Jejím knihám, které se staly bestsellery, se říká „repovky.“ Patří mezi oblíbené a úspěšné autorky a dvakrát byla nominována na slovenskou literární cenu Panta Rhei Awards v kategorii Spisovatelka. Své čtenáře má Hana Repová také v Čechách a letos ji v češtině vyšel čtvrtý díl úspěšné série Soukromé problémy – Sebastian. A na další překlady, jak autorka přiznává, se můžeme těšit.

Říkáte, že vaše cesta ke psaní nebyla přímá. „Řekla bych, že to byla cesta od čtení, ke psaní.“ Jak to začalo, kdy se u vás zrodila myšlenka, že byste to, co se vám zrodilo v hlavě, mohla přenést na papír? Psala jste si něco v dětství, takzvaně do šuplíku? Jak jste prožívala svá dětská léta?

Ještě mám v tom šuplíku jeden dětskou rukou psaní příběh, takže zřejmě tam ty tendence byly, ale nevzpomínám si, že bych se tím byla aktivně zabývala. Byl to zřejmě jen pokus, přesně takový, jakým začalo moje dospělácké psaní. Pamatuji si na zklamání ze závěru nějaké knihy a na má slova: „Tak tohle bych napsala lépe“, i slova mých kamarádů: „Vždyť tak napiš“ a asi to byl tehdy takový můj truc jim dokázat, že umím vytvořit příběh. Začala jsem psát, i když jsem jim o tom nic víc neřekla až do chvíle, kdy jsem jedné z kamarádek dala přečíst vytištěný rukopis. A když jsem ho o pár týdnů chtěla zpět, najednou ho mezitím už přečetlo několik lidí. A díky jejich slovům: „Toto musíš někam poslat“, spatřila světlo světa moje prvotina kniha Boh plače potichu. Myslím, že je v této knize i cítit, že jsem na ni měla nejvíc času a mohla si s tím příběhem více vyhrát i když jsem se v podstatě až při něm začala učit různým technikám a souběžně při psaní jsem si začala pořizovat i odbornou literaturu ke kreativnímu psaní.

Pocházíte ze slovenského Trenčína, ale po maturitě jste odjela do zahraničí, kde jste dělala au-pair a usadila se v německém Frankfurtu nad Mohanem, kde jste vystudovala geografii na Goethově Univerzitě. Řadu let jste pracovala ve finančnictví. Co vám práce v tomto oboru dala?

Naučila mě německé preciznosti a dostala jsem vzdělání v oblasti komunikace. Obě dovednosti každodenně využívám i po odchodu do jiné pracovní sféry. Byl to nesnadný, ale velmi poučný start do pracovního života. Uvědomila jsem si totiž, co mi je při práci důležité, co umím akceptovat a sladit se svým svědomím a svými představami o životě a co naopak nejsem ochotná akceptovat.

Sama přiznáváte, že vás vaše velká fantazie provází od nepaměti a první knížka Boh plače potichu vám vyšla v roce 2017 na Slovensku. Pamatujete si, jaké to bylo, držet své první literární dítko v rukou a ještě k tomu vydané v rodném jazyce?

Samozřejmě, to byl krásný pocit moci se o svůj příběh podělit i se širokou veřejností. Neměla jsem však velké nároky a říkala jsem si, že pokud moje kniha zpříjemní například někomu čas nemoci nebo deštivý víkend, tak už mělo smysl napsat ji. Nepopírám však, že velký úspěch knihy Boh plače potichu mě neskutečně potěšil a těší dodnes. I po letech dostávám k této knize krásné zprávy od lidí, kteří ji objevují až nyní a hřeje mě u srdce, že tento příběh ani po letech nevychází z módy.

O rok později vyšel druhý díl Boh plače potichu II a také knížky Ak mi dovolíš a Ak mi odpustíš. A následují další romance Pravda o nás dvoch nebo Ak bude treba, pohnem aj vesmírom. Kde nacházíte inspiraci pro své literární příběhy? Můžete prozradit, na čem pracujete v současné době?

Nacházím je všude kolem sebe. Stačí, když mě něco zaujme. Člověk, nebo předmět a moje fantazie se rozjede a začne mi k tomu nabízet příběh. Neumím to zastavit, ale naopak nedokážu to ani přivolat. Jednoduše se to musí stát a to je pak takový magický moment. Někdy je to však i komplikované, pokud jsem například v práci na poradě nebo řídím a musím se právě soustředit na něco jiného.

Momentálně pracuji na příbězích osmi spolužáků ze střední školy. Jsem zvědavá, jak se čtenářkám bude tento příběh líbit, zda těch osm hrdinů přijmou, nebo zda si je dokonce oblíbí stejně jako já.

