Když mi přišla kniha Zajíc a já, měla jsem velkou radost. Protože právě takovou knihu chce v ruce držet snad každý. Malebná, překrásná obálka se zajíčkem a knížka slibující silný příběh. A přesně tak to bylo. Okamžitě jsem se začetla a nelitovala. Chloe Daltonová si dovolila napsat příběh, který by možná chtěl prožít každý. Vrátit nás, lidi, zase o kousek blíž k přírodě…

Autorka, absolventka Oxfordské univerzity a odbornice na zahraniční politiku, která působila v britském parlamentu, Chloe Daltonová, píše své vlastní memoáry. V době pandemie covidu odjela na své venkovské sídlo na severu Anglie, kde jednoho krásného dne našla opuštěné zaječí mládě. I když se nikdy o zajíce nezajímala a absolutně nevěděla, co dělat, dokázala maximum. Zajíčka odchovala a teprve když v bezpečí jejího domova časem přivedl na svět svá mláďata, zjistila, že je to samička. Svou zaječici nikdy nepojmenovala, protože k ní nechtěla příliš přilnout a přivlastnit si ji, naopak doufala i očekávala, že její domov je pouze přechodnou stanicí a vrátí se zpět do přírody.

Možná tušíte, či máte sami svou zkušenost s tím, že není snadné odchovat mládě zajíce, které je potřeba krmit mlékem. Šance na to, že skutečně přežije, je opravdu minimální. Už kvůli citlivé zažívací soustavě, stresu ze ztráty matky nebo faktu, že žádné zaječí umělé mléko neexistuje a musí se volit jiná alternativa. A navíc, zajíc není domácí králík, proto se k němu musí zcela jinak přistupovat. Pro člověka bez zkušeností je to něco absolutně náročného a velice těžkého. Musí v tom být obrovská vůle, empatie a obětavost. Pokud najdete mládě zajíce, je dobré nechat ho na místě a nesahat na něj. Pravděpodobně si ho vyzvedne matka. Pokud však matka nežije, anebo máte neukázněného psa, který zajíčka najde a nevíte, zda není nějak poraněný, řešením je vždy nejbližší záchranná stanice. Nikdo by si netroufnul, a u nás to ani není běžně povolené, pokud se nejedná o hajného, abyste si zajíčka nechali doma a „pokusili se” o něj starat. Jeden můj kamarád, přírodovědec, to jednou zkusil a se zajíčetem se sžil, přilnul k němu a vypiplal ho. Jenomže zajíček mu stejně pak umřel.

Kniha je nádherná, poetická, malebná. Popisuje každodenní podrobnosti v souvislosti s péčí o zajíčka, s rodícím se vzájemným vztahem. Líčí také všechno kolem života zajíců a přírody jako takové, takže se dozvíte spoustu zajímavých informací, pokud nepatříte zrovna mezi znalce. Je dobré si uvědomit, jak daleko už dnes mají mnozí lidé, svět a civilizace, k přírodě. Jak moc se člověk roztahuje, ubírá zvířatům přirozený prostor k životu, jak likviduje všechno živé, anebo se chová zcela ignorantsky a sobecky. Tohle není jen nějaký zajíc. Je to součást ekosystému, důležitý tvor, jehož život je cenný, možná dokonce cennější a důležitější než život ledajakého člověka.

Tato kniha není jen pro milovníky přírody, ale přečíst by si ji měl každý. Je to netradiční a jedinečná kniha, která vám dovolí se na chvíli zastavit v tom běhu života v civilizaci či roztahujícím se digitálním světě a uvědomit si krásu přírody, tu křehkost a zranitelnost, anebo také pomíjivost bytí. Navíc je knížka plná překrásných ilustrací a začátek kapitoly vždy uvádí nějaký citát o zajících. Určitě se vám bude líbit! 

Autor: Chloe Daltonová
Název: Zajíc a já
Překlad: Petra Urbanová
Nakladatelství: Beta
Počet stran: 320
Rok vydání: 2026
Hodnocení: 200%

https://nakladatelstvibeta.cz/Zajic-a-ja