Je chvályhodné, že vedle mnohdy vysoce odborných pojednání vycházejí i popularizační, příručkové, ale přitom nijak zprimitivnělé práce věnované dějinám. Alena a Vlastimil Vondruškovi rozpracovali pro nakladatelství Vyšehrad sedmidílný projekt nazvaný Průvodce českou historií, kde hodlají i laického čtenáře srozumitelně seznamovat se životem v minulosti. A to i v tom případě, že zapomněl všechno, co se ve škole naučil. Dosud vydali svazky týkající se jednak města, jednak vesnice (psali jsme o nich zde - http://www.kultura21.cz/historie/9219-vysehrad-pruvodce-ceskou-historii-mesta-vesnice-recenze), nyní přichází na řadu Církev.
Autoři skutečně nepředpokládají čtenářovy valné znalosti (ale měl by umět aspoň číst a netápat ve slovech cizího původu). Každý použitý termín, každou tematickou oblast ve stručnosti, ale výstižně osvětlí nejen textem, ale i pomocí mnoha barevných obrázků. Svůj výklad začínají šířením křesťanství od prvopočátků až někam k osvícenství, kterým bohužel končí. Určitě by bylo zajímavé sledovat, co se s náboženstvím i církvemi dělo dál, kdy a jak nastal odklon směrem k bezvěrectví.
Další tematický oddíl se týká církevních staveb, jak mohutných (kostely a kláštery), tak drobných (kaple, křížová cesta). Shrnuje nejen jejich proměny v závislosti na různých uměleckých stylech, ale také si můžeme počíst ve slovníčku nejčastějších termínů se stavebnictvím souvisejících. Dovíme se také, proč vznikaly, což například v případě morových sloupů nebo božích muk nemusí být každému zřejmé.
Budovy ovšem nemusíme obdivovat a poznávat toliko zvenčí, budeme zavedeni i do jejich vnitřků. Vondruškovi popisují členění chrámového prostoru, přibližují výzdobu stěn i stropu. A pak probírají jednotlivá příslušenství, někdy užívaná podnes (oltář, zpovědnice), jindy hlavně v minulosti (kazatelna). Protože děti věřících záhy po narození podstupovaly křest, dochovaly se také křtitelnice, naopak v souvislosti s místy posledního odpočinku nutno upozornit na náhrobek. Mocní a bohatí byli trvale ukládáni rovnou v kostele - například Přemyslovci (první vladařský rod na českém území) v pražské katedrále sv. Víta.
Značná pozornost je věnována církevní organizaci a mocenským ambicím. Třeba papežové jako hlava katolické církve se zhruba před tisíciletím ocitli v konfliktu s císaři, vzájemně se přetahovali o to, kdo bude mít poslední slovo. Kromě papežské funkce se ovšem dovíme ledasco o dalších hodnostářích, o biskupech, kardinálech, obecně o kněžství a také o územní správě.
Další rozsáhlý oddíl věnují Vondruškovi řeholním řádům, probírají nejdůležitější z nich (např. benediktiny, kteří se ve Valdštejnské jízdárně dočkali speciální výstavy - viz http://www.kultura21.cz/vytvarne-umeni/10795-valdstejnska-jizdarna-otevri-zahradu-rajskou-vystava). Další kapitoly věnují proměnám bohoslužby, liturgickým předmětům. Vysvětlí, jak se to má s hostií a s pitím mešního vína (věřící ovšem po zpovědi přijímali jen hostií, teprve husité zavedli přijímání "pod obojí"). Následuje výklad, jak se nazývají jednotlivé součásti oblečení, které kněží na sebe berou při mši či jiných obřadech. A všimneme si magického čísla sedm: vyskytuje se sedm hlavních hříchů i sedm ctností, existuje rovněž sedm křesťanských svátostí.
A na několika posledních stránkách Vondruškovi připomenou, že od katolického směru, v některých obdobích jediného povoleného vyznání, se odštěpila rozličná protestantská hnutí, u nás zrozená husitským hnutím - utrakvisté, kališníci, jednota bratrská, luteráni. Ale i mezi nimi plály nesváry a přesvědčení, že ten či onen má jediný patent na rozum.
Co napsat závěrem? Jako čtenářsky příjemný úvod do dané problematiky lze knihu jednoznačně doporučit.
Alena a Vlastimil Vondruškovi: Církev.
Vydalo nakladatelství Vyšehrad, Praha 2014. 200 stran.
Hodnocení: 90 %
Foto: kniha, www.wiki.rvp.cz, www.cms-kh.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|