Velice úspěšná je série Súkromné problémy, která začala titulem Tina. Původně jste zamýšlena čtyři díly (Tina, Lilly, Denis a Sebastian), jenomže zájem čtenářek vás přesvědčil k tomu, že jste napsala další dva díly – Kassandra a Elaia. A opravdu série končí nebo ještě něco, co nebylo vyřčeno, napíšete? A jak se vám tato rodinná sága psala?

Psala se mi výborně a vložila jsem do ní kus sama sebe. Myslím si, že šest dílů série je víc než dost a momentálně pokračování neplánuji. Nevylučuji však možnost, že po čase dopíšu pokračování o tom jak se sourozencům a jejich rodinám daří po letech, neboť Žlutý dům, ve kterém se nadále setkávají má stále svá tajemství.

Vašim knížkám, které se staly bestsellery, se říká „repovky“ a jsou jedinečné a vy jste originál, i když vás přezdívají „slovenská Radka Třeštíková“ nebo „slovenská Danielle Steel.“ Patříte mezi oblíbené a úspěšné autorky a v roce 2023 jste byla nominována na slovenskou literární cenu Panta Rhei Awards v kategorii Spisovatelka roku 2022 a tak v roce 2025 za rok 2024. Co vás stále baví na psaní? Je to možnost přenést se do jiných světů, možnost prožívat se svými hrdiny to, co v reálném životě možné není? Vyzkoušet nepoznané, přenést svoji fantazii do textu a udělat radost těm, kteří se těší na každou vaši knížku?

Je to pro mě relax. Možnost úplně vypnout od každodenních povinností a hlavně ovlivnit osud postav tak, jak to chci já. Asi každý z nás zná ve svém okolí lidi, kterých osud by rád změnil, což bohužel není možné. V knize můžu potrestat zlo, můžu léčit nemoci, nechat přeskočit jiskru či nechat vzplanout osudovou lásku. Je to nádherný pocit.

Vaše knížky vychází také v češtině a letos vyšel čtvrtý díl Soukromé problémy – Sebastian. Také vám vyšly knihy v němčině. Jak jste spokojená s českou verzí svých knih? Budou i vaše další knížky v českém jazyce?

Je pro mě zajímavé číst vlastní myšlenky v jiném jazyce. Byla bych ráda, kdyby se knížky těšily stále větší oblibě i v Čechách a mohli jsme přinášet na český trh další a další „repovky“. Plánujeme další překlady. Ráda čtu své knihy i v českém překladu, neboť čeština má obrovskou rozmanitost a často umí vyjádřit jednodušeji a trefněji.

A jaká jste čtenářka, máte oblíbený žánr, autora nebo knížku? Je vám bližší klasika nebo ráda objevujete nové autory? O sobě říkáte: „Čtení je jednou z věcí, které v životě dělám nejraději?“

Osobně miluji dobře napsané historické romány, ale ráda si přečtu i jakýkoli jiný žánr, pokud je příběh dobře vystavěný a má tu správnou dávku napětí. Takže ano, ráda objevuji nové autory. Obvykle na procházce poslouchám úryvky nových audio knih a vybírám si potom, kterou z nich si přečtu, nebo poslechnu. Knihy s rychlým spádem raději poslouchám a zpříjemňuji si jimi neoblíbené činnosti jako žehlení nebo úklid, pomalejší knihy raději čtu. A při každé dobré knize si kladu otázku, co se od autora můžu naučit.

Co vás ještě baví kromě psaní? Jak ráda trávíte volný čas?

Protože vedle psaní mám i své další, civilní zaměstnání toho času není až tolik, kolik bych si přála. Je to taková klasika, ráda se podívám na dobrý film a jen kousek za domem mám krásný les s historickými prvky uprostřed, u kterého je velké jezero, kolem kterého se ráda procházím. Snažím se neustále zlepšovat se v angličtině a také ráda vařím něco z asijské kuchyně.

Hana Repová:

• Narodila se 3. 5. 1980 v Trenčíně.
• Vystudovala Goethovu Univerzitu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde trvale žije.
• Knihy – Boh plače potichu (2017), Boh plače potichu II (2018), Ak dovolíš (2018), Ak mi odpustíš (2018), Pravda o nás dvoch (2019), Nestrať mapu k môjmu srdcu (2022), Ak bude treba, pohnem aj vesmírom (2024).
• Série knih – Súkromné problémy – Tina (2020), Lilly (2020), Denis (2021), Sebastian (2021), Kassandra (2022), Elaia (2023).
• Česky – Soukromé problémy (Tina, Lilly, Denis, Sebastian), Bůh pláče potichu, Bůh pláče potichu II, Neztrať mapu k mému srdci.
• Německy – Anna und Everett (2022), a Stella und Philipp (2023).

Foto: archiv Hany Repové

< Předchozí		Další >