Reklama
Banner

Transsibiřská magistrála

Email Tisk

Transsib oblka 200Miluju cestopisy. A obdivuji lidi, kteří je píšou. Projedou kus světa, aby pak ostatním podali svoje svědectví o tom, jak to chodí jinde, jací taM žijí lidé a v jakých podmínkách, v jakých kulturách, co si na sebe oblékají, jaká jedí jídla a podobně. Zkrátka cestopisy jsou jako pohledy do jiných světů, prostřednictvím duše cestovatele – vypravěče. Václav Turek je český cestovatel, fotograf a spisovatel.

 

 

Jeho hlavním cestovatelským cílem je Rusko a země bývalého Sovětského svazu. Na svém kontě má několik knih s touto tématikou: BAM - Bajkalsko-amurská magistrála, Krugo Bajkalka nebo Putování jižní Sibiří. V roce 2015 poskládal a vydal báječnou plnobarevnou publikaci, kterou nazval jednoduše Transsibiřská magistrála, kterou jsem náhodou objevila, a okamžitě jsem věděla, že ji musím mít. Nikdy jsem ji neprojela a pochybuji, že ji kdy v životě projedu, ale i tak mě velmi přitahuje. Jednak proto, že máme dobrého kamaráda, který hodně cestuje a kromě poutavého vyprávění o Aljašce nebo Novém Zélandu nám vyprávěl právě o Transsibu. A v neposlední řadě, řekla bych možná v první řadě, mi jakákoli zmínka o ní připomíná mého pradědečka Josefa Kordu. Znám jej pouze z vyprávění a vím, že byl nejen hudební skladatel, ale také legionář a se symfonickým orkestrem, jehož byl dirigent, projížděl právě Transsibiřskou magistrálu. Fotek se dochovalo jen pár a každá spojitost s ním mi krapet rozechvívá ruce. Kdyby to dnes viděl, byl by hodně překvapen, říkám si při listování knihou.

Zběžným pohledem na Obsah, který je hned v úvodu knihy, je jasné, že tahle publikace je velmi podrobná. Čtenář tedy hned vidí, na co se může těšit. Tak například: Fakta a rekordy, Železniční úseky, Časová pásma, Historické a současné tratě Transsibu, najde tu i kapitoly Před nástupem do vlaku, Typy vlaků, Vagony, Život ve vlaku, něco Z historie ruských železnic, Historické obvody, Mosty nebo třeba Moskevská vlaková nádraží. Co mě ale velmi zaujalo, jsou Hlavní města tratě, kde je vyjmenováno patnáct hlavních měst, od startovní Moskvy až do cílového Vladivostoku. Jsou tu také Města historické tratě, těch je šest, a Města Kazaňské a Nižegorodské tratě, která jsou po jednom. Následuje kapitola Československé legie v Rusku, Přírodní zajímavosti a památky a potom už je jen Závěr.

Transsib oblka

 

Bezmála dvěstěčtyřicet stran nabitých informacemi, seznamy, fotografiemi a zajímavostmi zaujme jistě každého, kdo alespoň jednou slyšel o nejdelší železnici na světě, měřící nekonečných 9 288 kilometrů. Běží přes dva kontinenty, dvanáct oblastí, pět krajů, dvě republiky a jednu autonomní oblast, protíná šestnáct řek, projíždí kolem nejhlubšího jezera na světě. To se píše v první kapitole o faktech a rekordech. Najdete tady informace o největším stoupání, nejrovnější části magistrály, o nejdelších mostech, o nejdelším tunelu, který je, jen tak mimochodem, dlouhý přes sedm kilometrů. Jsou tu informace o tempu výstavby a ceně výstavby v rublech a o jediném, nádraží na světě, které je z mramoru. To najdete ve stanici Sljuďjanka.

V kapitole o historických a současných tratích Transsibu je několikastránková tabulka, kde jsou seřazené jednotlivé stanice, jak jdou za sebou, i s kilometrovým vyjádřením. Tak jsem si říkala, že kdybych šest dní, po které trvá cesta z bodu A do bodu B, seděla ve vlaku na téhle železnici a tuhle knihu měla v ruce, mohla bych si dělat puntíky, kde se zrovna nacházíme. Našla jsem tu samozřejmě i vysvětlení, že význam pojmenování trati znamená „skrz Sibiř“. Prapůvodní název zněl „Velká sibiřská cesta“. Dochované fotografie ukazují, jak vypadaly první mosazné jízdenky a jinde se dočtete, že doběhnout na nádraží na poslední chvíli, se rozhodně nevyplácí. Zajímavé je i rozdělení vlaků podle typů, stejně tak, jako vagóny, které jsou od těch obyčejnějších až po luxusní kupé. Další kapitola vypovídá o životě ve vlaku. Přeci jen šest dní, to je velký kus života na cestě, s cizími lidmi, kteří po dvou dnech už tak cizí nejsou, ale žijí tady spolu celý den, od rána do večera, samozřejmě včetně spánku. A každý cestující musí mít pohodlí a cestovat důstojně, což se děje podle přísných pravidel. Například do vlaku nesmí nastoupit opilí lidé a konzumace alkoholu ve vlaku je povolena pouze v minimálním množství, to znamená, tak jedno pivko nebo sklenku vína po obědě či večeři. Kdo dělá výtržnosti, je bez milosti v příští stanici z jízdy vyloučen. Prostě ho vysadí a na shledanou. Dostaň se, jak chceš, a peníze ti nevrátíme. Myslím si, že je to v pořádku. Zamezí se tím obtěžování ostatních cestujících. Najdete tady zajímavosti o hlavních městech na trati, včetně toho, v jakém časovém pásmu se nacházejí. Kromě mnoha krásných a kvalitních barevných fotografií jsou tu i praktické rady o muzeích, dopravě nebo pamětihodnostech. Současné fotografie střídají dobové černobílé s mnoha poznámkami, jak se železnice stavěla a jak to tehdejší dělníci vůbec neměli jednoduché.

