„V poezii jsem objevila tu nejvhodnější vrbu,“ tvrdí Věra Orzághová

„V poezii jsem objevila tu nejvhodnější vrbu,“ tvrdí Věra Orzághová

obalka ROZT 200Drsná, provokativní, dráždivá, zhýralá. A také něžná, milující, pokorná a obětující se. Taková je poezie Věry Orzághové, v literárním světě známé pod uměleckým pseudonymem Vorona. Autorka v básních prožívá zklamání, bolesti, hledá lásku a zároveň překypuje smyslností, touhou i otevřenou sexualitou. To vše zvýrazněno a podtrženo bohémským nádechem, k němuž alkohol a cigarety neodmyslitelně patří. Stylem, drásajícím až na dřeň, se Vorona hlásí k moderní nonkonformní poezii.

Tolik anotace k nové e-knize Roztoužená básnířky Vorony Věry Orzághové.
obalka ROZT

Voroninu poezii mám moc ráda, je to přesně ten typ básní, kde autorka vyjadřuje své pocity, na nic si nehraje, nic nepředstírá, básně jsou upřímné, nenakašírované. S Věrkou jsem se setkala na srazu jednoho literárního webu a překvapilo mě, že přes svou vyzývavou vizáž, je to velice skromná a nenápadná „holka“. Právě jí vyšla e-kniha Roztoužená, a proto jsem jí položila pár otázek.

Věrko, pamatuji si na tvé první neumělé a neohrabané veršovánky, které jsi tehdy posílala na literární server Mezera. Tehdy jsem tě, a nejenom já, za ně dost kritizovala. Od té doby jsi však udělala obrovský pokrok, stala se z tebe úžasná básnířka a já jsem z tvých básní nadšena. Řekni mi, jak se to stalo, tak rychlý umělecký přerod?

Ani na tu otázku neznám úplně přesnou odpověď. Ten takzvaný přerod se udál v období asi 3 let, kdy po registraci na literární weby jsem se začala aktivně zabývat psaním mých básní. Jen na to, jak k tomu přerodu došlo, fakt můžu jen odpovědět, že to byla taková samovolná záležitost, jako celý můj život mimo jiné. Nic nelámu přes koleno, prostě jen tak proplouvám.

Jsi označována jako „Bukowski v sukních“, předpokládám, že je to tvůj vzor. Jací další básnící tě ovlivnili?

Musím bohužel přiznat, že čtu velmi málo. Jediná kniha poezie, kterou jsem kdysi přečetla, byl Máchův Máj, a s tím Bukowskim se to vlastně vyvinulo náhodou. Poté, co jsem napsala báseň „Ušetři si velká slova“, mne někdo na literárním serveru označil za Bukowského v sukni. Tenkrát mi to nedalo a přečetla jsem od něj několik knih básní a musím přiznat, že pak jsem byla ovlivněná, ano, pak jo. Napsala jsem potom asi 10 básní v jeho duchu, než mne takzvaně zarazil současný slovenský básník Pavol Garan, který ve své kritice napsal, že ho kopíruji. Zřejmě jsem tehdy tu takzvanou „ledovou sprchu“ potřebovala, abych zase našla sama sebe.

Tvé básně jsou syrové, autentické, napovídají, že tvůj život je jak na houpačce, že jsi to neměla a nemáš lehké. Nakonec sama o sobě píšeš, že jsi vyrostla v drsných poměrech. Mohla bys nám, prosím tě, něco bližšího o sobě sdělit?

O sobě se mi píše hůř, to právě zvládám s určitým nadhledem jen v mých dílech. Ani tak nějak nevím, kde bych začala, narodila jsem se jako dítě svobodné matky a vzhledem k tomu, že její situace nebyla v té době zrovna jednoduchá, vychovávali mne od malička prarodiče. Svého otce jsem nikdy nepoznala. Babička, negramotná dojička krav, a děda, ve vší úctě k němu, alkoholik, mi dali veškerou lásku a to bylo to jediné, čeho byli schopni, a vlastně i to, co jsem nejvíc potřebovala. A právě láska vlastně byl můj celoživotní problém, ale zároveň něco, co mne vždycky „nakopávalo“, to hledání a pak zklamání. Kdo četl někdy moje básně, ví, o jakém kolotoči to mluvím.

A co deprese? Anglická básnířka Gwyneth Lewis ve své knize „Slunění dešti“, s podtitulem „Veselá knížka o depresi“, píše, že „psát básně je jak chodit po vlastních bulvách“. Popisuje, jak ji tvorba psychicky naprosto vyčerpává, že u ní neplatí, že by se vypsala z bolů na duši, naopak je psaním poezie ještě prohlubuje. Jak to máš ty?

Pro mne je psaní básní právě lékem na deprese. Vzhledem k tomu, že žiji téměř osamělým životem, potřebuji ty svoje občasné vzruchy nějak ventilovat a v poezii jsem objevila tu nejvhodnější vrbu. Tedy do té doby, než ta díla publikuji, že?

