Když jsem byl pozván na koncert k sedmdesátinám Zdenka Mertu, váhal jsem…vždyť mě zajímají především divadelní inscenace a Mertovu hudbu poměrně dobře znám z muzikálů, které se Stanislavem Mošou v tomto divadle uvedl. Mám poslouchat Mertu, jak mluví o sobě? Mám sledovat vystoupení gratulantů, interpretujících Mertovu hudbu? Nakonec jsem na ten večer šel. Vážím si toho všestranného muzikanta, a přece jenom jsem byl zvědavý, co divákům předvedou ti, kteří mu přišli blahopřát. Nelitoval jsem.

Dovolte nejdřív citovat ze slovníku Wikipedie základní údaje: Vystudoval Státní konzervatoř v Praze (varhany a dirigování) – v té době v oblasti showbyznysu dlouhodobě spolupracoval s Petrou Černockou. Po absolvování katedry skladby na pražské HAMU se věnoval vlastním hudebním projektům s různými partnery. V pražské Redutě prezentoval dva autorské programy –„Trochu jinak“ (s Petrou Janů) a „Premiéra“ (se Zorou Jandovou). V té době spolupracoval také s Hanou Hegerovou a uváděl publicistický program o hudbě v Československé televizi. Napsal několik desítek filmových a televizních partitur, mnoho písní, dva balety a několik komorních i symfonických skladeb. S libretistou Stanislavem Mošou napsali sedm původních muzikálů pro Městské divadlo Brno – „Sny svatojánských nocí“, „Bastard“, „Babylon“, „Svět plný andělů“ (tři letní sezóny v Divadle na Vinohradech), „Zahrada divů“, „Peklo“ a „Očistec“. Za partitury muzikálů „Babylon“ a „Svět plný andělů“ byl nominován na Cenu Alfréda Radoka. Od roku 2010 se v Městském divadle Brno hrál šansonový muzikál „Nahá múza“, který vytvořil se svou ženou Zorou Jandovou, a hudební komedie „Ptákoviny“ (politická satira Jiřího Žáčka na motivy Aristofanovy hry Ptáci). Osmnáct let se v Laterně magice hrálo představení „Casanova“, ke kterému napsal hudbu. V prosinci 2004 uvedlo Divadlo J. K. Tyla v Plzni jeho operetu (libreto Karel Šíp) „Ferdinand“ a v březnu 2005 Státní opera Praha jeho a Mošovu operu „La Roulette“. 

V roce 1997 byl spoluproducentem prvního českého uvedení „Mše“ Leonarda Bernsteina na Pražském hradě. Spolupracoval na filmech “Summer with Ghosts”, “Hranaři”, “Probudím se včera” nebo “Zločin v Polné”. A v tomto výčtu určitě ještě hodně chybí. Zdenek Merta je totiž muzikantský a interpretačný workoholik.

Z mladíka – Merta pořád vyhlíží hodně mladě - se stal sedmdesátník. Zkušený hudební skladatel i jevištní šoumen, kromě toho i dobrý spisovatel. V Městském divadle v Brně již několikrát uvedl vlastní program „Merta u klavíru“, kde seznamuje diváky s různými hudebními žánry, představuje své hosty, muzikanty a zpěváky. Možná si ti starší pamatují geniální černobílé TV programy, Leonard Bernstein, „O hudbě“. Tak něco podobného, možná i vtipnějšího a pro diváky přitažlivějšího představoval Merta naživo v Městském divadle v Brně. Teď však stál na jevišti jako ten, kterému budou kolegové, umělci blahopřát. Taky se v programu dostalo na jeho hru na klavír s představováním některých umělců. Zase to bylo výborné, suverénní vystoupení. Ale hlavní důraz byl v programu kladen na celou plejádu umělců, kteří mu přišli se svými vystoupením blahopřát. 

Nechyběla manželka Zora Jandová a jejich dcera Ester, Dušen Vitázek z Městského divadla, zazpíval mu Ondřej Ruml i Stano Slovák, najednou nastoupil mnohačlenný pěvecký sbor Ars Brunensis se známým „Te Deum“, potom s manželkou Zorou Jandovou zazpíval Merta píseň „Já jsem ty a ty si já“. Docela umně se ve scénáři střídala pestrost interpretací. Kdože to vše připravil? Možná to byla týmová práce, možná dílo režiséra programu, Petra Gazdíka. Jedno divák jistě kvitoval: koncert byl pestrý, plný nádherné hudby a výborné interpretace zpěváků.

Večer se Zdenkem Mertou k jeho sedmdesátinám byl nádhernou přehlídkou hudby, kterou obstaral orchestr Městského divadla Brno, byl naplněn výbornými intepretacemi zpěvů, měl promyšlenu stavbu scénáře a dobrou režii Petra Gazdíka a hlavně – k lítosti diváků, uběhl velmi rychle. I když divákům překážela na tvářích rouška z té nepříjemné nekončící pandemie, byl to večer kouzelný, nakonec odměněný dlouho trvajícím potleskem ve stoje.