Dvaasedmdesát let by se 26. června 2021 dožila brněnská rodačka Laďka Kozderková. Svou uměleckou kariéru začala v pražském divadle Rokoko. Od poloviny 70. let až do své předčasné smrti v roce 1986 zářila na scéně Hudebního divadla Karlín. Jako nejmladší dcera významného hudebního skladatele Ladislava Kozderky se zabývala hudbou od nejútlejšího dětství. Už ve svých jedenácti letech natočila v rozhlase první nahrávku s Orchestrem Gustava Broma.

Laďka Kozderková pocházela z Brna, kde se 26. června 1949 narodila v rodině významného hudebního skladatele Ladislava Kozderky – a byl to on, kdo ji ve zpívání odmalička podporoval. Už jako jedenáctiletá točila v brněnském rozhlase a vyhrávala různé pěvecké soutěže, zabývala se hudbou i na konzervatoři.

„Byla jsem nejmladší ze tří děvčat a maminka byla jako naše čtvrtá sestra. Co jsme se tenkrát nasmály! Ale to nám zůstalo dodnes. Taťka byl posedlý hudbou a všechny jsme se musely učit hrát na klavír. Mívala jsem hodiny vždy jako poslední, a zatímco nejstarší Alena byla pro učitele vždy takový balzám, s prostřední sportovně založenou Blankou to taky ještě vydržel, já jsem ho vždy dokázala pěkně vytočit. Ale zato jsem ráda s taťkou zpívala u klavíru. Byl vlastně mým prvním učitelem zpěvu, skládal pro mě první písničky,” vzpomínala na své dětství Laďka Kozderková.

Na brněnské konzervatoři vystudovala herectví. V roce 1967 začala zpívat s Orchestrem Karla Krautgartnera, zúčastnila se několika zahraničních zájezdů i festivalů, natáčela písničky, které vycházely na deskách. Když pak měla pokračovat na JAMU, dala přednost angažmá v pražském divadle Rokoko, kde si na rozhraní 60. a 70. let začínala budovat kariéru. Tam také poznala svého druhého manžela, herce Vlastimila Bedrnu. Poprvé se provdala za trumpetistu Richarda Kubernáta. Manželství, z něhož vzešla dcera Lada, ale nemělo dlouhého trvání. Kubernát byl závislý na alkoholu, což nehodlala snášet. Povedlo se až druhé manželství s Vlastimilem Bedrnou, s nímž měla dceru Vlastu. 

Laďka Kozderková měla záviděníhodný hlas, ale také šarm a šmrnc, všechny tyto atributy uplatnila v operetě a muzikálu. Ještě předtím, to byla ještě v Rokoku, natáčela popové písničky pro desky i televizi a soutěžila na písňových festivalech typu Bratislavská lyra nebo Děčínská kotva. Objevila se také v oblíbeném televizním seriálu Píseň pro Rudolfa III. (1968).

V divadle Rokoko působila až do zrušení této scény, což bylo v roce 1973. Poté nastoupila do angažmá v Hudebním divadle Karlín, kde vytvořila řadu rolí, například swingující černošku v Lodi komediantů, Corinu v Mam´zelle Nitouche, Juditu Čuprovou ve Zvonokosech, slečnu Kostovou v Kabaretu nebo titulní postavu v muzikálu Hello, Dolly!

A právě její Dolly Leviovou ocenila i samotná Barbra Streisand, filmová představitelka Dolly. Slavná Američanka u nás tehdy natáčela svůj film Yentl, a když se dozvěděla, že se v Praze dává Hello, Dolly!, nemohla si nechat představení ujít. A byla nadšená, Laďce Kozderkové tehdy dokonce vysekla poklonu.

Během let si Laďka Kozderková zahrála i v řadě filmů (Řeknem si to příští léto, Čekání na déšť, Hodinářova svatební cesta korálovým mořem, Trhák, Křtiny, Když rozvod, tak rozvod, Fešák Hubert, Jako jed), avšak hojně spolupracovala i s televizí (Vlak dětství a naděje, Velká sázka o malé pivo, Plaváček, Šéfe, vrať se), kde se uplatnila také jako komediální herečka ve spoustě zábavných scének (například Techtle mechtle). 

První profilové písňové album Já už vím vydal Supraphon až po její smrti, později vyšlo ještě několik kompilací na CD. A jsou to dva roky, co vydal Supraphon retrospektivní 2CD Tam za tou duhou, kde je čtyřicet písní.

Zpívající herečka a muzikálová diva, která poslední tři roky svého života bojovala se zákeřnou nemocí, zemřela 17. listopadu 1986. Bylo jí pouhých 37 let.

Přibližně před patnácti lety jsem o ní napsal knihu Muzikálová hvězda, které vydalo pražské nakladatelství Petrklíč. Řadu informací a spoustu fotografií mi tehdy dodaly sestry Laďky Kozderkové – Alena a Blanka.

Zdroj foto: archiv

< Předchozí		Další >