Ano, publikováním neseš kůži na trh. A co se týče básníků, víc než kdokoliv jiný odhalují svůj niterný svět, protože jejich básně, jsou oni. Jaké jsou reakce tvého okolí na takové „obnažování“?

Na jednom čtení mi moje kamarádka řekla „to je přímo duševní striptýz“ a pak s úsměvem dodala: „My jsme rodina puritánů.“ Lidi, co mne znají, to přijímají, a často se stane, že si tím stylem, získám i nestranné čtenáře, či posluchače. Určitě se ale najdou i tací, kterým takové odhalování nesedne.

Jestliže máš ráda nonkonformisty, tak všichni mají velmi pozitivní vztah k alkoholu. Na to se tě však nechci ptát, to má většina populace. Výše zmíněný Charles Bukowski v jedné své knize přiznal, že by bez červeného vína nemohl psát. Účetní mu poradil, aby si alkohol dával do nákladů, když bez něho nic nevymyslí. Zeptám se tě tedy. Píšeš radši střízlivá nebo lehce ovíněná?

Abych pravdu řekla, nejradši píšu, když mě něco napadá samovolně, a na to můžu být střízlivá i ovíněná. Myslím, že od toho se to u mne neodvíjí, ale od čeho ano, to jsou zážitky. Já potřebuji žít prožitky a pak se mi píše nejlépe.

Pohybuješ se, stejně jako já, už několik let na literárních webech. Přispívají sem renomovaní tvůrci jako Pavol Garan či René Vaněk, ale také naprostí amatéři. Myslíš, že tyto weby mohou člověka v tvorbě posunout? Anebo je to prostě o tom, že v kom dřívá talent, tak se tak jako tak projeví bez ohledů na kritiky na webech?

Ano, myslím, že mohou posunout, pokud člověk zatvrzele neprosazuje svou a je schopen přijmout kritiku ostatních. Vlastně i já sama jsem díky těmto webům a zpětné vazby na nich urazila kus cesty a domnívám se, že k lepšímu.

Odbočíme od poezie, ty jsi také talentovaná malířka, jeden tvůj obraz je na obálce a další dva uvádí jednotlivé sbírky v knize. Zajímalo by mne, jak se v dnešním světě může výtvarník prosadit?

Prosadit se, to dnes znamená, být vidět, a je tomu tak asi nejen ve výtvarném umění. Já sama jsem tuto cestu začala razit až nedávno, uspořádáním výstavy mých obrazů, které do té doby byly k vidění pouze u mne doma. Výstava proběhla v září a říjnu tohoto roku v galerii Art Space a vlastně se tím rozjela i tato moje aktivita, co se týká prezentace. V lednu a únoru jsem už na seznamu umělců, na kolektivní výstavu v galerii u Zlatého kohouta.

Tak to ti velmi gratuluji, na výstavu se půjdu ráda podívat, tvoje obrazy obdivuji stejně jako tvé básně. Na závěr si dovolím ještě jednu, možná vlezlou otázku. Máš nádherné zvukomalebné příjmení, které je jak stvořené pro básnířku a o kterém bych řekla, že je slovenské. To bylo příjmení tvého dědečka?

Ano, moje příjmení je rodné a mám ho po mém dědovi, oba s babičkou pocházeli ze Slovenska. Váže se k němu však taková zajímavost, všichni v naší rodině, kdo to příjmení užívali se psali „Orsz“…jen já se píšu „Orz“…, protože mi na matrice v rodném listě vynechali „s“ a vlastně si toho nikdo do mých 15 let nevšiml, až úřednice, která mi vystavovala OP. Od té doby jsem se začala psát jinak a možná to mělo za následek i to, že jsem umělecky založená, neboť ani moje matka neví, kde jsem k tomuto zaměření přišla.

Tak to máme podobně, můj děda byl také Slovák a psal se „Blaškovič“. Kdežto já za svobodna měla v OP „Blažkovičová“. Věrko, moc ti děkuji za rozhovor.

Ptala se Eva Hölzelová

Knihu Vorony Věry Orzághové si můžete koupit zde:
http://www.palmknihy.cz/web/kniha/roztouzena-3558.htm

http://www.ebux.cz/index.php?bk=215373&id_cat=119

http://rajknih.cz/index.php?bk=215373&d_cat=13

http://eknihy.datart.cz/web/kniha/roztouzena-3558.htm

Kniha obsahuje dvě básnické sbírky, a to Roztoužená a Ztracené doteky. Obě sbírky jsou ozdobeny Voroninými díly.

