„Mám štěstí na krásné role a vybrat bych si mezi nimi neuměla,“ přiznává Týna Průchová, která se ve Vršovickém divadle MANA představujete v inscenacích – Čapek, Ve dvě na Kodaňské, To nemyslíš vážně, Pavlíčku, Krakatit a Dva na houpačce. Od dětství se věnuje dabingu a jak sama přiznává, baví ji pracovat s hlasem, a že může, díky dabingu, prožít za jeden den několik různých příběhů.

S herectvím jste začala koketovat již v dětství. Začalo to, když jste dostala diktafon a prázdniny na chalupě na Šumavě trávila nahráváním všeho možného. A tehdy vás maminka přihlásila na konkurz do Dismanova rozhlasového souboru, kde vás přijali: „S Dismančaty jsem k divadlu přičichla a pochopila, že mě naplňuje a vzrušuje.“ A co další zájmy, měla jste na ně vůbec čas?

Snažila jsem se vždycky věnovat čas všemu, co mě baví, ale šlo stihnout od všeho jen trochu. Trochu malovat, fotit, hrát na kytaru, toulat se v lese, chodit do turistického oddílu, mít partu kamarádů. A snít. Trávila jsem hodně času v dětství na šumavské chalupě na samotě a hodně jsem četla a hodně si snila o dobrodružství.

Herecké nadání jste zdědila po svém tatínkovi, herci Ladislavu Mrkvičkovi, který vás od herectví zrazoval, ale odradit se mu nepodařilo. A jak jste jednou řekla: „Možná jsem se na DAMU vydala i proto, abych mu ukázala, že to zvládnu, že to dokážu.“ Dokázala jste. DAMU jste vystudovala. Setkala jste se se svým otcem někdy pracovně?

Bohužel ne. Jen jednou v dětství, když jsem s Karlem Weinlichem točila rozhlasový seriál Pohádky pro Kristýnku a asi třetí nahrávací den jsem se ve dveřích studia nečekaně srazila s tátou. A zjistila jsem, že v té pohádce táta dělá vypravěče a ve studiu se už třetí den střídáme. Mám ty pohádky nahrané a pouštím je teď svým malým holkám. Ale myslím, že mi moc nevěří, že ta malá Kristýnka jsem já.

Po škole jste začala hostovat na různých pražských a mimopražských scénách. A po deseti letech jste v roce 2017 na dva roky zakotvila v angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové. A pak jste se opět vrátila do Prahy na volnou nohu. Ve Vršovickém divadle MANA se představujete v inscenacích – Čapek, Ve dvě na Kodaňské, To nemyslíš vážně, Pavlíčku, Krakatit nebo nejnověji Dva na houpačce. Jaké role ráda ztvárňujete? Čím je pro vás divadlo? V jednom rozhovoru jste řekla: „Na jevišti se cítím dobře.“

Baví mě různorodost. Když jsem se vrátila z angažmá do Prahy, hrála jsem v Rubínu Svatou zemi, inscenaci, kterou jsme moc milovali, a každá repríza byla pro mne velkou událostí. Snažila jsem se nasávat hereckou hloubku, kterou v sobě má Ondra Pavelka, který mi hrál tatínka. A vedle toho jsem jezdila zájezdy s Petrem Nárožným, s nímž jsem až do loňského roku hrála dvě komedie. Pozorně jsem sledovala jeho mistrovské umění gagu a hereckého střihu. Dva úplně odlišné žánry, ale v obou jsem byla šťastná. Od intimních dramat ke komediím. A nejlépe to pravidelně střídat, nechtěla bych se usadit v jednom žánru. Mám štěstí na krásné role a vybrat bych si mezi nimi neuměla.

Objevujete se také před kamerou (Kriminálka Anděl, Vraždy v kruhu, Slíbená princezna, Specialisté, Policie Modrava …) Působíte také v dabingu. Jak se cítíte před kamerou? A jak jste se dostala k dabingu a co vás na něm baví?

Před kamerou jsem víc nervózní, než na jevišti. Ne vždycky, ale někdy se mi to stává. Každá drobná nepravda je vidět, vyžaduje to trochu jinou hereckou práci, než divadlo. Ale moc mě baví to prozkoumávat. A dabing jsem začala dělat jako malá díky Dismanovu souboru. Je to velká výhoda naučit se to v dětství, ta dovednost stíhat několik věcí najednou - což dabing vyžaduje - mi zůstala. Díky tomu se už mohu soustředit hlavně na výraz, práci s hlasem, obsah… ta technika naskakuje sama. Baví mě pracovat s hlasem, to že mě nikdo nevidí a já se v potemnělém studiu snažím co nejvíc přiblížit jiné herečce a její výkon nepokazit. A za jeden den prožiju několik různých příběhů, to je přece paráda.

