Velký rozhovor s designery pořadu Jak se staví sen

Velký rozhovor s designery pořadu Jak se staví sen

sen 200Oblíbený pořad Jak se staví sen se vrací v nové sérii a to s novými designéry, prodlouženou stopáží, novou moderátorkou Laďkou Něrgešovou a řadou změn. My jsme u této příležitosti vypovídali jednu z dvojic designerů - Andreu Hylmarovou a Marka Povolného.

 

 

 

Ing. Andrea Hylmarová vystudovala mezinárodní obchod na VŠE Praha, osm let pracovala v telekomunikacích a bankovnictví, věnovala se také facilitaci a coachingu. Poté, co propadla designu absolvovala diplomové studium na pražské Designškole. Interiérovému designu se naplno věnuje tři roky. Andrea v roli designéra chce být spíše průvodcem než rádcem a její ambicí je pomoci lidem nalézt svůj vlastní interiérový styl.  

Ing. Marek Povolný vystudoval ČVUT, fakultu stavební, obor Pozemní stavby a architektura. Profesi architekta se věnuje již 14 let. Je velmi zkušený a uznávaný architekt, který má za sebou velké množství úspěšných realizací. Jeho přístup je velmi moderní, avšak ve svých návrzích trvá na tom, aby vycházely především z potřeb klienta a nepopíraly tak jeho osobnost.

sen 1

 

Na začátek se vás zeptám, jak jste se dostali k pořadu Jak se staví sen? Sledovali jste jej dříve?

Andrea Hylmarová: Oslovili mě lidé z produkce s tím, že je zaujaly moje realizace. Přišla jsem na casting a úspěšně jím prošla. Pořad jsem v minulosti samozřejmě sledovala, hlavně v době, kdy jsem se interiérovému designu ještě nevěnovala profesionálně. Bavila mě na něm hlavně neuvěřitelná rychlost proměn, během necelého týdne se prostory měnily k nepoznání.

Marek Povolný: Náhodou jsem se dozvěděl o konkurzu na nové designéry pořadu a rozhodl se, že to půjdu „jen tak“ zkusit. Pořad jsem v minulosti viděl asi 2x, takže pravidelný divák jsem nebyl.

sen 2

 

Jaké to je nastoupit do rozjetého vlaku jako noví designéři? Řešili jste hodně, co se od vás očekává?

Andrea Hylmarová: Spíš jsem se nechala překvapit. Od začátku beru celý pořad jako fantastickou příležitost posunout se dál, poznat nové lidi a užít si zábavu. V mnohém mě okolnosti přinutí přistupovat k projektům jinak než u normálních kientů a to je cenná zkušenost. Základní cíl je ale stejný jako u jakéhokoli klienta – očekává se od nás, že budeme plnit lidem jejich sny a zlepšovat jejich život tím, že zlepšíme prostředí, ve kterém tráví hodně času.

Marek Povolný: Myslím, že to nebyl žádný velký problém, protože se začíná úplně nová série s novými tvářemi. Určitě by byl větší trabl se „sžít“, pokud bych musel vstoupit do již probíhajícího pořadu. Pochopitelně jsem v sobě měl pochybnosti a cítil jsem tlak z něčeho nového, nepoznaného.

sen 3

 

V rámci pořadu budete pracovat ve dvojici. Jak se na to těšíte? Nebojíte se vzájemných rozporů?

Andrea Hylmarová: Pro mě to bude poprvé, co budu pracovat takhle úzce s jiným architektem či designérem. Rozpory možná přijdou, jako v každém týmu, ale nejsem konfliktní typ, takže nás snad nečeká žádná „Itálie „ :) Myslím, že bude fajn mít parťáka, který přinese nový pohled na věc a taky pomůže s realizací interiéru. Pracovat budeme určitě pod velkým tlakem, takže každá týmová práce bude vítaná.

Marek Povolný: Spolupráce s kolegyní se vůbec neobávám. Spolupracovat je v tomto oboru nutnost a základní předpoklad k úspěchu. Pochopitelně jsem se zamýšlel nad tím, jestli si sedneme, jestli budeme mít podobný vkus a názory na navrhování. Tyto obavy se naštěstí nenaplnily a už po první schůzce mi bylo jasné, že se naše budoucí společná práce ubírá správným směrem.

V pořadu Jak se staví sen máte na proměnu pouhých 5 dní. Je to extrém nebo se to dá bez problémů zvládnout?

Andrea Hylmarová: Bez problémů je asi hodně nadnesené. Extrém to je, protože nikdy nevíte, na jaký problém narazíte třeba pár hodin před předáním. Ale zvládnout se to dá. Menší či větší komplikace se nevyhnou v podstatě žádné realizaci.  Na proměnách s námi pracují bez výjimky zapálení lidé, a tak se nebojím, že bychom neuměli najít řešení a vše dokončit v termínu.

