V nakladatelství Jota vyšla kniha Přiznání taxikářů vycházející ze stejnojmenné facebookové stránky. Ta má nyní tisíce sledujících a věřím, že po tomto počinu čísla ještě porostou.

 

Jak kniha vznikla?

Autor knihy Jiří Němčík v úvodu popisuje, že když začal dělat tuhle práci a začaly ho potkávat příběhy lidí, přišlo mu najednou líto, že to v jeho paměti postupně zchátrá a vymizí do nicoty. „Začal jsem to zapisovat. Nejdřív jsem si myslel, že to musí být vtipný. A pak zjistil, že nemusí. Hlavně to musí být upřímný. Upřímně naslouchat a upřímně o tom pak napsat. Nebát se napsat, že se mnou něco pohnulo, že se mě něco dotklo. A mít pak upřímnou radost z toho, že to lidi cítí stejně,“ doplňuje.

Autor je sympaťák

Přiznání taxikářů přináší jiný a především upřímný pohled na tuto práci. Jiří Němčík se distancuje od nekalých praktik některých taxikářů a má vše v hlavě dost jasně nastavené. Chápe, že se mu každý dobrý skutek vrátí, dokáže pomoct, naslouchat, povídat si a občas také být potichu a nechat lidi svému osudu. Byl mi opravdu sympaticky a jeho přístup mě zaujal. Důkazem, že nejsem sama je úspěchu autorovy stránky na Facebooku.

„Hodně vláčnej týpekv kšiltovce sebou hodí na zadní sedačky a zahlásí: „Hej kámo, jedu dom, ale cestou musim koupit nějakou trávu. Vem mě někam, kde to prodávaj.“ Chvíli jsem byl v pokušení vzít ho do Hornbachu, ale pak jsem ho vzal tam, kde to maj. Nikoho nesoudím, nejsem DEA, nejsem STB, nejsem BIS, nejsem vaše máma, jsem taxikář a musím znát místa. A vy si pak dělejte, co chcete, když zaplatíte…“ (str. 136)

Příběhy psané životem

Právě díky přístupu tohoto taxikáře s ním může čtenář sdílet spoustu příběhů a zažít nepopsatelné situace. Ať už jde o zážitky z nočních víkendových šicht, různá rodinná dramata, radosti i strasti starších lidí, přístup životního kouče nebo například jízda s Danem Nekonečným a různými turisty. Některé příspěvky jsou kratší, jiné jsou obsáhlejší, ale každý něco přináší. Všechny jsou rozmanité a hlavně ukazují život takový, jaký je.

Čtení této knihy mě moc bavilo, pobavila jsem se u něj a líbily se mi také jednoduché, ale názorné ilustrace Aleše Leznara. Ke knize se skvěle hodí a dokreslují především vtipné příhody z Němčíkovy práce. Přiznání taxikářů mě mile překvapilo, až jsem u něj zatoužila taky někdy jet taxíkem s autorem.…

O autorovi

Jiří Němčík (* 1975, Strakonice) píše od dětství články, blogy a hudební recenze. V roce 2015 vydal novelu Smrthaus (nakl. Petr Štengl), která brutálně lyrickým jazykem popisuje prostředí starobince, kde autor strávil rok a půl péčí o staré, bezmocné a šíleně krásné lidi. Autor v roce 2016 založil facebookový blog Přiznání taxikářů, kde humorně i poeticky zpracovává své zážitky přirozeně vyplývající z práce pražského taxikáře.

Přiznání taxikářů
Autor: Jiří Němčík
Žánr: česká beletrie
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2020
Počet stran: 222
Hodnocení: 90 %

https://www.jota.cz/priznani-taxikaru

< Předchozí		Další >