Roztoužená:
ob ROZTOUZENA

Ztracené doteky:
ob DOTEKY

Ukázka z Voroniny poezie:

Roztoužená

řekla bych
raději mlč
a neplň jedem
moji lžíci
rozdrážděného hada
v rozkroku

noc je dlouhá
jako chuť
co ukrajuji po krajíci
neb nikdy
nebudeš mi po boku

já vím
jen
za kruh v kruhu opojení
smysly svázané do knih
řekni
co je a není

Potřetí nalitá dvojka červenýho

začínám pomalu rozumět
i tomu anglickýmu textu
co zní z přehrávače
jen tak
pocitem intuice
v téhle chvíli se nebráním

začínám rozumět
i těm cizím slovům, co používáš
pro vyjádření úplně banálních věcí
protože jsi tak sladce uhlazenej
se svými zákazy dopřát si život

a obdivuji teda
že mě líbáš
s pachutí právě poslední cigarety pod kůží

snad i začínám
v padesáti rozumět mužům
a tolerovat je ve svém životě
jen sobě
sobě nerozumím

Na obloze šedá myš

v její kůži úsměv
na tváři hřeje
až tam kdesi
kam odlétají ptáci, co nesnášejí modrou
v mých očích

na obzoru šodó
a buchtičky pětiletých holek
volají
prosím přidat

trochu slunce na idylický obrázek
máma táta
a kde jsem já?
právě
zas odlétám

Nenaplněná

nechci vědět, kam vedou
tvoje kroky po setmění
s kým uléháš
a jestli se to změní

nechci slyšet slovo nikdy
z úst co nad ránem nepolíbím
teď jsi má vzpruha ty
ne zatracený Jim Beam

co stane se už dál
nechť se stane
herci nechť dohrají
divadlo rozehrané

s věčným klidem v zapomnění
proměň těch pár chvil
to, co zdá se, není deník
písmo v něm by ďábel smyl

Ať si duchové užijí

roztažený stud

svůdnost na kramflecích
v hodině po poledni
vchází s jejich kroky

a vnímání smyslů na šestý
o něčem vypovídá

poprvé cítí
uneseni vlastními únosy z reality
že osud nechce naposledy

jen zahrát sólo

Pod rouškou svědomí

vyplétáš se z vlasů
zlomený hřeben alpského pohoří
učesal zub času
ze zvyku
to jen slova unáhlila myšlenky
anebo naopak

mrtvo
po hlasu blízkosti

A po bouři klidná

sportovec a odpůrce kouření
cha
vražedná kombinace s tou
jejíž duše je naplněna nedopalky cigaret
a ze sportů uznává jen sex

jenže
žádné zaváhání
a pak jen
napojeni na virtuální realitu
uspokojují své chtíče

Vstávám k vlastní zpovědi

svítání mám posunuté
na ranní žrádlo kočky
a ona mi spokojeně zívne do ksichtu

cítím ten pach z její tlamy
a uvědomuji si, že ho vlastně začínám mít ráda
zachycuji jeho impulsy

je v tom cosi přiměřeně úchylného
pak se dívám slepýma očima do zrcadla
v němž žiju

a v tu chvíli vím
že zřejmě překročím hranici
svých zásad

Z deníku osamělosti

je půl druhý
stále převaluju postel do polohy sexu
ten harassement mi rozhodil
jo
cítím silně tvou přítomnost přilepenou těsně
k žádostivosti
a prázdno jak v zahradní konvi
možná se právě miluješ se svojí ženou
a já tady
osamělá ruka pro tebe
cítím, že dřív neusnu

půl osmý
kurňa proč nemůžu aspoň jednou spát do desíti
cigára došly
a nejen ty
jsem zas plonk
a já si tady sním o míchaných vajíčkách do postele
po kapsách sedum kaček
a doutník jako záchrana
aspoň trochu nabuzený
pocit štěstí


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 28

Čtěte také...

Pohľad na komunálnu politiku Zuzany Wienk z Aliancia fair play

Zuzana Wienk 200

Aká je súčasná politická situácia na územnej samospráve? Nesústreďujeme sa iba na samosprávu, ale vyberáme si kauzy alebo prípady, ktoré považujeme za veľmi dôležit...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Temnota politické džungle odhaluje nečekaného sériového vraha

Temnota 200Občas se ráda vracím do míst, kde mi bylo dobře. Ráda se vracím k autorům, které se mi dobře četly. Proto jsem se vrátila ke krimirománům Roberta Craise. Docela nedávno jsem přečetla novinku Zloději lidí i o něco...

Divadlo

420PEOPLE / Ann Van den Broek - Phrasing the Pain - premiéra

phra 200Poprvé ve své historii chystá prestižní soubor současného tance 420PEOPLE premiéru 'šitou na míru' přímo od choreografky zvenčí. Inovátorka Ann Van den Broek, mimo jiné držitelka nejprestižnější holandské taneční ceny Zwaan 2008 za choreografii Co(te...

Film

Mučedník – jak vnutit spásu

ucenik 200Na nedávno skončeném karlovarském filmovém festivalu se uváděl film, který se dotýkal fanatismu – a přestože se vztahoval k náboženství, určitě lze jeho poselství vnímat jako univerzální. „Karlovarské“ pojmenování varovného snímku MUČEDNÍK, natoč...