Nakladatelství Pavel Mervart vydalo dvě docela zajímavé knížky, které se zabývají - s trochou nadsázky řečeno - rozličnými tlaky na tělo i mysl. Ve sborníku Dějiny těla, který shrnuje příspěvky před třemi roky přednesené na ostravském sjezdu českých historiků, se dočteme, jak tělesno a problémy s ním byly vnímány v minulých staletích. Vrazi paměti, které Pierre Vidal-Naquet rovněž poskládal z několika původně samostatných textů, zveřejněných v průběhu 80. let, pojednávají o jevu stále aktuálním, o zpochybňování či dokonce popírání holocaustu. 

 

 

Dějiny těla z rozličných úhlů a na časové ploše od středověku po 19. století probírají, jak lidské tělo bylo vnímáno, jak s ním bylo zacházeno v případě nemoci, vzdělávání, sexuálních potřeb. Výrazná je orientace na dějiny medicíny. Jednotlivé studie popisují terapeutické prostředky středověkého lékařství, všímají si zápolení s morovou nákazou, přibližují "katechismy zdraví", jak se říkávalo prvním dietetickým a vlastně i hygienickým příručkám. Jedna z kapitol se věnuje internaci duševně nemocných, další obsáhle přibližuje prosazování Priessnitzovy vodoléčebné metody, jak se odráží v dopisech jedné vznešené pacientky, polské kněžny, skálopevně přesvědčené o bezbřehé účinnosti zábalů a noření do studené vody. 

Vedle převažujícího medicínského aspektu nalezneme i další témata: třeba školní výuku v druhé půli 18. století. Často bývala primitivní a ve výsledcích mizivě účinná, ačkoli o nápravu se snažily různé progresivní osobnosti - včetně osvíceného rožmitálského kantora Jakuba Jana Ryby. Závěrečná kapitola, navíc opatřená unikátním obrazovým materiálem, nastiňuje fotografické zobrazování lidského těla oblečeného i nahého. Samozřejmě že akty (nemluvě o pornografických výjevech) se ocitaly v konfliktu s mravnostními normami i cenzurou. 

K nejzajímavějším příspěvkům patří stať Mileny Lenderové o sexualitě v 19. století, jakkoli autorka víceméně vybírá toliko určitý výsek ze svého bádání o "všedním" životě v tomto období. Svůj text nazvala příznačně Tělo intimní. Píše v něm, že "spořádaní" se muži u svých manželek střežili vzbuzovat jakékoli erotické touhy, žena se vlastně stávala asexuální uchovatelkou života. Pohlavní vybití hledali u prostitutek, v četbě erotické literatury - a z hříchů se vzápětí vyzpovídali. 

Církev brojila proti smilstvu, sexualita byla tabuizovaná a najmě mládeži se neslušelo, zejména u dívek, ani na ni pomyslet. Nebylo výjimečné, že vstupovaly do manželství, aniž tušily, co je to pohlavní styk. Však také takzvaná zpovědní zrcadla doporučovala knězi opatrnost při kladení otázek, aby mladí lidé nebyli nevhodně poučeni o existenci hříchu, o němž dosud netušili. Sociologické průzkumy z počátku 20. století, pořádané ve Vratislavi i v Praze, pak potvrdily, že první sexuální zkušenosti získávali chlapci mezi patnácti a šestnácti roky věku, a to téměř výhradně u prostitutek. Děvčat se nikdo neptal... 

Druhá kniha - Vrazi paměti - má jediného autora, Pierre Vidala-Naqueta. Ten se věnuje jedinému tématu: zkoumá mechanismus a postupy v popírání či dezinterpretaci čehokoli existujícího. Hned na počátku si vypomáhá příkladem z dob dobývání Mexika v 16. století: odkazuje na svědectví jednoho kronikáře, jenž vyvrácení indiánské kultury Španěly vysvětluje zbožnou pohnutkou, jako reakci na ohavnou sexuální zvrácenost a kanibalismus domorodců. 

Jenže došlo k zevšeobecnění dílčích, navíc nepochopených faktů a předpojaté fikce, k vytvoření jednoznačně ideologického diskursu, majícího ospravedlnit křesťanskou agresi. Ocitáme se tak na poli představivosti či manipulace, jejichž produkty by se měly zkoumat stejně bedlivě jako "reálně doložitelná" historie. 

Vztaženo na popírače holocaustu to znamená následná tvrzení: neexistovala žádná genocida a nikdy neexistoval nástroj, který ji symbolizuje, tedy plynové komory; "konečné řešení" nebylo nikdy nic jiného než vyhnání Židů do východní Evropy (tedy něco podobného jako přesun Alžířanů z Francie do Alžírska v roce 1961); počet židovských obětí nacismu je mnohem menší, než se oficiálně udává; více židovských životů mají na svědomí pogromy organizované stalinským Sovětským svazem nežli aktivity nacistické Třetí říše; genocida je produktem spojenecké propagandy, v zásadě židovské a sionistické. 

Také se vyskytují pokusy zdiskreditovat soudní přelíčení s nacisty (zvláště Norimberský proces a Eichmannovo odsouzení v Jeruzalémě) poukázáním na zmanipulované politické procesy ve stalinském Sovětském svazu a jeho satelitech - mají mít společné to, že vítězové si se zdáním legality vyřizují účty s poraženými. S tím pak souvisí zpochybňování jakéhokoli svědectví či dokumentu, který by výše uvedená stanoviska vyvracel. 

Vidal-Naquet si je vědom, že jeho generace je patrně poslední, která má nacistické zločiny ještě v živé paměti. Jenže paměť se nezadržitelně proměňuje v historii. Ale na hodnověrnosti historických faktů nemění nic ani to, že k "pochybovačům" se hlásí - i skrze předmluvu k jejich knihám - osobnosti jinak uznávané, například celosvětově ceněný lingvista a kritik západní společnosti Noam Chomsky. 

Vidal-Naquet obšírně polemizuje se zpochybňováním holocaustu, se snahou prokázat, že bolševické Rusko, nacistické Německo i liberální Západ zatížený koloniální minulostí jsou si rovny ve spáchaných zločinech. Jenže kritizované knihy a studie, na které se odvolává, nejsou v českém překladu dostupné, takže uplatňovaná zjištění jsou pro tuzemského uživatele řekněme jednostranná. 

Leckteré vznášené postřehy ovšem zaujmou. Třeba ten, že zpochybňování (Vidal-Naquet je nazývá "revizionismem") prochází napříč i jinak protichůdnými ideologiemi, od extrémní pravice po ultralevicové frakce, od všech možných nacionalismů k pacifismu. Například v době studené války vydalo jedno emigrantské maďarské nakladatelství knihu, která obviňovala Židy a zejména komunisty mezi nimi, že právě oni spáchali válečné zločiny připisované nacistům... 

Dějiny těla

Autoři: Milena Lenderová, Vladan Hanulík, Daniela Tinková (eds.)
Vydalo: nakladatelství Pavel Mervart, Červený Kostelec 2013, 263 stran. 
Hodnocení: 80% 

Vrazi paměti

Autor: Pierre Vidal-Naquet
Vydalo: nakladatelství Pavel Mervart, Červený Kostelec 2013, 221 stran.
Přeložil: Čestmír Pelikán 
Hodnocení: 80% 

Foto: knihy, www.holocaust.cz, www.altertuemliches.at, www.annalisa.blog.cz

< Předchozí		Další >