Rafani: 31 konců/ 31 začátků
Banner

Rafani: 31 konců/ 31 začátků

Email Tisk

altDne 25.6.2012 vešel do distribuce osobitý dokument - debut umělecké skupiny Rafani 31 konců/ 31 začátků, lze ho tak zdarma zhlédnout na serveru Doc Alliance Films (http://dafilms.com/film/8121-31-koncu31-zacatku/), tedy webu zprostředkovávajícím více než 600 dokumentárních a experimentálních filmů. Tento snímek je jakýmsi entreé k vernisáži výstavy Dech,  konané 27. června 2012 v Domě umění města Brna.

Ve filmu je zpovídáno 21 osobností současné, zejména alternativní, kultury. Jde o subjektivně založený výběr napříč všemi oblastmi. Objevuje se zde kupříkladu výtvarník a ,,rapper“ Vladimír 518, hudební skupina Kaspar von Urbach nebo spisovatel Michal Viewegh, který, ať už je kvalita jeho děl hodnocena jakkoli ambivalentně, je jedním z předních literátů, kteří určují směr vývoje nejen literatury po r. 1989, a tudíž má rozhodně co říci. Nechybí ani řada nejmladších osobností, avšak o nic méně významných, jmenujme např. představitele videoartu a také držitele Ceny Jindřicha Chalupeckého, Marka Thera či výtvarníka Pavla Sterce. Velmi upřímně, nenávistně a zároveň tragicky, a především emotivně, zněla slova Markéty Soukupové, vdovy po výtvarném umělci Vítu Soukupovi, jimiž vzpomněla na svého manžela…Jak lze rozpoznat, jedná se o jakýsi extrakt individualit, velmi příhodně vybraných.

Film je rámcován pražskými scenériemi a jimi jsou prokládány i samotné promluvy postav, spolu s nimi tvoří právě tyto pražské obrazy pomyslných 31 konců/začátků. Ve filmu nejde o klasické dialogy, dané osobě je vždy položena otázka, na kterou odpovídá, ovšem diváci dotaz neznají (mohou pouze dedukovat). Jedná se tak spíše o monology, navíc v určitém místě uměle useknuté. Tyto časté střihy, nesnažící se samy sebe maskovat, vyvolávají pocity nedořečenosti, tímto se film od počátku stává fragmentárním, umocněný navíc rychlým, pouze „očíslovaným“, přechodem k dalšímu hovořícímu. Divák nepříliš orientující se v problematice tak může tápat v tom, o kterého mluvčího se jedná, nebo o čem se hovoří, protože promluvy začínají vždy od samého jádra, takřka bez úvodu. Takováto mozaikovitost je snad použita záměrně, souzní s roztříštěným myšlením, kde se složitě hledají odpovědi třebas na to, jaká je úloha umělce v dnešní společnosti a co je vůbec umění, kam se kultura posouvá, jaký dopad mají drogy či materiální strádání na ryzí lidské hodnoty. Pakliže je tato rozličně názorová směs často vnitřních zpovědí, navíc vyplněná spíše neklasickými pražskými obrazy uniformních sídlišť nebo reálně ,,nepěknými“ zákoutími s pochybnými podniky, pronášena lidmi, kteří se podílejí na dynamičnosti živého či neživého umění, mělo by před námi stát dílo, jakožto zrcadlo aktuální doby, potažmo města, ve které(m) žijeme, kde stoupáme a zase klesáme dolů…

alt

Že se nejedná ,,pouze“ o prostý, klasický audiovizuální počin, značí míra uměleckých prvků filmem prostupujících, ať už jsou to silně poetická a poměrně dosti myšlenkově hluboká vypravěčova slova na začátku a na konci filmu, nenásilná hra s obrazem během monologů, nebo, v neposlední řadě, působivé pražské záběry. Zvláště, nejen vizuálně, zajímavou se stává konečná „procházka“ hlavním městem z centra až na okraj, připomínající skoro až beletristickou reportáž pronášenou vypravěčovými neutěšenými slovy. Možná ji lze vnímat i jako paralelu k jiné procházce, té myšlenkové, kterou jsme již absolvovali. V této závěrečné „pouti“ se také objevuje výčet všech ve filmu vystupujících umělců a osobností. Snímek tak směřuje k celistvosti a k jádru sdělení – tedy k tomu, jak Praha, matka všech měst, upadá do ticha, kde ,,slova jsou náhrobky touhy“.

alt

Film se z počátku jeví velmi roztříštěně, mnohé výpovědi v jejich rychlém střídání až pozbývají smyslu, postupně vše krystalizuje až k závěrečnému číslu třicet jedna a onomu putování. Snímek ale v jistém smyslu ucelený je, a to tehdy, když na něj pohlédneme shora, tj.  když si zrekapitulujeme všechna silná slova, uvědomíme si aktuálnost výpovědí a jejich palčivě pravdivých vhledů do problému (to vše včetně velmi působivé umělecké složky). Jsme-li v tomto úspěšní, máme zde výjev či obraz dnešní ,,nemocné“ Prahy. Kdyby záleželo na mně, tak upustím od přílišného centralismu, protože mám pocit, že vir se šíří po celé šíři naší země, byť je na motiv hlavního města v dokumentu velmi často cíleno jakožto na výlučný.

31konců/začátků je jemně úderným počinem, který zanechá v divákovi pocit – nejasný, rozmazaný, zároveň úzkostně mlčenlivý, ale pocit intenzivní…

alt

31 KONCŮ / 31 ZAČÁTKŮ
2011, 84 min
Žánr: dokumentární film
Režie: Rafani

Zdroj foto: dafilms.com/film/8121-31-koncu31-zacatku


 

Zobrazit další články autora >>>

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Partneři

Hledat

Mimísek 32

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Hledala smrt, našla život

pristav nadeje (2)Když Marianne nevyšel pokus o sebevraždu, rozhodla se, že to zkusí znovu. Malovaná dlaždička, která se jí náhodou dostala do rukou, ji nasměřuje do Bretaně, až do přístavu Kerdruc. Tam získá práci...

Divadlo

Divadelní zpracování slavného večerníčku Krkonošské pohádky

KRAKONOS PEREXSpisovatelka Božena Šimková pochází z Podkrkonoší. Je autorkou televizních, rozhlasových a divadelních pohádek, z nichž nejznámější je Krkonošská pohádka – večerníček, kniha. Liberecké Šaldo...

Film

Jeníček a Mařenka jsou postrachem všech čarodějnic

jenicek a marenka 200Žili byli dva malí sourozenci Jeníček a Mařenka, které jejich otec odvedl v noci do hlubokého černého lesa a zanechal je tam napospas divoké přírodě. Po krátkém bloudění ve vysokém porostu našli bratr se sestro...