Marek Povolný: Bez problémů to není. Je to velký časový press na všechny zúčastněné i na všechny dílčí etapy, které vedou ke zdárné realizaci. Ať už od navrhování, zrychlený vztah s klientem, logistiku, po nároky na stavební firmu, která pracuje téměř nonstop.

sen 4

 

Co na proměnách bydlení vidíte jako to nejtěžší? Nápad? Využití prostoru nebo něco jiného?

Andrea Hylmarová: Tohle se liší projekt od projektu. Někdy je těžší pracovat s prostorem, jindy zase tápete ve volbě správného stylu nebo se trápíte při realizaci. Pro mě je proto naprosto zásadní dobře pochopit klientovy potřeby a priority. Jakmile se naladíme na stejnou vlnu, je vždycky všechno snazší.

Marek Povolný: Na proměnách bydlení v rámci pořadu JSSS vidím nejtěžší odhadnout klienta za strašně krátkou časovou jednotku, kterou máme k dispozici. Obecně je to asi vytvoření chytré dispozice, která bude funkční a zároveň přinese estetiku a vtip do prostoru.

Vidíte na první pohled, co je potřeba změnit a máte už vizi jak?

Andrea Hylmarová: Většinou mám základní představu už od prvních okamžiků, kdy do interiéru vstoupím nebo mi o něm klient třeba jen vypráví. Od vize ke konkrétní realizaci je pak ale přesto ještě dlouhá cesta :)

Marek Povolný: Toto je velmi individuální. Občas dostanu nápad okamžitě, protože prostor si „ o to říká“ a někdy se nápady musí takzvaně „vysedět“. Většinou mě zásadní věci napadají už na místě, při prohlídce prostoru, při hovoru s klientem.

 Na kolik dáte na názory těch, kteří přestavbu vyžadují? Máte v plánu i různě překvapovat?

Andrea Hylmarová: Já se snažím lidem naslouchat, číst mezi řádky a opravdu je pochopit. Nejen jejich nahlas vyřčené požadavky, ale i jejich osobnost, protože právě v ní je skrytý klíč ke správnému řešení. Klient je pro mě vždycky výchozí inspirací, je pro mě důležitým vodítkem. Do konkrétního návrhu pak samozřejmě vnáším svoji představu a snažím se klientovi ukázat i jiná možná řešení, někdy zariskuji a navrhnu něco, co klient vůbec nečekal, nikdy ale příliš netlačím na pilu. Ctím to, že v interiéru bude bydlet klient, nikoli já.

Marek Povolný: Finální dílo je vždy soubor myšlenek klienta a architekta. Proto je nesmírně důležité si vyposlechnout klienta a umět si z jeho myšlenek udělat správné zadání. Dokonce i v tom případě, že nápady stavebníka nejsou uskutečnitelné. Vždy v člověku zůstane pocit, se kterým by měl pracovat.
Zároveň však člověk do návrhu vždy chce dát něco ze sebe, něco osobitého, nového. Takže o překvapení v mých návrzích nebývá nouze .

Jaká místnost pro vás představuje největší výzvu a proč? A máte nějaký oblíbený prvek, který dokáže změnit ráz místnosti? Myslím tím například polštáře nebo lampy.

Andrea Hylmarová: Velkou výzvou jsou určitě dětské pokoje, protože hlavně z  malých dětí je těžké dostat nějaké relevantní informace. Takže vždycky střílíte trošku naslepo. Asi nejkomplikovanější je pak skloubení všech funkcí i designu u obývacích pokojů propojených s kuchyní. To jsou velké celky, které bývají středobodem každé domácnosti a nároky estetické i funkční jsou tu na nejvyšším možném stupni. Jinak mým oblíbeným prvkem je určitě osvětlení a taky žídle. Na jejich výběru si dávám dost záležet a snažím se na nich nešetřit. Dokážou interiér úžasně oživit a pozvednout.

Marek Povolný: Největší výzvou je WC, protože tam lidé tráví plno času :). Teď si dělám trochu legraci. Největší výzvou bývá ten nejexponovanější prostor, kde se lidé potkávají, tráví nejvíce času, a proto jsou na toto místo kladeny největší požadavky. Rád používám stejné materiály na různé konstrukce. Podlahu jako obklad či jako podhled apod. Líbí se mi, když se materiál či barva přelívá i na konstrukce, které k tomu nejsou prioritně určeny.

sen 5

 

Povězte nám něco o vás. Jak jste se dostali k architektuře a interiérovému designu? Čím vás zrovna tento obor upoutal?

Andrea Hylmarová: K navrhování interiérů jsem se dostala tak trochu z nutnosti. Zařizovala jsem svůj první byt a nevěděla jsem si s ním rady. Přihlásila jsem se na víkendový kurz interiérového designu pro začátečníky a byla jsem tím vším najednou tak pohlcená, že jsem se už týden nato přihlásila k dlouhodobému studiu na pražské Designškole. Tenhle obor je pro mě ideálním spojením všeho, co mě baví – je v něm krása, řízení projektů, hodně kontaktu s lidmi, velká dávka psychologie a ještě větší dávka kreativity.

