Lidem, jejichž práva jsou pošlapávána, věnovala Libuše Staňková svoje dílo. „Polystyrénové hlavy, které jsou ve výlohách obchodů všude na světě prakticky stejné, mají symbolizovat člověka, který je na celém světě v zásadě také stejný,“ řekla.

„Ve spojení s pytli na odpadky jsem tím chtěla vyjádřit chování většinové společnosti k určitým znevýhodněným skupinám. Taška symbolizuje homofobii, která je jedním z problémů. Stejně jako války, globální sociální nerovnosti, xenofobie a rasismus,“uvedla.

„Tyto negativní jevy vnímám jako hlavní problémy při ochraně lidských práv,“ dodala autorka, která dílo instalovala v rámci Dne lidských práv, který si komorním shromážděním v Praze připomněla strana Levice a další subjekty.

Kde domov můj…
Tématice lidských práv se Libuše Staňková věnuje nikoli poprvé. Kupříkladu v roce 2019 se v prostorách kavárny pražského Divadla U Hasičů konala její protiválečná a protixenofobní výstava s názvem „Už ani korunu na zbrojení“.

Byla tam instalována kupříkladu série „Kde domov můj…“, kde bylo lidské utrpení zobrazeno jakoby ve stylu Slovanské epopeje, přičemž na dalších foto-obrázcích byli znázorněni lidé z půdy, kteří jsou na nucené cestě – ať již jsou to Češi v roce 1938, Židé v roce 1941 nebo Němci v roce 1946. Na přebalu CD jsou ve stejné sérii zobrazeni současní uprchlíci.

Foto: archiv Libuše Staňkové