Představitel nejmladší generace tuzemských dirigentů dále připravuje s rozhlasovými symfoniky Předehru k Fibichově opeře Šárka a Glierův Koncert pro koloraturní soprán se sólistkou Veronikou Rovnou. Potěšte se jejich výkony v pondělí 2. března od 19.30 hodin ve Smetanově síni Obecního domu, případně u poslechu stanice ČRo Vltava.

 

 

Po nedávné úspěšné spolupráci Jiřího Habarta s rozhlasovými symfoniky se mladý dirigent vrací, aby s orchestrem provedl velký a romantický program. „Odehrajeme tři zajímavá díla. Začneme se Zdeňkem Fibichem a Předehrou k opeře Šárka. Ve stejném romantickém duchu se přeneseme do prakticky neznámého Koncertu pro koloraturní soprán od Reinholda Gliera. Večer završíme jednou z pro mě osobně nejvíce erotických symfonií Sergeje Rachmaninova, monumentální záležitostí v e moll.“

Ve Fibichově opeře Šárka z roku 1894 je patrná zvýšená pozornost českým hudebním tradicím. Jako k „pravé národní opeře“ k ní byli vstřícní i ti, kdo Fibichovi do té doby vytýkali kosmopolitismus a wagnerismus. Z celého díla, stejně jako z předehry zřetelně vyplývá, že středobodem opery není reflexe dobového ženského emancipačního programu, ale druhé dějství vyplněné vášnivým milostným duetem Šárky a Ctirada.

Koncert pro koloraturní soprán a orchestr od Rachmaninovova vrstevníka Reinholda Gliera vznikl v roce 1943 a hlas je v něm nástrojem s téměř neomezenými možnostmi. Od melancholického a lyrického Andante až po humornou vokální brilantnost Allegra je tato neobvyklá skladba naplněna zdobnými arabeskami a delikátní vokální gymnastikou. Vzhledem k absenci textu je realizace ponechána výhradně na interpretce.

Od Rachmaninova opodstatněně očekáváme naléhavou a vášnivou hudbu pozdního romantika, mistrovsky instrumentovanou, energicky rytmickou a vitálně roztančenou, v melancholických pasážích přinášející nakažlivě znějící melodie a lyrický výraz. Tohle všechno rozhodně platí o jeho symfoniích. Druhá z nich, majestátní i jemná, rozezpívaná i extatická, rozsáhlá a široce rozmáchlá, vrátila autorovi tvůrčí sebevědomí, pochroumané v mládí během roků bolestivého uměleckého hledání a nejistoty.

Jiří Habart, dirigent

Frýdecko-místecký rodák Jiří Habart (1992) patří k nejmladší generaci českých dirigentů. V roce 2023 se na dirigentské soutěži Zoltána Kodálye v maďarském Debrecínu umístil na 5. místě a rovněž zde získal několik speciálních cen. V témže roce se stal finalistou prestižní Donatella Flick LSO Conducting Competitionv Londýně. Je rovněž držitelem stipendia Bayreuther Festspiele 2014. Od sezony 2019/2020 je dirigentem operního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Doposud zde dirigoval balety Don Quijote (Minkus), Nebezpečné známosti (Maskats), Korzár (Adam, Barcaroli), Louskáček – Vánoční koleda (Čajkovskij) a opery Škola žárlivých (Salieri), Nabucco, La Traviata (Verdi), Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší (Křička), Manon (Massenet) či Smetanovy Dvě vdovy, Prodanou nevěstu a Dalibora. Ve svém premiérovém hudebním nastudování připravil dvě barokní opery Tanec nevděčnic (Monteverdi) a Dido a Aeneas (Purcell), Smetanovy Branibory v Čechách i Rossiniho Lazebníka sevillského.

Hudební dráhu zahájil jako houslista ve dvanácti letech. Absolvoval ZUŠ Litomyšl a Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži (ve třídě Karla Janečka). Dirigování studoval na JAMU v Brně pod vedením Jakuba Kleckera, Tomáše Hanuse a sbormistrovství u Prof. Blanky Juhaňákové. Zúčastnil se dirigentských kurzů pod vedením Tomáše Netopila, Kirka Trevora, Zsolta Nagye a Marka Stringera. Věnoval se rovněž hře na barokní housle u renomované virtuozky Lenky Torgersen, koncertní mistryně souboru Collegium Marianum.

