritička a teoretička, patří k pozoruhodným vydavatelským projektům, pečlivě nachystaných do posledního písmenka. Opírá se o množství unikátních fotografií, přetiskuje kreslené vtipy, ilustrace, písemné dokumenty, ukázky z dopisů i záznamy zasedání na Barrandově. 

bedecka 1

A hlavně poskytuje velký prostor pro vlastní Brdečkovy texty, ať již se jedná o průřez filmovými kritikami, které psal v těsně poválečném období (než komunisté začali diktovat, jak a o čem se má psát), komentáře vlastní tvorby či zamýšlení nad specifikou animované tvorby. Ale možná mohly být zařazeny i vzpomínky Pod tou starou lucernou, které samostatně vyšly před dvěma desetiletími a o nichž málokdo ví. 

Kniha je rozčleněna do deseti kapitol, na většině z nich se podílela Tereza Brdečková. Ona připravila úvodní studii, zpola vystavěnou na osobních vzpomínkách a zážitcích, zpola na pokusu poodstoupit od subjektivního náhledu a otcův portrét i dobu, v níž musel existovat, načrtnout z pozice nezaujatého badatele. Je tudíž rozdíl mezi pasážemi, kde mluví o otci, a těmi místy, kde se vynořuje (pan) Brdečka. Dlužno říci, že obě roviny se jí daří sloučit do přijatelné koláže. 

brdecka

Vytvořená podobizna je vrstevnatá a vyhýbá se mýtotvorné idealizaci, stačí si přečíst úryvek z Brdečkova dopisu napsaného v roce 1970 emigrantu Vratislavu Blažkovi: "Tohle je mi jasné: vyjma nepatrné hrstky hrdinů, myslím těch opravdových, budeme nakonec všichni zase kolaborovat a jde jen o to, aby tato kolaborace byla vkusná a nepodřezávala jiným krk. Ale to všechno má ještě daleko jemnější odstíny, o nichž si, dá-li Pámbú, my dva pohovoříme osobně, anžto jako ten vkusný kolaborant se možná tu a tam dostanu ven." 


brdecka fJiří Brdečka byl mužem mnoha zájmů, celoživotně jej však přitahoval svět westernu (dokonce s jedním svým námětem kontaktoval George Roye Hilla, režiséra Butche Cassidyho a Sundance Kida). Vydal knížku o skutečných osudech lidí na Divokém západě, avšak do povědomí vstoupil zejména  Limonádovým Joem. Příběh vznikal jako čtivo na pokračování, v roce 1944 se dočkal první dramatizace, jeho stopy nalezneme v animované Árii prérie (1949). V polovině 50. let jej Oldřich Lipský (jenž o desetiletí později natočí proslulou filmovou verzi) znovu uvede na divadle, načež následují další čtyři desítky rozličných jevištních ztvárnění. Limonádový Joe, zpravidla vycházející z filmové verze, se tak zařadil mezi nejhranější kusy - a to netušíme, zda se uchytil rovněž v zahraničí, neboť to už Milena Vojtková, autorka příslušné kapitolky, pominula. 

Kniha přibližuje jednotlivé Brdečkovy aktivity: Jan Šulc a Adam Hoffmeister napsali texty o knižních ilustracích i volné kresbě, krátkometrážní tvorbě se vedle Jiřího Kubíčka obšírně věnuje italský historik Giannalberto Bendazzi, jenž jeho přínos zhodnotil již ve svých fundamentálních dějinách celosvětového animovaného filmu, u nás bohužel dosud nevydaných. Jan Šulc obhlíží Brdečkův literární (i čtenářský) odkaz. Cenný je oddíl zpřístupňující korespondenci: Brdečka se spřátelil s pozoruhodnými osobnostmi, namátkou s Jiřím Trnkou, Janem Werichem, Adolfem Hoffmeistrem, s filmovým historikem Myrtilem Frídou, a vyměňoval si s nimi početné dopisy. 

A konečně musím zmínit pečlivě sestavenou filmografii, o kterou se zasloužil lexikograf Miloš Fikejz - nalezneme v ní všechny hrané i animované filmy, na nichž spolupracoval nebo které sám režíroval, dokonce i scénáře nerealizovaných projektů. Z Fikejzova soupisu jednoznačně vyplyne, že se Brdečka sice podílel na řadě hraných (nejen komediálních, i vážných) filmů, spolupracoval s režiséry jako Vojtěch Jasný, Jiří Weiss a zejména Oldřich Lipský, ale jeho domovem zůstávala vždy animace. 

Zbývá vyslovit jediné politování: že ke knize nebylo přidáno DVD s Brdečkovými nejvýznamnějšími tituly, které dokládají jeho talent: Vzducholoď a láska, Jak se člověk naučil létat, Slóvce M, Špatně namalovaná slepice, Metamorfeus, Do lesíčka na čekanou... Prostě: ani sebevíce slov a výkladů nenahradí zážitek z osobního seznámení s tím či oním dílem. 

Tereza Brdečková, Jan Šulc (eds.): Jiří Brdečka

brdecka o

Vydalo nakladatelství Arbor vitae, Řevnice 2013, 348 stran. 
Hodnocení: 100% 

Foto: kniha, Česká televize, www.mic.hranet.cz



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Jedna vražda stačí: slečna Marplová po česku
ImageMatylda Pekárková je čerstvá důchodkyně. Děti ji vyslaly spolu s její fenkou japonského china Dorotkou, kterou oslovuje láskyplně „příšerko“, na čtrnáctidenní podzimní pobyt na Istrii. Dovolená jí má pom...
Slam poetry: Básníci do ringu!

slam poetry plakatek200Již ve čtvrtek 7. února se po osmé v pražském klubu Rock Café uskuteční exhibice českého slamu. První letošní velká akce přivítá mistra loňského roku i zahraničního hosta. Startuje se úderem...

Já robot

ja 200K nočnímu promítání na Prima Cool 4. 4. něco před třetí ráno připomínám film, který si vzal několik témat od slavného sci-fi autora Isaaca Asimova.

...
Novinky ze stáje Lucie

200 lucieO skupině Lucie začíná být pořádně slyšet – děje se tak hlavně z důvodu jejich comebackového turné. Dokonce museli už nyní, pár dní po zveřejnění termínů a téměř rok do akce samotné, přidat pražskou zastávku, protože...