„Hudební řeč spojuje lidi na celé planetě, není hlubším zážitkem než se zaposlouchat a nechat se unášet na rozmanitosti, barevnosti a nádherných tónech hudby. Nikdy není stejná, nikdy se neoposlouchá, nezevšední, nenudí, léčí, hladí, dojímá, má nekonečné možností,“ přiznává harfistka Hedvika Mousa Bacha, která vystupuje v Duu Beautiful Strings s houslistkou Monikou Urbanovou a v rodinném harfovém kvartetu Prah-a-harP. Kromě toho působí jako pedagožka a velice ráda předává své zkušenosti a poznatky mladým.

Pocházíte z umělecké rodiny, vaše maminka je uznávanou harfistkou a tatínek vynikajícím hobojistou a sbormistrem. Jaké bylo vyrůstat se třemi sourozenci v rodině plné hudby? Co vás v dětství bavilo?

Bylo to krásné a veselé! Byli jsme obklopeni láskou a uměním. Nejen naši oba rodiče, ale i všichni prarodiče byli muzikanti a vzdělaní lidé. Doma bylo vždy rušno, rodiče cvičili na nástroje, my si u toho hráli, dováděli a později i učili. Od dětství jsme pravidelně chodili na jejich sólové koncerty i koncerty s Českou Filharmonií a Orchestrem hl. města Prahy. Samozřejmě nás všechny aktivně vedli k hudbě, ale nechali nám při výběru nástrojů volnou ruku. Já jsem v pěti letech začala hrát na klavír, chodila jsem k uznávané klavírní pedagožce Zdeně Janžurové do Hudební školy hlavního města Prahy ve Voršilské ulici. Další moje oblíbené aktivity vedle klavíru a později harfy, byly tanec, poslech rozhlasových her a pohádek, čtení, výroba náramků, háčkování, pečení. Toto všechno mi přinášelo v dětství radost.

Po vzoru maminky Hany Müllerové Jouzové se vašim „pracovním nástrojem“ stala také harfa. A nejen ona vás učila hru na harfu na Gymnáziu Jana Nerudy s hudebním zaměřením v Praze, tak i harfistka Jana Boušková na HAMU jako i Chantal Mathieu během vaší roční stáže na Haute Ecole de Musique ve švýcarském Lausane. Jaké bylo studovat pod maminčiným vedením? A jak vás profesně ovlivnily Jana Boušková a Chantal Mathieu?

Maminka byla mojí první inspirací, mojí múzou, vílou, královnou, chtěla jsem být tak krásná a nádherně hrát jako ona. Vždycky mě učila velice důsledně, ale s láskou a trpělivostí. Sama z vlastní zkušenosti vím, že mnohem jednodušší je učit cizí než vlastní dítě. Proto si moc vážím toho, kam mne i moje sestry dovedla a velice ji za to obdivuji. Vděčím jí za to, kým jsem.

Na studijní stáž na Haute Ecole de Musique v Lausanne moc ráda vzpomínám. Byla to skvělá škola života. Chantal Mathieu byla dáma s jasnou vizí co své studenty učit a co nikoliv. Její motto bylo. „Techniku tě můžu naučit, muziku nikoliv.“ Tvrdě tedy trvala na tom, abych dělala spoustu prstových cviků, na vytvoření svalů, bez harfy i s harfou a věnovala pozornost tvoření tónu. Všechno důkladně až vědecky vysvětlovala, tyto její poznatky nyní můžu předávat dál a pomáhat svým žákům.

U Jany Bouškové jsem studovala pátý a šestý ročník na Pražské konzervatoři a poté pět let na HAMU. Bylo úchvatné sledovat její kariéru, její pracovní tempo a zapálení do harfy. Jana Boušková oproti Chantal Mathieu lpěla ve skladbách na preciznosti, muzikálnosti, velkých dynamických rozdílech a agogice. Díky ní se snažím interpretovat skladby tak, jako kdybych vyprávěla příběh. Měla jsem to štěstí, že se všechny zmíněné dámy krásně doplňovaly, mohla jsem z nich vytěžit maximum a vytvořit si vlastní hudební projev.