V závěru knihy je kapitola o přírodních zajímavostech a památkách, kde jsou skutečné zajímavosti o turistickém okruhu po historických městech, kterému se říká Zlatý okruh, a jehož základ tvoří osm měst: Vladimir, Suzdal, Ivanovo, Kostroma, Jaroslavl, Rostov-Velikij, Pěreslavl-Zalesskij a Sergijev-Posad. Všechna tato města jsou na seznamu UNESCO. Aby byl prstenec kompletní, řadí se sem ještě čtrnáct dalších měst, mezi kterými je třeba Moskva, Alexandrov nebo Rybinsk. Následuje řada fotografií a informací z těchto měst a po nich pak i další zajímavosti, například přehrada v Divnogorsku nebo jezero Bajkal a jeho okolí. A jsme na konci knihy, kde už najdete jen Závěr, ale i ten je nabitý zajímavostmi. Píše se tady třeba to, že magistrála je absolutně moderní a spolehlivý systém, vlaky na ní jezdívají přesně, zpoždění bývá výjimečné, pouze při velkých rekonstrukcích tratě nebo přírodních katastrofách. Na straně 232 mě zaujalo, co píše autor mimo jiné i toto: „Do Ruska jezdím od roku 2000 a cestováním po různých oblastech Ruska jsem strávil už 340 dní. Vlakem, lodí, autem i autobusem jsem najezdil po této nádherné zemi 56 000 km a pěšky jsem ušel 1 500 km. Za tuto dobu jsem měl možnost udělat si na Rusko vlastní názor, který je zcela jiný než ten, který nám občas prezentují naše média.“ To by mohla být pěkná tečka, co říkáte? Opravdové fandy a znalce možná potěší odkaz na autorův web, http://www.dovolena-rusko.cz/, kde se jistě pokochají přehršlí zajímavých informací.

Název: Transsibiřská magistrála
Autor: Václav Turek ml.
Žánr: Průvodce/ Cestopis
Obálka: František Teichmann
Jazyková úprava: Mgr. Martina Skoumalová
Fotografie: Václav Turek ml., RŽD, MMŽD a CMŽT
Vydavatel: Václav Turek ml.
Rok vydání: říjen 2015, vázaná  
Počet stran:  235
ISBN: 978-80-904790-1-2
Hodnocení: 100 %

( 1 hlas )

 

http://neoluxor.cz/popularne-naucna/transsibirska-magistrala--235988/


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Temný oheň – krypta zrušeného kláštera vydává nebezpečné tajemství

temny ohen bbart 200Na pulty knihkupectví se tentokrát v brožované podobě vrací úspěšný detektivní román Temný oheň (Dark Fire, 2004, česky 2009), jehož autorem je britský spisovatel C. J. Sansom. Reformistický práv...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Je libo čaj o páté?

caj o pate claudia huntČaj o páté je název velmi netradičně pojaté učebnice anglického jazyka. Knížka byla přeložena z němčiny a snadno se vám přihodí, že zatímco si čtete velmi zajímavé informace o Anglii, královské rodině či britských zv...

Divadlo na Šantovce -září 2014

prog 200Nový program Divadla na Šantovce přinese pro každého něco!

...
Celé dlouhé filmové večery na Youtube. A zadarmo!

 

youtubeOblíbený komunitní portál Youtube.com si zřejmě začal zahrávat s ohněm. Nebo je nová strategie společnosti začátkem něčeho nového? Sledujte filmy online a zadarmo.

...
Skupina Rotor: „Za těch 30 let už jsme celkem ´lokálně populární´.“

altHudební skupina Rotor, kterou zdobí hlas Milana Červenky, přezdívaného další Schellinger, se po pěti letech dala opět dohromady. Jaké mají ambice a jak se v průběhu více než třiceti let změnily zábavy se dozvíte v tomto rozhovoru....