Věnujete se také načítaní audio knih? Sama přiznáváte, že ráda čtěte, a to již od dětství. A k této ušlechtilé zálibě vás vedla vaše maminka. Máte oblíbené autory nebo žánr?

Načítání audioknih se bohužel nevěnuji, ale hrozně bych chtěla! Zatím jsem k tomu neměla příležitost. Čtu dobré knihy všech žánrů. Mám ráda, když knížky skrývají tajemství, když jsou dobrodružné a napínavé a hlavně jazykově bohaté. A taky ráda čtu tlusté knihy, když do příběhu vstoupím, nerada ho brzy opouštím. Oblíbila jsem si třeba knížky od francouzského spisovatele Thimotée de Fombeille. Podle postavy z knížky Tobiáš Lolness jsme pojmenovali naši první dceru Elíšu.

V soukromí jste dvojnásobnou maminkou. Jak se vám daří skloubit časově náročné povolání herečky se stejně náročným posláním maminky? Vedete své dcerky také k divadlu a ke knížkám jak to bylo v dětství u vás?

Je to produkční práce na vysoké úrovni. Jsme doma dva herci a máme s mým mužem stále papírové diáře, s těmi online nám to nějak nejde, tak si pravidelně všechno nahlašujeme a za pochodu vymýšlíme, kdo co kdy musí stihnout. A každou neděli v noci sedíme a plánujeme další týden. Bez mojí maminky, která naštěstí bydlí kousek od nás, bychom se ale neobešli. Veškerý čas mi teď zabírá práce a rodina, moc jiné zájmy nestíhám, čas pro sebe nemám žádný, ale vím, že to zase přijde. Teď se snažím si děti co nejvíc užívat.

K divadlu holky nevedeme, chodíme samozřejmě na dětská představení, ale spíš se snažíme, aby byly hodně venku, chodí na horolezení, do cirkusové školky v Cirqueonu a na gymnastiku, hlavně ať skáčou, lezou, běhají, to je základ. Často se vídáme s kamarády herci a jejich dětmi a podezírám holky, že si myslí, že všichni rodiče přece chodí pracovat do divadla, je to legrační. Ačkoli Elíša chce být paleontoložkou, tak uvidíme. Ráda holkám čtu, malujeme, objevujeme přírodu, jen takové to domácí vyrábění mi moc nejde, tvořit stojánky z ruliček od toaletního papíru a podobně mě nikdy moc nebavilo.

Herectví se věnuje také váš manžel Matěj Anděl, s nímž jste se během angažmá v Hradci Králové setkala na scéně (Pěna dní, Bratři Karamazovi, Sen noci svatojánské nebo Tři mušketýři). Jaké to bylo spolu na jevišti a hrajete spolu i dnes?

Hráli jsme spolu moc rádi, je příjemné být na jevišti s lidmi, které dobře znám. Teď spolu nehrajeme nic, ale věřím, že nás to zase někdy čeká.

V jednom rozhovoru jste řekla, že vám nestereotypnost vašeho života dost vyhovuje. A jak říkáte, díky svým dvěma malým dětem, máte pevnější životní náplň a tak vám dělá radost ráno vyrazit na dabing, poté na zkoušku do divadla, odpoledne po školce venku s dětmi a někdy večer zas s jinou partou a jiným divadlem odjet na zájezd. A právě tato rozmanitost vás baví a moc se nezastavíte. Jste akční člověk a to vám vyhovuje. A umíte vůbec odpočívat? Jak ráda trávíte chvíle volna? Co vám říká slůvko relax?

Vyjet do hor s krosnou na zádech. Na moře na plachetnici, kam jsme pravidelně s kamarády jezdili každé léto, než se nám narodily děti. Mám ráda cestování, kdy není dopředu jasný a důležitý cíl. Stopem kamkoli. Nebo na koňském hřbetě. Anebo v létě na naší šumavské chaloupce, večer sedět u ohně a koukat na hvězdy. To je relax.

Týna Průchová:

• Narodila se 3. 5. 1983 v Praze jako Kristýna Průchová. Je dcerou herce a pedagoga Ladislava Mrkvičky (1939 – 2020) držitele Českého lva (Staříci), Ceny Thálie za celoživotní mistrovství a také Ceny Františka Filipovského za své mistrovství v dabingu.
• Vystudovala herectví na DAMU v Praze.
• Hostovala na řadě scén – Národní divadlo Praha, Divadlo Na Prádle, Švandovo divadlo, Strašnické divadlo X10, A Studio Rubín, MeetFactory, Divadlo Palace, Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, Městské divadlo Kladno, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci.
• 2017 – 2019 byla v angažmá Klicperova divadla v Hradci Králové.
• V současné době hostuje ve Vršovickém divadle MANA, agentuře Harlekýn, Divadle Radka Brzobohatého.
• Jejím manželem je herec Matěj Anděl a mají spolu dvě dcery.

Foto: archiv Týny Průchové

< Předchozí		Další >