Reklama
Banner

Eva Zábranová čtenáře zavede na Cesty

Email Tisk

cesty1O šedočerné knížce s prostým názvem Cesty jsem slyšela, že ji člověk buď miluje, anebo nenávidí. Přečetla jsem ji během pár hodin a byla mi okamžitě sympatická. Styl, obsah, výpravnost, jistá hrubost a syrovost, umění autorky vystihnout sílu okamžiku i smysl pro humor jsou mi blízké a srozumitelné. Eva Zábranová velmi milovala svého otce, kterým nebyl nikdo jiný než básník a spisovatel Jan Zábrana, jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů z ruštiny. Obdivovala jej a byl jejím celoživotním spojencem. Po svém otci Eva zdědila jednoznačně literární talent. U příležitosti třicátého výročí jeho úmrtí napsala knihu Flashkyv roce 2014 vydanou také nakladatelstvím Torst, v níž na svého otce s láskou a pokorou vzpomíná.

Po autorčině debutu z loňského roku, který literární znalce a obdivovatele rozdělil na dva pomyslné tábory, byla tato kniha kritiky přímo dychtivě očekávána. Jsem moc zvědavá, jak tohle dílko zhodnotí třeba Lidové noviny. Nepovažuji se za literární kritičku v pravém slova smyslu - tedy takovou, která by na autorovi nenechala nit suchou. Prostě si dílo  přečtu, a buď se mi líbí, anebo ne. Cesty mě však zaujaly, a proto se na ně pojďme podívat blíž.

Vydejme se na Cesty

Útlá knížka menšího formátu v sobě skrývá devět příběhů. Každý znázorňuje cestu za čímsi: ať už je to cesta za pochopením nebo k poznání, cesta k sobě samému nebo cesta za porozuměním, všechny mají jeden společný jmenovatel – jsou to cesty o životě.  Není ani tak podstatné, jestli jsou ony cesty skutečné či smyšlené, všechny nutí k zamyšlení. Stejně tak jako ilustrace mladého nadějného výtvarníka Matěje Bílka, které jsou velmi úzce spjaty s jednotlivými povídkami.

Cesty Eva Zabranova

Nechci mluvit o každé povídce zvlášť. Některé jsou krátké, jiné delší. Jejich názvy souvisí s tím, co příběh skrývá uvnitř. Nevím proč, možná vzhledem k věku, jsem se nejdéle zdržela u povídky Horory čtyřicátnic. Ztotožnila jsem se s vypravěčkou, neboť na rozdíl od jejích kamarádek s (kdysi) božskýma nohama a trochu jinými životními prioritami, ona sama nechá svůj život volně plynout a s přibývajícími čísly a kily se nehroutí, nekouše si nehty, že nemá lifting a je svým způsobem šťastná a neomezená. Zajímavé zastavení kdesi za zdmi „normálního“ života jsem našla v povídce A loď pluje… Četla jsem ji třikrát dokola, přitahovala mě ona surovost, otevřenost a konkrétnost, cítila jsem se, jako bych byla sama uvnitř. Ta výpravnost a opravdovost mi vzala doslova řeč. Snad jsem až cítila objetí té mladé bulharské dívky… Něčím bylo čtení lehce odpudivé, současně mi ale něco bránilo se s příběhem rozloučit a odejít od něj. Velmi blízké mi byly také Výzvy. Našla jsem v nich úplně všechno. Touhu, neúspěch, strach, absurditu, nepochopení, lásku, ambice rodičů, potlačené touhy a nakonec i splněné přání v okamžiku, kdy jsem to vůbec nečekala.

Styl Evy Zábranové se mě nadchl. Není upjatý, místy není ani spisovný, naopak bych řekla, že je velmi nespisovný, hovorový až slangový. Navzdory tomu vůbec není ničím urážející ani pobuřující. Velmi často jsem se až pousmála nad tím, jak vtipně vystihla myšlenku, jak na to vůbec přišla? Její slovosled a obraty mě bavily. Tak třeba v povídce Výzvy vzpomíná na to, jak ji rodiče přihlásili do baletu. „… Ale brzy mě museli z baletu vzít, protože jsem začala růst na nesprávných místech a vybzíkle zelené holčičky na dvou mrkvích denně mě začaly s opovržením ignorovat…“ A podobných perel v knize najdete mnohem víc.

Není nic jednoduššího než si opatřit tuto útlou, i v méně prostorné kabelce snadno nositelnou, knížku a dát se do čtení. Jsem zvědavá, co na povídky řeknete vy.


Název: Cesty
Autoři: Eva Zábranová
Ilustroval: Matěj Bílek
Žánr: Próza/ Povídky
Graficky upravil a obálku navrhl: David Balihar
Vydalo: Nakladatelství Torst, Praha 1
Rok vydání: 2015, vydání první, 583. publikace 
Počet stran: 62, lepená
ISBN: 978-80-7215-498-2
Hodnocení: 100 %

Zdroj foto: Nakladatelství Torst, torst.cz




 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Papiňák: Malý soubor drobných úvah

Papinak krivancovaDostala se mi do rukou útlá knížka v měkké vazbě, tak akorát do kabelky. Napsala a vydala ji Ludmila Křivancová, která do ní shromáždila čtyřicet glos, čtyřicet svých náhledů na život.  Knížka se jmenu...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Portréty VE ZNAMENÍ SATURNA
ImageAmerická spisovatelka Susan Sontagová (1933-2004) se do povědomí čtenářské veřejností zapsala spíše jako esejistka - nepsala vědecká pojednání, ale jakási osobní vyznání, kde se svěřovala se svými ná...
Hledá se vrah

posledni vikend 200V české premiéře se ve Východočeském divadle v Pardubicích představila detektivní hra Agathy Christie Poslední víkend.

...
Prima love přinese divákům hned tři novinky

prima Nespoutany andel200Prima love se rozhodla zakončit leden velkolepě, a to třemi novými pořady. Milovníci seriálů se mohou těšit na telenovelu Nespoutaný anděl mysteriózní drama Pomsta. Na ...

MASTERS OF ROCK 2012: ČTVRTEK 12.7. ZAČÍNÁME!

Přesně ve dvě odpoledne za příjemného oblačného až polojasného počasí odstartoval vystoupením české skupiny LEGENDY SE VRACÍ jubilejní desátý ročník festivalu Masters of Rock.

...