Spolupracoval s orchestry, jakými jsou London Symphony Orchestra, NDR Elbphilharmonie Orchestra Hamburg, Kodály Filharmónia Debrecen, Sinfonia Varsovia, Státní filharmonie Košice, Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů, Plzeňská filharmonie, Jihočeská filharmonie. V sezoně 2023/2024 debutoval na několika mezinárodních festivalech (Pražské jaro, festival Leoše Janáčka, Allegretto Žilina). V sezoně 2024/2025 se poprvé představí nejen v ND v Praze (Cosí fan tutte), ale také v ND v Brně (Labutí jezero, Louskáček). Rovněž debutoval u Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Hradec Králové, SO FOK a SOČRu.

Veronika Rovná, soprán

Studiu klasického zpěvu se Veronika Rovná (roz. Holbová) věnovala na Janáčkově konzervatoři a poté na Fakultě umění Ostravské univerzity. Obě školy absolvovala pod vedením Evy Dřízgové. V roce 2012 vyhrála 2. místo na Mezinárodní pěvecké soutěži Imricha Godina IUVENTUS CANTI a také 3. místo na Concorso internazionale „Musica sacra“ v Římě. V roce 2015 vyhrála 1. místo v kategorii „opera ženy“ na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

Od roku 2009 hostuje v ND moravskoslezském, kde se představila mj. v rolích Barbariny (Mozart: Figarova svatba), Esmeraldy (Smetana: Prodaná nevěsta), Bareny (Janáček: Její pastorkyňa), Anny (Verdi: Nabucco), Fekluši (Janáček: Káťa Kabanová), Barbary (Strauss: Noc v Benátkách) a Černošky (Martinů: Tři přání aneb Vrtkavosti života), Lucii (Britten: Zneuctění Lukrécie), Axiňji (Šostakovič: Lady Macbeth Mcenského újezdu), Rosiny (Rossini: Lazebník sevillský), Violettě Valéry (Verdi: La Traviata), Míle Válkové (Janáček: Osud), Suor Angelice (Puccini: Suor Angelica), Rusalce (Dvořák: Rusalka), Vendulce (Smetana: Hubička), Anežce (Smetana: Dvě vdovy), Mařence (Smetana: Prodaná nevěsta), Jitce (Smetana: Dalibor), Hedvice (Smetana: Čertova stěna) a Ludiše (Smetana: Braniboři v Čechách). Za roli Míly Válkové (Osud) a Angeliky (Suor Angelica) jí byla udělena cena Jantar 2018 jako operní pěvkyni roku. Od sezony 2019/2020 je členkou divadla.

Jako host se představila v ND v Praze jako Jitka (Smetana: Dalibor), ve Státní opeře v Praze jako Rusalka (Dvořák: Rusalka), v ND v Brně jako Hanna Glawari (Lehár: Veselá vdova), Violetta Valéry (Verdi: La Traviata), ve Státním divadle v Košicích v rolích Hraběnky (Mozart: Figarova svatba), Concepcie (Ravel: Španělská hodinka) a Kuchtíka (Dvořák: Rusalka) a hlavní role nastudovala pro Slezské divadlo Opava: Rosina (Rossini: Lazebník sevillský), Fiordiligi (Mozart: Cosìfan tutte) a Violetta Valéry (Verdi: La Traviata). Dále spolupracovala s Jihočeským divadlem a Operou de Lyon. Má za sebou řadu koncertů s významnými tělesy (Janáčkova filharmonie Ostrava, Janáčkův komorní orchestr, Moravská filharmonie Olomouc, Moravskoslezská Sinfonietta, Karlovarský symfonický orchestr, Státní filharmonie Košice, Collegium 1704 aj.) a účast na mezinárodních hudebních festivalech (např. Smetanova Litomyšl, MHF Leoše Janáčka, Svatováclavský hudební festival, Košická hudobná jar, Hudební festival Antonína Dvořáka, Hudební festival Ludwiga van Beethovena). Pravidelně vystupuje také na hudebních festivalech ve Francii.

PROGRAM

Zdeněk Fibich (1850–1900) Šárka, předehra k opeře, op. 51 (10´)
Reinhold Glier (1875–1956) Koncert pro koloraturní soprán a orchestr, op. 82 (15´)
Sergej Rachmaninov (1873–1943) Symfonie č. 2 e moll, op. 27 (60´)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu Jiří Habart dirigent
Veronika Rovná soprán
Obecní dům | pondělí 2. března 2026 | 19.30 hodin

Přímý přenos vysílá ČRo Vltava

Zdroj foto: Hanz Sedlář

< Předchozí		Další >