Sledování premiérových pohádek v televizi se věnuji o vánočním čase už nějakou dobu, ale málokdy jsem nadšený. Ne všechno zachrání krásné přírodní slovenské scenérie nebo tajemství a kouzlo starých hradů či zámků. Letos jsem se nedočkal ani jiskřivých hereckých momentů, i když jeden výkon mě přece jenom zaujal, a to Sára Korbelová jako princezna v pohádce Klíč svatého Petra.

Všechno je možné – to jsou poslední slova hrdinky z dnes uvedené česko-slovenské pohádky Tři zlaté dukáty, a já jí musím dát pravdu. Větší mišmaš jsem už dlouho neviděl, navíc si myslím, že to není film ani pro děti, ani pro dospělé (pro koho tedy?). Mele se tam všechno možné, příběh ze záhrobí, proudy času i vědecko-technická revoluce, ale hlavně za to může po všech čertech sesbíraný scénář. S tím souvisejí i dialogy, jazyk a český dabing. Třeba už jenom to, když druhá filmová "hrdinka", která láká hlavního hrdinu na tancovačku: "Bude tam skvělá muzika!"

Kaskáda klišé a krkolomností provází i českou pohádku Klíč svatého Petra, která měla premiéru na Štědrý večer. Snímek má o poznání snesitelnější strukturu, ale i ta občas klopýtá. Je pravda, že (pro mě) nejvíc uvěřitelná byla snad jen postava sympatické princezny. Jinak mě štvaly obrazy, které se odehrávají na schodišti zámku Sychrov. Mám ten zámek strašně rád, byl jsem tam minimálně 10x (několikrát i v noci), ale to zámecké schodiště „trčí“ snad v každé druhé pohádce. Překvapením pro mě snad bylo obsazení slovenského herce Ivana Romančíka ml. v postavě svatého Petra.

Zlaté české filmové pohádky z padesátých až sedmdesátých minulého století, které mají styl, pohádkovost a úroveň. Ovšem čas oponou trhnul, a nejen oponou, ale nic se neděje. Toť můj subjektivní pocit z letošních premiérových pohádek pro vánoční televizní obrazovku. Loni to bylo mnohem lepší, Krakonošovo tajemství se vyloženě povedlo.