Kniha Loutkové divadlo strýčka Otta, kterou vydalo nakladatelství Prostor, vychází v době, kdy umírají poslední svědkové holokaustu, což představuje hrozbu, že toto téma přestane být vnímáno skrze konkrétní příběhy konkrétních lidí a bude docela zapomenuto. Rodinná sága autorky Brigid Graummanové vyzývá k tomu, abychom na ničivé hrůzy války a holocaust nikdy nezapomněli.
„Být Židem nebylo nikdy lehké, nejen kvůli předsudkům ostatních lidí, ale i Židů samotných,“ vysvětluje Brigid Graumannová, která tak předkládá příběh vlastní rodiny v průběhu dvou století. Rodinnou historii mapuje prostřednictvím sedmi předků, kteří po sobě zanechali své vzpomínky. Přestože každý z těchto memoárů je jiný, všechny autory spojuje jedna krev a to, že byli vyhnanci, běženci a cizinci v zemích, kde se nikdy necítili doma. Tito chudí lidé se dokázali na konci 19. století rychle vyšvihnout a zaznamenat pozoruhodný společenský vzestup. Irský dědeček vyšel z chudé chalupy a stal se prvním velvyslancem Irska ve Velké Británii. Český dědeček, jenž vyrůstal v Brně nad ševcovskou dílnou otce, se stal kapacitou mezinárodního práva ve Vídni.
Informace o knize Loutkové divadlo strýčka Otta
Rozsáhlá sága začíná v polovině 19. století na moravském venkově a pokračuje ve Vídni přes bezhlavý útěk před nacisty až po těžce vydobytou novou existenci v Americe. Výraznou roli přisoudila autorka prastrýci Ottovi Flatterovi, malíři, který v roce 1932 vyřezal a namaloval lepenkové figurky znázorňující některé členy rodiny. Jeho loutkové divadlo přečkalo dramata exilu a zachovalo se dodnes.
„Velká tragédie druhé světové války tkví v tom, že jednak dosadila osoby s psychopatickými sklony do mimořádně silných mocenských pozic, jednak živila a rozšiřovala zvrácenost společenských systémů do té míry, že i obyčejní lidé začali být schopni páchat zlé skutky, a to dokonce s velkým zápalem,“ vysvětluje britský historik Keith Lowe, proč během žádného jiného válečného konfliktu nezemřelo tolik civilního obyvatelstva. Proto taky druhá světová válka tak silně zasáhla do rodinných historií – a v prvé řadě do těch židovských, včetně předků Brigid Graumanové.
V knize Brigid Graumanové najdeme třeba i zmínku o lodi Arandora Star, jež odvážela za války z Liverpoolu do Kanady nepohodlné cizince – Britové bohužel nedokázali rozlišit mezi německými nacisty a německy mluvícími Židy, a tak skončili absurdně ve stejných sběrných táborech. Tato loď byla torpédována a cestující zemřeli. Členové autorčiny rodiny tomuto osudu naštěstí ušli.
Zdroj foto: literarky.cz
Hodnocení knihy
Knížka má menší formát, příjemně se v ní listuje a čte. Čtenáře může zaujmout i množství autentických černobílých fotografií předků autorky, které podtrhují dobovou atmosféru a vzbuzují emoce. V knize je představen množství postav rodiny a jejich vzájemných rodinných vztahů a charakteristik. Zpočátku se možná budete ztrácet v tom, kdo je kdo, ale brzy se zorientujete. Každý ze sedmi předků vypráví svůj silný životní příběh. Při čtení této knihy musíte proniknout hluboko do této rodiny a poznat její kořeny, abyste mohli s postavami prožívat jejich příběhy. Jinak to pro vás bude vždy jen cizí příběh. Musíte se stát jedním z členů této rodiny. Jedním z nich.
Pokud bych volila možnost sepsat kroniku své vlastní rodiny a zaznamenat jejich osudy a životní příběhy, udělala bych to stejně pečlivě a poutavě jako autorka. Je to cenná památka nejen na její předky, ale právě kvůli tématice holocaustu a vykreslení doby před začátkem 2. světové války, v jejím průběhu i v poválečném období, stává se velmi cenným svědectvím i pro všechny ostatní. Pro nás, čtenáře…
O autorce:
Brigid Graumannová se narodila v roce 1953 v Ženevě irské matce a americkému otci. Dětství prožila ve Francii, Izraeli a Belgii. V Bruselu pracovala jako novinářka a dlouhé roky byla šéfredaktorkou anglického týdeníku The Bulletin. Vedla rozhovory s filmaři a architekty, spisovateli a hudebníky, a zprostředkovávala pro britská a americká média různorodá témata, jako je romská problematika, sociální politika nebo urbanismus. Tato kniha je inspirována osudy její statečné a výrazně literární rakousko-uherské rodiny, jejíž mnozí členové se stali oběťmi nacismu jako miliony jiných.
Zdroj foto: Topvid.cz
Ukázky z knihy:
První zimu zachránil mnoho lidí před smrtí hladem spojenecký program potravinové pomoci. Neexistovala žádná vláda, žádné vojenské velení, doprava a zásobování se zcela zastavily. Veteráni s nezaměstnanými a revolucionáři demonstrovali na podporu nového světového pořádku. S velkými obtížemi se ustavila koaliční vlády první republiky. Dvě hlavní strany, sociální demokraté a křesťanští demokraté, se nedokázali dohodnout na řešení sociálních a třídních rozporů. (...)
Emma měla za to, že se Bob příliš naparuje. Jednou ho přistihla, jak se v Richardově koupelně myje drahým průzračným mýdlem z Anglie a vynadala mu za luxusní choutky. Sama byla mnohem zemitější a ráda se pouštěla do urážlivých hádek s trhovci barvitým vídeňským dialektem.
“Málo jsme si dělali z toho směšného otrapy a jeho zdánlivě pomíjivého mocenského vzestupu v Německu, “ psal její nejstarší syn John o Hitlerovi. V tomhle stadiu mí prarodiče ještě věřili, že Hitler dlouho nevydrží. (...)
Za války v Londýně začal Otto kreslit protinacistické politické karikatury čerpající z témat Mein Kampfu. Peter říká, že znal lépe než většina jiných Hitlerovy plány na vyhlazení Židů. Na jedné z kreseb z roku 1938 je vidět dlouhá řada lidí, kteří vcházejí do rozevřených čelistí obrovské lebky za plotem z ostnatého drátu. “On věděl,” říká Peter.
Název: Loutkové divadlo strýčka Otta
Autor: Brigid Graumannová
Překlad: Josef Moník
Žánr: rodinná sága
Vydáno: 2020
Stran: 312
Vydalo nakladatelství: Prostor
Hodnocení: 95 %
| < Předchozí | Další > |
|---|