Jakub Jalůvka Band zahraje na nádvoří zámku v Bílovci

Tisk

jakub jaluvka200I když jméno Jakuba Jalůvku znám už nějakou dobu z médií a od zasvěcených přátel, o jeho muzikantské osobnosti a kytarovém umu jsem se přesvědčil docela nedávno, když zahrál na vernisáži malířky Silvie Kořistkové. A byl jedinečný třeba už jenom tím, že i v několika skladbách vystřídal brilantně několik žánrů, čímž si totálně získal zúčastněné diváky. Nazval jsem jej kytarovým mágem, který je navíc i velký sympaťák. Nebyl ani problém s ním udělat rozhovor, který zároveň představí i jeho muzikantské plány a vize.

V pátek 29. srpna by měl proběhnout na nádvoří bíloveckého zámku koncert vaší kapely. Na jakou hudbu se mohou těšit návštěvníci?

Posluchači se mohou těšit na plnohodnotný koncertní program, ve kterém využívám všechny své kytary – od nylonové přes akustickou až po elektrickou. Tyto nástroje mi umožňují plynule propojovat různé hudební žánry, jako je jazz, rock, pop či latina. Celkový zážitek navíc umocňuje skvělá kapela, která dodává vystoupení energii a hloubku.

Proč zrovna Bílovec? Znamená to, že máte v tomuto městu nějaký zvláštní vztah?

V Bílovci jsem strávil přibližně sedm let, během nichž jsem působil jako pedagog na místní ZUŠ a v Domě dětí a mládeže. Během této doby jsem měl možnost poznat mnoho inspirativních lidí – někteří se stali přáteli, jiní dokonce blízkými kamarády. Na toto období vzpomínám s vděčností a radostí.

jakub jaluvka foto 1

Jste profesionální hudebník, a proto by mě zajímalo, jaké nejbližší akce vás čekají na podzim? Co koncertní plán – podzim 2025?

S radostí sdílím své nadcházející hudební zastávky, které mě zavedou nejen do mého rodného Nového Jičína, ale i do dalších inspirativních míst po celé Moravě:

jakub jaluvka foto 2
Jaké hudební žánry vás nejvíc oslovují a co nejradši hrajete?

Kytarovky versus nekytarovky – toť můj hudební přerod. V roce 2019 jsem se postupně začal vzdalovat od elektrifikované rockové kytary a tvrdších žánrů, které mě dlouho formovaly. Zlom nastal při jedné komorní vernisáži, kde jsem sáhl předně po akustické kytaře a vytvořil celý program– a od té chvíle se začala psát nová kapitola mého hudebního směřování.

Začal jsem se hlouběji věnovat akustickým stylům, studovat jejich nuance a hledat vlastní výraz. Nejvíce mě ovlivnily žánry jako jazz, fusion, latina a flamenco. V tomto období pro mě byli zásadní inspirací mistři jako Al Di Meola nebo John McLaughlin, kteří dokázali propojit technickou preciznost s hlubokým citem a žánrovou otevřeností.

Co se týče samotného poslechu hudby, v současnosti – kdy je můj kalendář naplněn koncerty, projekty a zkouškami – mám velmi intuitivní přístup. Nevyhledávám cíleně nové trendy ani aktuální dění, spíše nechávám hudbu, aby si ke mně našla cestu sama. Občas mě něco zaujme, potěší nebo překvapí – a právě tyto náhodné objevy mají často největší sílu.

Každopádně už od dítěte jsem byl jako posluchač součástí veškeré hudby, lidové, folku, rocku, metalu, jazzu, flamenca, fusion, elektrické hudby – prostě všude, kde jen kytara měla své uplatnění nebo svůj další rozvoj…

Zdroj foto: archiv Jakub Jalůvka


 

Zobrazit další články autora >>>