Reklama
Banner

Zvony nad Tbilisi zvoní umíráček

Email Tisk

Zvony 200Dokumentární film Pavla Kolaji Zvony nad Tbilisi (2012) přibližuje stav kinematografie v současné Gruzii - a vyznívá jako nostalgické ohlédnutí na časy, kdy sice s obtížemi, ale přece jen vznikaly výsostně umělecké filmy, oceňované jedině náročnějším publikem. Když padl model státem financované kinematografie, v Gruzii, navíc zmítané nepokoji a válkami, téměř zanikla vlastní filmová tvorba, protože si na sebe nedokázala vydělat. Jen málokomu se podařilo přesvědčit soukromé producenty, aby investovali právě do jeho projektu.

 

Přemýšlivý snímek spatříme jen v rámci přehlídky Střední Evropa – současná filmová tvorba, pořádané ve dnech 9. až 12. října v Maďarském institutu. Poutavé vyprávění zastřešuje příprava tbiliské výstavy, která by ráda mapovala jednotlivé etapy vývoje gruzínské kinematografie, shromáždila fotografie, kresby a obrazy hustě pokrývající stěny místností. To vše prolínají rozmluvy s tvůrci, kteří vzpomínají na často napjaté okolnosti, za nichž kdysi vznikaly jejich dřívější filmy, i na nynější bezmoc. Jeden z nich (Georgij Šengelaja) se dokonce rozhodl pro televizi vytvořit literární pořad, kde četl, předváděl a komentoval příběh, který se mu nepodařilo převést do filmové podoby - Tolstého Hadžiho Murata.

Zvony Tbilisi

Zaznějí stesky na poetiku televizních seriálů, která ničí vše, čeho bylo v herecké i režisérské profesi dosud dosaženo. Snadno postřehneme, že režiséři, dnes již vesměs v důchodovém věku, jsou dodnes hrdí na svá mezinárodní ocenění (včetně karlovarského), na setkání s významnými zahraničními tvůrci, přiznávají vliv některých z nich, jmenovitě Viga nebo Felliniho. A také si všimneme zajímavých dokladů o proměně duchovních hodnot: zdá se, že někteří umělci zaměnili někdejší komunistické ideály za náboženskou víru, u studií Gruzia-filmu byl dokonce postaven kostelík, aby se tam filmaři mohli pomodlit.

Kolaja rozmlouvá s významnými osobnostmi gruzínské kinematografie, které od 60. let prosazovaly koncept autorské tvorby, často poetizované a výrazově stylizované: postupně se vystřídají Alexandr Rechviašvili, Revaz Čcheidze, bratři Šengelajové nebo Nana Džanelidze, která vzpomíná na Tengize Abuladzeho. Stručné zmínky padnou rovněž o dalších důležitých autorech, třeba Paradžanovovi nebo Joselianim, aniž by jim bohužel byla věnována větší pozornost. A některá jména vůbec nezaznějí (například Iraklij Kvirikadze).

Nedílnou součástí jsou ukázky z filmů, které zpovídaní režiséři natočili, někdy i s komentováním záměrů či konkrétního obrazového řešení (například u Abuladzeho volné trilogie Prosba, Strom přání a Pokání, u Danělijova Pirosmaniho nebo Rechviašviliho Gruzínských kronik XIX. století). Některé ukázky jsou identifikovány připojeným českým názvem, byť ne vždy přesným, jak dokládá případ středometrážního snímku Oslík, u něhož čteme toliko původní název Lurdža Magdanin, jiné zůstávají bez označení (zajména v případě bratří Šengelajů).

Zvony plakat

Použité filmy včetně správných českých distribučních titulů jsou zmíněny teprve v závěrečné soupisce, shrnující gruzínské umělce, kteří v dokumentu vystupují. Jen je škoda, že režisér pomíjí aktivity mladých tvůrců, kterým se – zpravidla v koprodukci se zahraničím – daří připomínat, že tamní kinematografie ještě nezhynula, jak dokládají i díla uváděná třeba na karlovarském festivalu. Na českém znění spolupracovali i uznávaní tuzemští odborníci přes gruzínský film (Galina Kopaněvová, Tomáš Hála).