Marek Povolný: Já mám rodinné zatížení na stavařinu, architekturu. U nás se vždy o tom mluvilo, ladil se nábytek, barvy, doplňky. Hodně se také kritizovaly různé nešvary a architektonické nesmysly kolem nás. Tím pádem pro mě bylo velmi přirozené jít studovat tento obor a věnovat se mu.
A navíc, když jsem se narodil, tak mi rodiče založili vkladní knížku a dáma, co to zřizovala, tak k mému jménu rovnou omylem připsala titul inženýra. Takže abych se dostal k penězům, musel jsem jít studovat techniku :). Na architektuře mě baví „zhmotnění myšlenky“. Když namaluju čáru a ta potom při realizaci získá své proporce a význam. Další věcí, která je úžasná na tomto oboru, že člověk vytváří trvalé hodnoty a může přispět ke zlepšení daného místa, zkvalitní život lidem nebo jen udělá radost.

Na co ze své práce jste nejvíce hrdí? Co je váš „majstrštyk“?  

Andrea Hylmarová: První projekt, který mě posunul o hodně dál, byl vzorový byt pro developerskou společnost YIT (KOTI Braník). Měla jsem hodně volnosti a byt se velmi rychle prodal. Z těch aktuálních je to pak právě dokončovaný interiér rodinného domu kousek za Prahou. Měla jsem opět hodně volnou ruku a mohla navrhnout všechno od podlah či dveří až po květiny. Klienti jsou krátce před nastěhováním a mně je skoro trochu líto, že se tahle příjemná spolupráce blíží ke konci.

Marek Povolný: Těžko hodnotit, co umím, ale řekl bych, že vždy s mou prací byli klienti spokojeni a přineslo jim to novou kvalitu a potěšení. Dovolím se nevybrat nějakou konkrétní věc za můj „majstrštyk“. Ale takovým „mistrovským kouskem“ je vždy to, že se ke mně lidé vracejí, baví je to, co dělám a třeba konkrétně v bydlení uchovávají prostory tak, jak jsem je navrhl bez velkých změn. To je důkaz, že je to dobře…

A co doma? Je tam vše podle vašich představ nebo u vás platí „kovářova kobyla chodí bosa“?

Andrea Hylmarová: Snažím se dost, aby kobyla moc bosa nebyla. Hodně mi to ale poslední dobou nabourává roční dcera, která má o designu našeho bytu evidentně jinou představu. :)

Marek Povolný: U mě doma je to někde napůl, takže bych to nazval „kobylou, co má na dvou nohou podkovy a zbylé dvě stále čekají na kováře“ :)

Na závěr už nám jen prozraďte, na co se v rámci pořadu Jak se staví sen nejvíce těšíte?

Andrea Hylmarová: Těším se hlavně na reakce lidí, pro které budeme proměny dělat. Na jejich emoce  až budou vstupovat do místností, které ještě před pár dny byly úplně jiné. Vím, že to bude velký adrenalin, ale věřím, že bude stát za to!

Marek Povolný: Největší odměnou a moment, na který se nejvíc těším, je seznámení rodiny s novým řešením. Většinou klient na stavbu chodí, konzultuje řešení, přispívá nápady, ale zde je to řešeno „šokově“. A proto je to taky největší překvapení i pro mě.

Děkuji za rozhovor!



Nejnovější články:
Starší články:

 

Rozhovor

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Hořice

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...

Hledat

Chaty s osobností

Čtěte také...

Turistický seriál K21: Hrubý Rohozec

hruby rozhozec 200Milí čtenáři, s blížícími se prázdninami jsme se u nás rozhodli podívat se pod pokličku různých turistických cílů. Seznámíme vás s životy kastelánů několika hradů a zámků, podíváme se na zoubek strašidlům a představíme pár muzeí. Ne...


Literatura

Ukázka z knihy Celý den se nic nestane od nakladatelství HOST

200souPřinášíme Vám ukázku z knihy Biancy Bellové "Celý den se nic nestane". Přečíst si ji můžete v tomto článku.

...

Divadlo

Celebrity

Celebrity 200Představení Celebrity je spíše než hrou hořkou výpovědí o stavu dnešní doby, a to nejen života celebrit, chcete-li slavných osobností, ale i našich životů a toho, co vše jsme schopni obětovat v zájmu naší důležitosti.

Film

Vybíjená jako ze školy

vybijenaperexFilm Vybíjená (2015) je jakýmsi pokusem o realistickou komedii. Všechno je v ní znázorněné dost natvrdo, ale zároveň se nic z toho příliš neřeší.

C...