Máloco se v dějinách proměňovalo tak výrazně jako vztah k homosexualitě - od běžného výskytu v antice přes zapovězení pod hrozbou smrti ve středověku i raném novověku, přes žalářování a diagnózu léčitelné psychické úchylky v dobách nedávných až řekněme ke zrovnoprávnění v současnosti. Ale ne všude a každým: třeba katolíci jsou ochotni se ještě smířit s homosexuálními vlohami, avšak jejich hmatatelné naplnění již považují za hřích. Tím vším se zabývá kniha Miluji tvory svého pohlaví, kterou přichystalo nakladatelství Argo.

 

 

Třináct příspěvků zde obsažených mapuje nejrůznější aspekty zvoleného tématu, soustředěných zejména na 20. století a československý kontext. Nalezne sice výpravy do vzdálenější minulosti, ať již se jedná o souhrnný náčrt stejnopohlavních vztahů v předmoderních dějinách nebo vyšetřování hraběte Tschirnhause, v první polovině 18. století podezřelého ze sodomie (tak bývala homosexualita kdysi označována). Zatímco prostí poddaní končili na popravišti nebo dokonce v plamenech, aristokracie se přece jen dočkala ohleduplnějšího zacházení. Rozbor dochovaných soudních spisů ukazuje, že pro leckteré sexuální praktiky - třeba orální sex - zcela chybí slovní výrazivo, což ovšem neznamená, že by se neděly...

Materiál pro zkoumání homosexuality a náhledů na ni v minulosti pochází z různých zdrojů, lze hledat v denících, v dopisech, ale zejména v soudních protokolech, pokud se zachovaly. Právě ty dovolují rekonstruovat leckteré skandály, které šokovaly takzvaně spořádanou společnost. Tak se můžeme začíst do studií osvětlujících plzeňskou aféru z roku 1912 nebo hrozící skandál v sudetoněmeckém mládežnickém hnutí o čtvrtstoletí později. Zařazena je rovněž kapitola o persekuci homosexuálů za nacistické okupace, v samotné Říši přece jen stíhaných přísněji nežli na území Protektorátu.

Několik studií se zabývá postavením homosexuálů (častěji mužů než žen) v komunistickém Československu; na okraj připomínám, že až do roku 1961 byla u nás homosexualita trestná, zatímco poté přechází pod péči sexuologů. Podrobně mapují terén i mentalitu, seznamují s místy, kde se homosexuálové mohli scházet (od pouličních záchodků po bary a kavárny). Nechybí ani připomínka onemocnění AIDS, zprvu spojovaného s promiskuitou mezi homosexuály.

Zjištěné údaje jsou hojně prokládány osobními výpověďmi zkoumaných osob, které byly ochotny účastnit se dotazníkového šetření, případně osobních rozhovorů. Dokládají dopad výčitek svědomí ohledně "nenormálnosti" i různé maskovací strategie, nejčastěji sňatek s příslušníkem druhého pohlaví, někdy provázený i narozením dítěte, každopádně častou snahu jednak na sebe zbytečně neupozorňovat, jednak se vřadit do heterosexuální většiny.

Poslední zařazené texty zkoumají různé aspekty homosexuality v uplynulém čtvrtstoletí, ať již cílí na změny v právní vědě nebo na podobu medializace, zvláště pak v tiskovinách určených homosexuální komunitě. Dočkáme se také cenného příspěvku na téma, zda homosexuální mužské páry mají adoptovat děti (u leseb není tato záležitost tak aktuální, mohou si vlastního potomka samy porodit).

Poslední příspěvek se týká průniku homosexuální problematiky do audiovizuálních médií. Připomíná festival Mezipatra či speciální pořady v České televizi (vysílané pod souhrnným pojmenováním Queer). Uvádějí se od počátku roku 2007 podnes. Měly by - jak praví jeden z jeho autorů - provokovat většinového diváka nikoli k soucitu, ale k debatě, rozšiřování velmi úzkých hranic toho, co je považováno za "normální".

Nemohu si pomoci: celou knihou jako by probleskovala výtka z nepochopení a úzkoprsosti, táhnoucích se napříč minulostí. Má to ovšem háček: náhled na tentýž jev se v průběhu dějin může měnit, někdy i radikálně, ale stěží lze někomu vyčítat, že uvažoval či se rozhodoval podle právě panujícího přesvědčení. Například pedofilie - jakákoli, včetně homosexuální - je u nás stále trestná, zatímco ve starověkém Řecku, samozřejmě jaksi zušlechtěna, požívala vážnosti.

Avšak stačilo by hranici dovolených sexuálních styků snížit z nynějších patnácti o několik let, aby se celá záležitost začala vybarvovat ve zcela jiných odstínech – viz zde http://cs.wikipedia.org/wiki/Leg%C3%A1ln%C3%AD_v%C4%9Bk_zp%C5%AFsobilosti_k_pohlavn%C3%ADmu_styku
Jen považte: ve Španělsku je legální sex od 13. narozenin, v Itálii a Rakousku od 14 roků, v dalších zemích naopak až od 16 let - například v Anglii, která však v dějinách prošla podivuhodnými přemety: například v 16. století tam byla soulož (a tudíž i sňatek) legální od pouhých deseti...

Pavel Himl, Jan Seidl, Franz Schindler (edd): „Miluji tvory svého pohlaví“
Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2013. 650 stran
Hodnocení: 90 %

Foto: Argo, www.defamer.com.au, www.mandyf.wordpress.com

< Předchozí		Další >