Foto zdroj: Libor Sváček

Od roku 2010 vystupujete s houslistkou Monikou Urbanovou v Duu Beautiful Strings a vydaly jste již dvě CD, s níž se znáte ze studií na HAMU. Vymyslely jste výchovné koncerty Za poznáním – tajů hudby pro MŠ a ZŠ a odehrály již řadu koncertů v různých MŠ a ZŠ v Praze a okolí. Umět zaujmout dětské publikum není ale lehké. Jaké to je hrát pro ně? Čím vás to obohacuje a naplňuje?

Monika je skvělým hudebním partnerem, díky ní se všechny naše nápady a vize realizují. Naší hlavní náplní jsou především večerní komorní koncerty. Hrát dětem je vedlejší, ale neméně důležitá a velmi specifická disciplína. Musíte vědět jak na ně, jak je unést z reality a vtáhnout je do Říše hudby. Nám se to snad daří. Před téměř pěti lety jsme vymyslely interaktivní program tak, aby vzdělával, zaujal i bavil. Vidíme v koncertech veliký smysl a poslání pro budoucí generaci. Každé představení máme za odměnu, neuvěřitelně nás naplňuje a nabíjí. Na koncertech se napojíme na dětsky radostnou energii, necháme se unést na jejich nespoutané vlně radosti a bezprostřednosti. Jejich rozzářené oči a údiv ve tvářičkách jsou tak úchvatné a nakažlivé, že i my odcházíme z představení s úsměvem na rtech. Často od učitelek slyšíme, že jsme nejlepší interaktivní koncert, který kdy viděly a slyšely, což nás velice těší. Do mnoha škol a školek se vracíme opakovaně a doporučují nás dál.

Spolu se sestrou Kamilou Jouzovou jste založila Duo Glissando a v roce 2017 vznikl váš rodinný Prah-a-harP kvartet, který tvoří vaše maminka Hana, vy a vaše sestry Kamila a Mariana. Jaké to je vy čtyři spolu na scéně? Co vedlo k tomu, že jste tento kvartet spolu založily?

Za vším je maminka. V roce 2013 založila Prah-a-harP festival, kde jsme na jednom pódiu vystoupily poprvé společně o rok, dva později. Byl to spontánní nápad na jeden koncert, tehdy žádnou z nás nenapadlo, že se staneme stálým hudebním tělesem. Největší legraci zažíváme během zkoušení a při stěhování harf. Vyměňujeme si, často i vášnivě, naše názory, nápady a postřehy a do toho všeho tam pobíhají děti. Tento čas je hodně rychlý a emocionální a malinko připomíná italské rodiny. Naše vášně i emoce se vždy uklidní. Stále se milujeme a podporujeme a na koncertní pódium se proměníme v soustředěný profesionální soubor.

Kromě interpretace se věnujete také pedagogické činnosti. Řadu let jste učila hru na harfu na ZUŠ Lounských v Praze a od roku 2020 učíte na ZUŠ Music Art, na Mezinárodní konzervatoři a druhým rokem na New York University in Prague. Co vás baví na práci pedagoga? Je to možnost předávání svých zkušeností dále a od svých studentů se také něco nového naučit?

Ano, je to přesně tak. Ráda předávám své zkušenosti a poznatky mladým a těší mne, když vidím, že mé rady fungují. Baví mne flexibilní výuka, kdy musím reagovat na momentální i dlouhodobé potřeby dětí i okolností a každou hodinu, tempo i repertoár vytvořit dětem i studentkám na míru. Na roli pedagoga je fascinující sledovat různorodost postojů k hudbě, k práci, k povinnostem, odlišné vlohy, píle, rodinné zázemí, odhodlanost a trpělivost žáků. Můžete učit se stejným zapálením i způsobem a snažit se vydat ze sebe maximum, ale výsledek bude u každého jiný, záleží na konstelaci různých faktorů. Když se sejdou kladně, je obrovská radost a zadostiučinění sledovat, jak žáci hudebně tak i osobnostně rostou. Velikým potěšením a odměnou je, když vyhrají českou nebo mezinárodní soutěž, ale i samotný fakt, že se z dětí stávají kulturní a hudby milovní lidé.

A co se učím já od studentů? Je toho mnoho, například hledání nových cest k dosažení cílů, trpělivosti a důslednosti.

Foto zdroj: Milan Havel

Čím je pro vás hudba stále tak jedinečná? Co vás na ni fascinuje?

