Banner

DONT STOP

Email Tisk

altKontroverzní snímek DONT STOP, mající sotva čtrnáct dní po premiéře, rozdělil filmové kritiky i veřejnost na dva tábory. Jedni ho považují za kouzlem dobovosti ověnčené retro, druzí za hořkou plytkost. Neznámá jména, oblak poloamatérského díla a chybějící apostrof v názvu, mají možná zarámovat subkulturní nálepku punk, ale možná jsou to zároveň i ty jediné skutečně punkové odlišnosti. Má vůbec soukromá výpověď kontrakulturního vidění světa v dobách normalizace, z pohledu gympláka, co říct?

Málokdo si neprošel obdobím, kdy nechtěl přemýšlet o zítřku, nechtěl vidět důsledky svých rozhodnutí a činů. Jenže většina zůstala jen u těch přivřených očí a plánů zavánějících “kdyby” a “když”. V dobách, kdy šedivá byla tou světlou barvou a uniformita skoro předpisová, neoplýval každý odvahou natolik, aby se proti proudu vydal, aby skutečně o dnech následujících nepřemýšlel. Předem nalajnovaný životní příběh v podobě školy, vojny a živení potomků ve spořádaném manželství, byl před třiceti lety nepsaným pravidlem, cestou, po které měli jít všichni. Všichni, až na punkáče. Revoluce s nahrávkou The Clash v ruce a prvním čírem ve městě změnila minimálně partu pražských kluků. Jenže vydat se na tehdejší okraj společnosti, bojovat po svém a věřit v revoluci názorů, nutně evokuje problém.

“V těhlech hadrech ste tady naposledy, je vám to jasný.”

Režijně debutující Richard Řeřicha chtěl ale ještě jednou nasadit křivák a vyčesat kohouta. Svůj filmařský sen po pěti letech proměnil ve skutečnost. Přesedl si od kamery k režisérskému křeslu a vdechl život své minulosti. Netají se s částečně autobiografickými motivy příběhu. A vlastně se tajit ani nemůže, protože žádný strhující děj se mezi rádoby průkopníky české punkové scény rozhodně nekoná.  Možná, že by mu dobře posloužily deníkové zápisky a představy, jaké myšlenkové pochody probíhaly v hlavách úzkého okolí. Bolestně melancholický kousek minulosti, který pro jednoho znamená ve vzpomínkách mnoho, pro druhého může být nic neříkajícím faktem. V momentě, kdy se nevsází na převratné scénáristické objevy, se síla finálního zážitku musí najít jinde. Jenže, kde najít v punkovém filmu místa silná a nekonvenční, přesto ne nechtěně přiklánějící se k laciné parodii, obzvlášť v české tvorbě?

alt

V Patriku Děrgelovi a v Lukáši Reichlovi. V hlavních představitelích tehdejších budoucích hudebních ikon. Jména nenafouklá v médiích, či opakující se v titulkách většiny českých filmů, byla režisérovou sázkou, kterou vyhrál. Typově perfektně sedící, s přirozeným hereckým projevem a uvěřitelností, formují stabilní základy snímku. V kombinaci s hudbou, vytvořenou ději na míru, a i s tou, zapůjčenou od zmíněných The Clash, se film posouvá do dob, které má znázorňovat. Kamera, snímající bravurně dobovou atmosféru, pak dodává tempo vyprávění, zachraňuje předvídatelnost a dotváří celek. Dialogy “od vedle” pak všechno směřují k nám. K nám, kteří už jsme zapomněli, že i proti proudu se dá plout.

“Plešatej, tlustej a připosranej.”

Vzpomínky nemusí bolet, jen záleží na tom, jak se na ně podíváme. Městští punkáči kdysi říkali, že oni nikdy nebudou součástí stáda. Ale za třicet let se toho změní mnoho. Právě z úhlu více než hodinového flash backu se na svůj zdroj inspirace dívá i Řeřicha. Nechá nás rozpomenout se, vybavit si mládí a vzdor. Svým způsobem nadčasové téma revolty, jen usazené do určitého historického rámce. DONT STOP dějovou linií nepřekvapí, zásadní konflikt se nekoná a přesně to je možná důvod, proč jedni výpověď generačního boje odsuzují. Jenže film nikomu neslibuje strhující zážitek, spíše zve na nostalgickou vzpomínku o životním stylu party kluků. Nenabízí dokonalý scénář a hollywoodské tempo. Vždyť je český a poloamatérský. A právě proto, pro snaživou osobitost, pro křehkost ve spojení s revoltujícím punkem, je tenhle snímek výjimečný!

alt

DONT STOP
Drama/ hudební, 98 minut
Režie: Richard Řeřicha
Hrají: Patrik Děrgel, Lukáš Reichl, Jiří Kocman, Jakub Zedníček, Oliver Cox, Viola Černodrinská
Kamera: Martin Žirian
Premiéra: 14. června 2012
Distributor: Bontonfilm
Hodnocení: 95%

Zdroj foto: Bontonfilm


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).


Hledat

Mimísek 6

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Tak chutná štěstí aneb chuťově vytříbená kuchařka!

Tak chutna stesti perexPřiznám se, že od této knihy jsem jako obyčejná ženská, trpící čtenářka, musela často odcházet. Nejprv si totiž přečtete jakýsi cheesecake na newyorský způsob, což je dobrota s vůní vanilky a pekanových ořechů, hebká a šťa...

Divadlo

Největší příběh všech dob

Nejvetsi pribeh 200Hra Patricka Barlowa „Největší příběh všech dob“ (Greatest story ever told). Divadelní „road movie“ se vrací! Aneb všechny cesty vedou na Golgotu...

 

...

Film

Den zrady aneb Politika je svinstvo

den zrady filmGeorge Clooney si za několik desetiletí, během nichž v Hollywoodu působí, již neotřesitelně získal pravý status hvězdy té nejvyšší svítivosti. Kromě vytouženého Oscara začal před deseti lety naplňovat své režijní amb...