Reklama
Banner

Transsibiřská magistrála

Email Tisk

Transsib oblka 200Miluju cestopisy. A obdivuji lidi, kteří je píšou. Projedou kus světa, aby pak ostatním podali svoje svědectví o tom, jak to chodí jinde, jací taM žijí lidé a v jakých podmínkách, v jakých kulturách, co si na sebe oblékají, jaká jedí jídla a podobně. Zkrátka cestopisy jsou jako pohledy do jiných světů, prostřednictvím duše cestovatele – vypravěče. Václav Turek je český cestovatel, fotograf a spisovatel.

 

 

Jeho hlavním cestovatelským cílem je Rusko a země bývalého Sovětského svazu. Na svém kontě má několik knih s touto tématikou: BAM - Bajkalsko-amurská magistrála, Krugo Bajkalka nebo Putování jižní Sibiří. V roce 2015 poskládal a vydal báječnou plnobarevnou publikaci, kterou nazval jednoduše Transsibiřská magistrála, kterou jsem náhodou objevila, a okamžitě jsem věděla, že ji musím mít. Nikdy jsem ji neprojela a pochybuji, že ji kdy v životě projedu, ale i tak mě velmi přitahuje. Jednak proto, že máme dobrého kamaráda, který hodně cestuje a kromě poutavého vyprávění o Aljašce nebo Novém Zélandu nám vyprávěl právě o Transsibu. A v neposlední řadě, řekla bych možná v první řadě, mi jakákoli zmínka o ní připomíná mého pradědečka Josefa Kordu. Znám jej pouze z vyprávění a vím, že byl nejen hudební skladatel, ale také legionář a se symfonickým orkestrem, jehož byl dirigent, projížděl právě Transsibiřskou magistrálu. Fotek se dochovalo jen pár a každá spojitost s ním mi krapet rozechvívá ruce. Kdyby to dnes viděl, byl by hodně překvapen, říkám si při listování knihou.

Zběžným pohledem na Obsah, který je hned v úvodu knihy, je jasné, že tahle publikace je velmi podrobná. Čtenář tedy hned vidí, na co se může těšit. Tak například: Fakta a rekordy, Železniční úseky, Časová pásma, Historické a současné tratě Transsibu, najde tu i kapitoly Před nástupem do vlaku, Typy vlaků, Vagony, Život ve vlaku, něco Z historie ruských železnic, Historické obvody, Mosty nebo třeba Moskevská vlaková nádraží. Co mě ale velmi zaujalo, jsou Hlavní města tratě, kde je vyjmenováno patnáct hlavních měst, od startovní Moskvy až do cílového Vladivostoku. Jsou tu také Města historické tratě, těch je šest, a Města Kazaňské a Nižegorodské tratě, která jsou po jednom. Následuje kapitola Československé legie v Rusku, Přírodní zajímavosti a památky a potom už je jen Závěr.

Transsib oblka

 

Bezmála dvěstěčtyřicet stran nabitých informacemi, seznamy, fotografiemi a zajímavostmi zaujme jistě každého, kdo alespoň jednou slyšel o nejdelší železnici na světě, měřící nekonečných 9 288 kilometrů. Běží přes dva kontinenty, dvanáct oblastí, pět krajů, dvě republiky a jednu autonomní oblast, protíná šestnáct řek, projíždí kolem nejhlubšího jezera na světě. To se píše v první kapitole o faktech a rekordech. Najdete tady informace o největším stoupání, nejrovnější části magistrály, o nejdelších mostech, o nejdelším tunelu, který je, jen tak mimochodem, dlouhý přes sedm kilometrů. Jsou tu informace o tempu výstavby a ceně výstavby v rublech a o jediném, nádraží na světě, které je z mramoru. To najdete ve stanici Sljuďjanka.

V kapitole o historických a současných tratích Transsibu je několikastránková tabulka, kde jsou seřazené jednotlivé stanice, jak jdou za sebou, i s kilometrovým vyjádřením. Tak jsem si říkala, že kdybych šest dní, po které trvá cesta z bodu A do bodu B, seděla ve vlaku na téhle železnici a tuhle knihu měla v ruce, mohla bych si dělat puntíky, kde se zrovna nacházíme. Našla jsem tu samozřejmě i vysvětlení, že význam pojmenování trati znamená „skrz Sibiř“. Prapůvodní název zněl „Velká sibiřská cesta“. Dochované fotografie ukazují, jak vypadaly první mosazné jízdenky a jinde se dočtete, že doběhnout na nádraží na poslední chvíli, se rozhodně nevyplácí. Zajímavé je i rozdělení vlaků podle typů, stejně tak, jako vagóny, které jsou od těch obyčejnějších až po luxusní kupé. Další kapitola vypovídá o životě ve vlaku. Přeci jen šest dní, to je velký kus života na cestě, s cizími lidmi, kteří po dvou dnech už tak cizí nejsou, ale žijí tady spolu celý den, od rána do večera, samozřejmě včetně spánku. A každý cestující musí mít pohodlí a cestovat důstojně, což se děje podle přísných pravidel. Například do vlaku nesmí nastoupit opilí lidé a konzumace alkoholu ve vlaku je povolena pouze v minimálním množství, to znamená, tak jedno pivko nebo sklenku vína po obědě či večeři. Kdo dělá výtržnosti, je bez milosti v příští stanici z jízdy vyloučen. Prostě ho vysadí a na shledanou. Dostaň se, jak chceš, a peníze ti nevrátíme. Myslím si, že je to v pořádku. Zamezí se tím obtěžování ostatních cestujících. Najdete tady zajímavosti o hlavních městech na trati, včetně toho, v jakém časovém pásmu se nacházejí. Kromě mnoha krásných a kvalitních barevných fotografií jsou tu i praktické rady o muzeích, dopravě nebo pamětihodnostech. Současné fotografie střídají dobové černobílé s mnoha poznámkami, jak se železnice stavěla a jak to tehdejší dělníci vůbec neměli jednoduché.