Veškeré rozmluvy jsou vedeny v ruském jazyce (v gruzínštině vyslechneme jen některé úryvky z filmů nebo písně), český překlad je vcelku výstižný, byť se nevyvaroval některých vad, ať již pramení z neujasněné hláskové koncepce (občas se používá "š", občas "sh" pro tutéž hlásku) nebo z překlepu (ve vzpomínce na konfliktní studie na VGIK a výhrady schvalovatelů trčí titulek "koho mi to vychováváme", přičemž správná varianta by nejspíš měla znít "koho si to vychováváme").

Zvony nad Tbilisi, vytvořené s obdivuhodným nadšenectvím v ryze amatérských podmínkách, jsou fascinujícím dokumentem o zbídačeném stavu filmařiny v zemi kdysi proslulé osobitou tvorbou – a jistě by bylo žádoucí, abychom je spatřili i v televizi, nejlépe s doprovodem některého z proslulých gruzínských filmů. Zájemci mají aspoň příležitost seznámit se s nimi na výše zmíněné přehlídce ve čtvrtek 9. října.


Zvony nad Tbilisi
ČR 2012, 83 minut
Režie: Pavel Kolaja
Kamera: Petr Záruba

Hodnocení: 80%

Foto: Maďarský institut, www.paradiseintheworld.com, www.arara.czwww.blog.aktualne.cz 
www.praga.balassiintezet.hu/images/institutes/praga/rendezvenyek/2014/Filmova_tvorba-stredni_evropa_2014.pdf 

( 0 hlasů )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

EVA HOUSEROVÁ-STENGLOVÁ

spisovatelka, šéfredaktorka Klubu žen s nadhledem http://www.nezoufalky.cz

Muzikál:


MÝDLOVÝ PRINC (v pražském divadle Broadway)

Tak takhle jsem se v divadle dlouho nepobavila. Podstatou úspěchu tohoto muzikálu je jeho ryzí českost bez snahy o bombastičnost. Příběh o tom, že i když to s námi jde někdy z kopce, vždy je možné ten kopec nakonec zdolat. Účinkující vás od otevření opony až do poslední vteřiny děkovačky strhnou svým entusiasmem a předají vám energii, přesně tak, jak to má v divadle být. Mluvené dialogy se přelévají ve zpívaná a tančená čísla, nikde žádné falešné spoje a prostoje. Autor a režisér Radek Balaš prostě muzikál dokonale ovládá, Daniel Dvořák mu postavil ve vteřině proměnitelnou scénu, a Mýdlový princ tak má pravý muzikálový šmrnc. Budete si s nimi zpívat Neckářovy písničky a budete i trochu dojatí, protože před touto legendou naší populární hudby, která i přes zdravotní problémy stále září, je třeba smeknout. Tak jak to udělal i celý muzikál…

Banner

Anketa


Pacient 11

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Každá cesta má svůj cíl aneb putování za Talismanem

tali 200Nakladatelství Beta uhodilo hřebíček na hlavičku, když koncem října vydalo kultovní americkou fantasy knihu od autorského tandemu Stephen King a Peter Straub, jež světlo světa spatřila už v roce 1984. Ptáte se, proč tomu tak je? Směle čtěte dál...

Gagarinovský den v HaDivadle: Nu pojechali!
ImageHaDivadlo připravuje v souvislosti s 50. výročím letu prvního člověka do vesmíru, které připadá na úterý 12. dubna 2011, paradivadelní akci Nu pojechali!. Přestože byl za minulého...
Truman show: Jim Carrey loutkou televizního štábu

truman show plakatKriminální film nebo horor už viděl každý. Jim Carrey má však štěstí na filmy, které jsou skoro vždycky něčím originální, a přitom v sobě kombinují staré známé prvky. Jedním z takových je i Truman show....

Xindl X není mimo mísu, nejspíš proto stojí jeho koncerty za to

xindl xVe čtvrtek 15. března přijel Xindl X do šumperského H–Clubu, kde vystoupil v tradičně netradičním xindlovském stylu. H-Club, zaplněný diváky všech věkových skupin, se pouze domníval, jaký koncert od Xindla X může očekávat. Ovšem jak se mohou domně...