První pražská lanová dráha, která vedla do Letenských sadů, byla uvedena do provozu před 125 lety, 31. května roku 1891.

Lanovka jezdila od tehdejšího mostu císaře Františka Josefa (dnešní  Štefánikův most), kde se dnes nachází dolního vyústění Letenského tunelu. Odtud vedla trať  k Letenskému zámečku, známému výletnímu místu Pražanů i návštěvníků Prahy. Tady pak na lanovou dráhu navazovala Křižíkova elektrická dráha, která Pražany vyvezla až do Stromovky – Královské obory. Tuto dráhu dodnes připomíná pamětní deska nedaleko Letenského zámečku. Lanová dráha na Letnou byla v provozu až do roku 1916; nicméně k jejímu zrušení došlo až v roce 1922.

Jak vše fungovalo?
Lanová dráha byla uvedena do pohybu pomocí systému vodní převahy. Ten spočíval v tom, že se do nádrže vozu v horní stanici lanovky napustila voda, a v dolní stanici se pak voda opět vypouštěla. Tento systém způsobil, že těžší horní vůz vytahoval při klesání vůz spodní. Provoz byl ale drahý; proto byla dráha v letech 1902 a 1903 elektrifikována. Autorem projektu elektrifikace nebyl nikdo jiný než sám František Křižík. Do té doby jezdila lanovka pouze od jara do podzimu; po těchto technických úpravách  bylo možné přejít na celoroční provoz a lanovka byla zařazena do sítě pražské hromadné dopravy.
Lanovka měla dva vozy; každý z nich měl kapacitu pro čtyřicet cestujících. Pokud se lidé chtěli nechat na Letnou dopravit pomocí lanové dráhy, zaplatili tři krejcary, cesta dolů stála krejcary dva. Dnes je model lanovky k vidění v Muzeu MHD ve vozovně Střešovice. Později, v letech 1926 – 1935 jezdilo na trase bývalé lanové dráhy kryté, pohyblivé schodiště.

Technické parametry lanovky
Jednalo se o osobní pozemní lanovou dráhu kyvadlového systému s pevným uchycením dvou čtyřicetimístných vozů. Rozchod kolejí byl 1000 milimetrů. Přepravní kapacita lanovky byla až 920 cestujících za hodinu. Mezi dolní a horní stanici překonávala lanovka převýšení 38 metrů. Vozy dodala firma Ringhoffer.