V závěru knihy je kapitola o přírodních zajímavostech a památkách, kde jsou skutečné zajímavosti o turistickém okruhu po historických městech, kterému se říká Zlatý okruh, a jehož základ tvoří osm měst: Vladimir, Suzdal, Ivanovo, Kostroma, Jaroslavl, Rostov-Velikij, Pěreslavl-Zalesskij a Sergijev-Posad. Všechna tato města jsou na seznamu UNESCO. Aby byl prstenec kompletní, řadí se sem ještě čtrnáct dalších měst, mezi kterými je třeba Moskva, Alexandrov nebo Rybinsk. Následuje řada fotografií a informací z těchto měst a po nich pak i další zajímavosti, například přehrada v Divnogorsku nebo jezero Bajkal a jeho okolí. A jsme na konci knihy, kde už najdete jen Závěr, ale i ten je nabitý zajímavostmi. Píše se tady třeba to, že magistrála je absolutně moderní a spolehlivý systém, vlaky na ní jezdívají přesně, zpoždění bývá výjimečné, pouze při velkých rekonstrukcích tratě nebo přírodních katastrofách. Na straně 232 mě zaujalo, co píše autor mimo jiné i toto: „Do Ruska jezdím od roku 2000 a cestováním po různých oblastech Ruska jsem strávil už 340 dní. Vlakem, lodí, autem i autobusem jsem najezdil po této nádherné zemi 56 000 km a pěšky jsem ušel 1 500 km. Za tuto dobu jsem měl možnost udělat si na Rusko vlastní názor, který je zcela jiný než ten, který nám občas prezentují naše média.“ To by mohla být pěkná tečka, co říkáte? Opravdové fandy a znalce možná potěší odkaz na autorův web, http://www.dovolena-rusko.cz/, kde se jistě pokochají přehršlí zajímavých informací.

Název: Transsibiřská magistrála
Autor: Václav Turek ml.
Žánr: Průvodce/ Cestopis
Obálka: František Teichmann
Jazyková úprava: Mgr. Martina Skoumalová
Fotografie: Václav Turek ml., RŽD, MMŽD a CMŽT
Vydavatel: Václav Turek ml.
Rok vydání: říjen 2015, vázaná  
Počet stran:  235
ISBN: 978-80-904790-1-2
Hodnocení: 100 %

( 1 hlas )

 

http://neoluxor.cz/popularne-naucna/transsibirska-magistrala--235988/


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

EVA HOUSEROVÁ-STENGLOVÁ

spisovatelka, šéfredaktorka Klubu žen s nadhledem http://www.nezoufalky.cz

Muzikál:


MÝDLOVÝ PRINC (v pražském divadle Broadway)

Tak takhle jsem se v divadle dlouho nepobavila. Podstatou úspěchu tohoto muzikálu je jeho ryzí českost bez snahy o bombastičnost. Příběh o tom, že i když to s námi jde někdy z kopce, vždy je možné ten kopec nakonec zdolat. Účinkující vás od otevření opony až do poslední vteřiny děkovačky strhnou svým entusiasmem a předají vám energii, přesně tak, jak to má v divadle být. Mluvené dialogy se přelévají ve zpívaná a tančená čísla, nikde žádné falešné spoje a prostoje. Autor a režisér Radek Balaš prostě muzikál dokonale ovládá, Daniel Dvořák mu postavil ve vteřině proměnitelnou scénu, a Mýdlový princ tak má pravý muzikálový šmrnc. Budete si s nimi zpívat Neckářovy písničky a budete i trochu dojatí, protože před touto legendou naší populární hudby, která i přes zdravotní problémy stále září, je třeba smeknout. Tak jak to udělal i celý muzikál…

Banner

Anketa


Pacient 11

Partneři

Čtěte také...

Probuzení do duchovního světa

Poznani perexChcete-li se dozvědět smysluplný a kvalitní základ o snad první duchovní cestě člověka – něco o šamanské cestě přímého poznání, je tato kniha tou pravou. Přehledně a čtivě tu podává pravdivý obraz o šamanství...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Mašinka Tomáš a její příběhy na dobrou noc

masinka tomasek 200Mašinka Tomáš, kterou děti znají také z televizní obrazovky, žije na ostrově Sodor, který je rájem vlaků. Ostrovem křižují koleje, na pobřeží stojí veliké depo a přístav, kromě mašinek a vagonů tu žijí i další stroj...

Sbor Dejvického divadla přinesl do Zlína hru Kakadu

kakadu 200Zlín ožil již 20. ročníkem mezinárodního kulturního festivalu Setkání/Stretnutie a měl tu čest přivítat i část sboru Dejvického divadla. Ti nám předvedli hru Kakadu, která nám v obrazech a útržcích ze života mladé autistické ženy reflektuje svět.

SPIRIT OF 45: MÁ SMYSL VRACET SE K IDEÁLŮM ROKU PĚTAČTYŘICÁTÉHO?

spirit perexKen Loach (1936) patří mezo režiséry levicového zaměření, jenž vytrvale mapuje odvrácenou tvář anglické společnosti. Vytrvale se vracel k sociálním problémům, kterými jeho chudí hrdinové trpí, zvláště když se snaží prosadit nárok ...

Holešovská Regata 2013 nezklamala

holesovska regata plakat 200Slunná sobota 22. června patřila festivalu Holešovská Regata, který se rozprostřel po velké části areálu holešovských zahrad. Dvě pódia a vodní příkopy doplňovala spousta atrakcí pro děti, které ...