Hudba je jazykem národů, skladatelé mají dar ji komponovat a interpreti předávat posluchačům. Hudební řeč spojuje lidi na celé planetě, není hlubším zážitkem než se zaposlouchat a nechat se unášet na rozmanitosti, barevnosti a nádherných tónech hudby. Nikdy není stejná, nikdy se neoposlouchá, nezevšední, nenudí, léčí, hladí, dojímá, má nekonečné možností. Tímto vším je pro mne nenahraditelná, jedinečná a podmanivá.

Máte oblíbené autory nebo skladby, které ráda interpretujete?

Nejraději hraji romantické, impresionistické a soudobé autory, jejich tvorba je zvukomalebná, má širokou škálu dynamiky, agogiky a volnosti, což mi vyhovuje. Miluji francouzskou hudbu a harfisty - skladatelé, bravurně ovládali náš specifický nástroj, jeho jedinečnost i jeho úskalí a proto pro něj vytvořili tak skvostná díla, byli to například H. Renié, A. Hasselmans, M. Tourniér, C. Salzedo.
Na soudobé tvorbě mě naopak baví údernost, skladatelská odvaha, invence, originalita a hledání různých netonálních hudebních efektů.

Troufla byste si sama něco složit?

Jsem zvyklá si díla, napsaná především pro klavír, na harfu adaptovat a upravovat. Občas s dětmi na hodině improvizujeme, ale vyloženě skladbu bych si složit netroufla.

A jaká jste hudební fanynka? Posloucháte hudbu také v soukromí, nebo raději dáváte přednost tichu?

Celé dny jsem obklopená hudbou, doma si už nic nepouštím, maximálně televizní nebo rozhlasový přímý přenos nebo záznam ze zajímavého koncertu. Nejhlubší prožitek z hudby mám z živých vystoupení, ty u mne vítězí, s potěšením si zajdu na koncert, na operu, balet, na muzikál či činohru. Jinak nejsem jako posluchač vyhraněná, živé koncerty preferuji klasické, ale v autě poslouchám téměř všechno.

Foto zdroj: Milan Havel

Umíte odpočívat? Jak ráda trávíte chvíle volna?

Snažím se odpočívat. Ráda jezdím s rodinou na chalupu u Českého Švýcarska, kde je spousta krásných míst, skvělé možnosti výletů i sportovního vyžití, je to moje oáza klidu i dobíječ baterek. Baví mě aktivní sporty, celoročně miluji dlouhé horské túry, v zimě pak s oblibou lyžuji. Umím i lenošit, ale to vydržím maximálně den, dva. Jinak v Praze si s chutí zajdu na jógu, na procházku, na hřiště, a snažím se udržovat vazby s kamarádkami. S nimi ráda vyrážím do divadla, do kina, na kávu či skvělé jídlo.

Hedvika Mousa Bacha:

• Narodila se jako Hedvika Jouzová.
• Její maminkou je harfistka a pedagožka Hedvika Müllerová Jouzová, a s níž a sestrami Kamilou Jouzovou a Marianou Jouzovou vystupuje v uskupení Prah-a-harP kvartet. Bratr Vojtěch hrál na hoboj a studoval art management a nová média.
• V roce 2004 vystudovala Gymnázium Jana Nerudy s hudebním zaměřením v Praze, pak Pražskou konzervatoř a v roce 2012 HAMU v Praze. 2007 – 2008 rok na Haute Ecole de Musique v Lausane ve Švýcarsku.
• Je vítězkou soutěže Hudba na gymnáziu (1999) a držitelkou Ceny Anny Hostomské z festivalu mladých interpretů Prelludium v Šumperku (2002).
• S houslistkou Monikou Urbanovou hrají v Duu Beatiful Strings, natočily 2 CD a v roce 2022 založily vlastní projekt malý festival Pražské premiéry Dua Beautiful Strings na podporu současných autorů. V letech 2023 - 2025 vyhrály hned několik mezinárodních soutěží.
• Intenzivně se věnuje především komorním projektům. Rodinný harfový kvarteto Prah-a-harP je jediným souborem svého druhu na světě. V současnosti plánuje s vynikající mladou klarinetistkou Annou Paulovou natočení CD s originálními skladbami pro harfu a klarinet.

 

< Předchozí		Další >