Reklama
Banner
Banner

A zase ten Havel!

Email Tisk

200divV poslední době mívám někdy dojem, že snad každý chce hrát Havla. Možná je to jen taková móda, možná se pletu a vidím přízraky. Snad proto se mne, když jsem dostala pozvánku na premiéru Havlovy Audience, zmocnily nemalé pochyby. Pražský soubor vinohradského Divadla D 21 je totiž složený výhradně z mladé polistopadové generace, která na vlastní kůži nezažila a nepamatuje si každodenní reálněsocialistickou schizofrenii paralelního myšlení a dělení lidí na my a oni. Po shlédnutí tohoto představení mě ovšem můj pocit, že Havlova jednoaktovka je zobrazením absurdní reality minulého režimu, kterou další generace jen stěží může pochopit, naprosto přešel.

 

Postava Sládka je v podání Lukáše Šolce citlivě a přesvědčivě vybalancovaná na pomezí mezi sebelitujícím se, ruminujícím alkoholikem a mazaným prospěchářem, hrdým na svou schopnost orientace a přežití v džungli degradovaných vztahů. Méně okázalá, ale o to přesvědčivější osoba Ferdinanda Vaňka, ztvárněná hostujícím Jiřím Panznerem, je jen zdánlivě v pozadí. I Vaněk chce své místo na slunci, i on si připadá výjimečný a lepší než ostatní a nežli oni; a ani on neváhá dát to najevo. Střet dvou naprosto jiných lidí z různého životního milieu, kteří se liší snad úplně ve všem a jen shodou podivných okolností jsou nuceni se setkat a nějaký čas vzájemně koexistovat, je zaručeným exsudátem humoru. Ten podtrhuje i jakýsi až přízračný pivní hyperrrealismus, zvýrazněný monotematickou scénou (všude, na všem a ve všech je pivo). Zásluhu na věrohodnosti obou postav i dialogů má v neposlední řadě režie Jiřího Ondry, který dokázal vyvážit obě role tak, aby působily pravdivě a nesklouzly k opileckému či mravoučnému klišé.

div

Lze říci, že se tomuto představení povedlo prolomit nimbus výjimečnosti, který kolem Havlových děl často panuje. Z častého postu nekritického odsuzování a despektu či naopak absolutního zbožňování a nedotknutelnosti posunuli jeho dílo tam, kam patří – mezi klasiky dramatické tvorby. A naložili s ním, jak je třeba s klasiky nakládat – zas a znovu si je každá generace vyloží po svém, vybere si z nich to, co je pro ni významné a důležité a pokusí se jejich díla ztvárnit tak, jak je pro ni aktuální, zajímavé a podnětné. A to je dobře. Sami se můžete přesvědčit, že to svědčí nejenom Divadlu D 21, ale i Havlovi – českému dramatikovi. 

div1

Jiří Panzner (vlevo) jako Ferdinad Vaněk a Lukáš Šolc v roli Sládka

Na závěr nesmím opomenout vyřídit vzkaz divákům: Každý, kdo dokáže, že se jmenuje Vaněk, Sládek nebo Szerkessy (či Šerkézy), má ve vinohradské Záhřebské ulici na představení Audience vstup zdarma!

Text a foto: Štěpánka Nohýnková

Divadlo D 21, Záhřebská 21, Praha 2 – Vinohrady
Václav Havel: Audience
Režie: Jiří Ondra
Hrají: Lukáš Šolc, Jiří Panzner j. h.
Žánr: tragikomedie
Výtvarná spolupráce: Pavla Hovorková
Hodnocení: 90% 

Premiéra: 2. října 2013


 

Zobrazit další články autora >>>

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

LENKA KLESTILOVÁ

ředitelka terénní pečovatelské služby Kvalitní podzim života, z.ú

Film:


PHAR LAP

Nejsem ani fotbalista a ani hokej mě nebaví. Vlastně žádný sport mě nenadchl natolik, abych ho sledovala natož, abych se mu věnovala, ale nasel se jeden hrdina, který mě vážně inspiroval. Emotivní příběh z doby třicátých let, kdy v Austrálii řádila ekonomická krize, je plný nadějí a odhodlání vyhrát, ale i pádů. Krásně ukazuje, jak zkažená umí být lidská povaha. Moc, bohatství a závist, které světem vládnou. Australský film z roku 1983 mi přinesl mého sportovního hrdinu - Phar Lapa. Tenhle anglický plnokrevník byl osobnost. Přestože byl o 10 cm větší a o 150 kg těžší než jeho vrstevníci a prohrával závod za závodem, jeho trenér věřil v jeho dobrý rodokmen a trénoval ho až do úmoru. Jednoho dne se ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, najednou začal posouvat dopředu, až na konec zaujal první pozici. Od té doby byl jasným vítězem ve všech dostizích, ve kterých startoval. Pro sázkaře byl jistotou, ale Austrálii rozdělil na dvě části. Jednou byl milován, druhou nenáviděn. A to natolik, že jednoho dne zemřel. Hypotéz o příčině jeho smrti je mnoho, avšak ta pravá nebyla nikdy objasněna. Ať už za smrt toho koně může kdokoliv, jedno je jisté, můžou za to lidi a jejich hamižnost po penězích. Viník bohužel nikdy nebyl potrestán. Stále ho můžeme vidět v Melbournském muzeu. Snad se mi někdy povede se tam zajet podívat. Díky filmu se mi opravdu vryl do srdce!

Banner

Anketa

Národní divadlo

  • Národní divadlo seniorům
    Sleva pro seniory Národní divadlo nabízí seniorům ve věku 65 + vstupenky s 50% slevou na vyhrazená místa všech představení ND.*  Kromě této...

Aktuality

Městská divadla pražská
Národní divadlo Brno, Národní divadlo Brno

Partneři

Čtěte také...

20. Setkání/ Stretnutie zaštítil Milan Lasica, festival otevře písněmi

setkani perexJubilejní 20. ročník česko-slovenského divadelního festivalu Setkání/ Stretnutie chystá Městské divadlo Zlín. Uskuteční se od 12. do 16. května v divadle a jeho blízkém okolí a do Zlína opět přiláká řadu osobno...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Literatura

Příhody vikinga Tappiho se srdcem stejně velkým jako jeho panděro

Tappi perexNakladatelství Host vydalo další půvabnou knihu, určenou dětem – Příhody Tappiho ze Šeptajícího lesa. Tento udatný a sympatický obří viking žije v kouzelném lese s kouzelným názvem Šeptající les. A nebydlí zde sám ...

Divadlo

Doma u Hitlerů: Historky z kuchyně

doma u hitlera 200V rámci dvacátého ročníku divadelního festivalu Setkání Stretnutie přijelo do Zlína Štátne divadlo Košice s hrou Doma u Hitlerů: Historky z kuchyně. Tu speciálně pro Košice a vlastně celý slovenský stát upravil Arnošt Goldflam. Prem...

Film

Můj týden s Marilyn: na chvíli se dotknout hvězdy
ImageJedna z největších hollywoodských ikon všech dob Marilyn Monroe právě prožívá vrchol své slávy, když poprvé vstupuje na britskou půdu, aby zde natočila film Princ a tanečnice. Jeho režisérem i hlavním představitele...