Letos uplyne 290 let od úmrtí českého architekta s italskými kořeny, Jana Blažeje Santiniho. Narodil se 3. února 1677, jako nejstarší syn do rodiny pražského kameníka. Vyučil se sice kamenictví, ale studoval také malířství.

 

 

Po vyučení se vydal sbírat zkušenosti; procestoval Rakousko a Itálii, dorazil až do Říma. Právě v Itálii získal kvalifikaci architekta. V roce 1700, jako třiadvacetiletý, už samostatně navrhoval i realizoval stavby. V Čechách a na Moravě je známo na 80 jeho staveb. Zemřel 17. prosince roku 1723 v pouhých 46 letech. Život a dílo Jana Blažeje Santiniho Aichela dodnes budí zájem odborníků, historiků umění, ale i široké veřejnosti.

Santini v srdci Evropy

Málokterá umělecká činnost se zapsala tak hluboce do podoby českých zemí jako barokní stavitelství. Tato díla dodnes obohacují podobu mnohých našich měst a vesnic a dávají krajině okolní rytmus, řád a harmonii.

Mezi osobnosti, které výrazně překročily horizont své doby, patřil bezesporu i Jan Blažej Santini Aichel. Jeho stavby dodnes upoutávají charakterem vnějších tvarů i zvláštností využití vnitřních prostorů pro světelné vyjádření a akustiku.

Santini navíc ve svých stavbách dokonale prezentuje mnohá na svou dobu odvážná technická řešení. Jeho architektonické návrhy představují široké spektrum staveb; velké klášterní komplexy, chrámy, kostely, kaple, ale i světskou architekturu, především palácové stavby. Jeho první zakázkou v českých zemích byla rekonstrukce gotického kostela v Sedlci u Kutné Hory.

Již za svého života byl Santini velmi váženým a vyhledávaným umělcem; bohužel zemřel velmi brzy. Přesto stačil po sobě zanechat skutečně velkolepé dílo. Santini je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů středoevropského vrcholného baroka.

Charakteristické pro něj je, že netvořil podle žádných šablon; každou stavbu se snažil řešit nově, originálně, s mimořádným citem pro zasazení stavby do okolí. To se projevilo zejména při jeho přestavbách, které tvoří asi polovinu jeho díla.

Po církevních řádech, které Santiniho zahrnovaly objednávkami, se hlásili i majetní šlechtici, pro něž byl Santini ve své době víc než jen módním architektem. Santini měl mnoho pokračovatelů a následovníků, kteří jeho dílem inspirovali.

Santini v západních Čechách

Klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta v Kladrubech u Stříbra je původně monumentální, pozdně románská bazilika; byla postavena již v roce 1233. Roku 1421 byl kostel vypálen husity a následně zničen. Později byl kostel znovu zastřešen a v roce 1504 znovu vysvěcen.

V roce 1710 byli vyzváni k vypracování projektu dva nejvýznamnější architekti své doby, Kryštof Dientzenhofer a Jan Blažej Santini. Nakonec bylo rozhodnuto realizovat rozsáhlý Santiniho návrh. Přestavba proběhla v několika etapách; nejprve bylo přestavěno trojlodí, následně transept (křížení před oltářem) a poté byla vybudována monumentální kopule. V nice vstupního štítu kostela je zasazena postava P. Marie, odkazující na románské a gotické tradice areálu. Lucerna v kopuli je završena velkolepou mariánskou korunou, která prosvětluje vnitřní prostory kostela. Při přestavbě Santini maximálně využil staré konstrukce zdiva, které odboural pouze v poškozených částech. Prosvětlený oltářní prostor je doplněn oltářem podle původního Santiniho projektu.

Rozsáhlé stavební změny v areálu konventu cisterciáckého kláštera v Plasích byly zahájeny již v roce 1685 podle projektu J. B. Matheye, který byl jedním z učitelů Santiniho. V roce 1707 přichází Santini poprvé do Plas a zahajuje práce. Celý projekt Santini založil na rekonstrukci původních budov a dodržení historické tradice, se kterou byl původní středověký konvent založen na úrovni pobřežní nivy řeky Střely.

Původní stavba byla trvale ve špatném stavu, především díky působení vody, která způsobila změny v podloží. Při zakládání novostavby použil proto Santini ojedinělé a odvážné technické řešení; stavbu založil na více než 5000 dřevěných pilotech, které nesou rošt pod základy tvořený 500 podélnými a 1173 příčnými dubovými trámy. Piloty byly do podloží zatlučeny do hloubky 10-13 loket (zhruba 6-8 m). Celá dřevěná konstrukce je trvale zaplavena vodou přiváděnou sem štolami; tím architekt zabránil následné hnilobě dřeva.

Budova konventu je pravidelného čtvercového tvaru; vedle svého účelu pro konvent mnichů jsou zde také kaple sv. Benedikta a sv. Bernarda. Kaple sv. Bernarda byla dokončena ještě za Santiniho života, zatímco druhá kaple byla dokončena později.

Areálu konventu dominují velká halová schodiště působící svým neobvyklým zavěšením, jako by se vznášela nad hladinou vody na úrovni spodních základů pod nimi. U menších šnekových schodišť upoutá Santiniho řešení šroubové křivky, vedené prostorem strmě vzhůru.

Santiniho rukopis nese i projekt poutního kostela v Mariánské Týnici. Samotná stavba však probíhala velmi zvolna. Stavební práce byly ukončeny až v roce 1751; pak následovala výzdoba kostela, který byl vysvěcen v roce 1762. Po zrušení plaského kláštera v roce 1784 byl po celých 150 let klášterní areál téměř neudržován; havarijní stav vyvrcholil zřícením kopule a kleneb kostela v roce 1920. Spolek pro záchranu Mariánské Týnice postupně opravil ambity a provizorně zastřešil kostel; teprve v roce 2005 byla znovu vznesena hlavní kopule chrámu.

Samotná stavba kostela je založena na půdorysu řeckého kříže. Nad jeho osou je osazena výrazná kopule, ramena jsou kryta mansardovými střechami. Západní ambitové nádvoří je doplněno nárožními kaplemi. Celá stavba probošství a kostela je typickým příkladem Santiniho vytříbené koncepční činnosti. Dnes je v areálu Muzeum a galerie severního Plzeňska.

Kaple Jména Panny Marie v Mladoticích na Plzeňsku je poměrně malá stavba; nicméně je prvním Santiniho projektem pro plaský klášter. Barokní kaple se nachází na místě, kde původně stála románská rotunda, vybudovaná kladrubskými benediktiny. Kaple byla postavená v letech 1708 - 1710 právě podle návrhu Santiniho. Půdorys kaple ve tvaru šesticípé hvězdy prozrazuje vazbu k mariánskému kultu. Po zrušení plaského kláštera roku 1785 kapli zakoupila obec Mladotice. Stavba je zapsána jako kulturní památka a patří k zajímavým ukázkám vrcholně barokní architektury v Čechách. V roce 2010 oslavila kaple 300 let od svého vysvěcení.

K dalším významným Santiniho dílům v Čechách a na Moravě patří například kostel v Sedlci u Kutné Hory, zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, klášterní kostel v Želivi, kaple svaté Anny v Panenských Břežanech, poutní kostel na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou, poutní kostel ve Křtinách, benediktinské opatství v Rajhradu a mnoho dalších staveb. Santini se tak se svými stavbami řadí mezi nejvýznamnější evropské architekty své doby.

Ilustrační foto autor (zpracováno podle projektu Putování za Santinim)

< Předchozí		Další >