V nakladatelství BizBooks vychází detektivní příběh Čistí od investigativního novináře a scenáristy Janka Kroupy, vnuka české královny detektivek Hany Proškové.

 

 

Politika, podsvětí, korupce. To vše se prolíná víc, než by se nám líbilo.

Složitý propletenec vztahů prorůstá z podsvětí, podnikatelské sféry, soudnictví a policie, až do nejvyšších pater české politiky… Aneb co všechno může prozradit ztracený diář jednoho významného straníka.

A nejde jen o peníze nebo službičky kamarádům – může jít i o život. Kdosi v šeru totiž tahá za nitky a nepohodlné kumpány bez milosti odklízí. Na počátku je na objednávku zastřelený nepohodlný muž. Od jeho smrti vedou nitky několika překvapivými směry. Nahoru k politickým špičkám, ale i do podsvětí propojeného s policií. Naštěstí je tu ještě jeden novinář a jeden policajt, kteří s vydatnou dopomocí nenápadné dámy v letech, jež je ovšem bývalou špionskou hvězdou, a pilného studenta (toho času asistenta v Poslanecké sněmovně) hodlají vše odhalit. Podaří se jim to, nebo jako obvykle skončí všechna špína pod kobercem?

Přestože by se mohlo zdát, že jde o příběh postavený na skutečné události, sám autor potvrdil, že jde více méně o fikci. „Není to realita sama, ale její obraz ano. Mechanismy, vztahy politiky, byznysu a zločinu, které jsem se snažil popsat, jsou velmi reálné,“ objasňuje Janek Kroupa.

Vymýšlení zápletek knihy však pro něj byla především forma odpočinku. „Neumím odpočívat nicneděláním. Musím zaměstnávat mozek, aby nevymýšlel hlouposti. Tedy to byla zábavná část, knížku jsem měl vlastně v hlavě celou, než jsem ji začal psát. Psaní samotné pro mne ale jednoduché úplně není, chybí mi ,plechová pr…‘, jak říkávala moje babička Hana,“ popisuje.

Proč se vlastně kniha jmenuje Čistí? „Pamatujete na akce čisté ruce, nebo politické slogany, které akcentují, že právě oni jsou ti čistí? Je to odkaz tímto směrem, zároveň se mi líbilo, že Čistí může být nejen podstatné jméno, ale je to také sloveso,“ vysvětlil Kroupa.

V příběhu se objevuje novinář, nejde ovšem ani o Janka Kroupu, ani o kapitána Vašátka, z knih slavné spisovatelky detektivek Hany Proškové, která byla babičkou Janka Kroupy. „Jednak v babiččiných detektivkách mi je milejší malíř Horác, ten je ale jedinečný. Pavel Martin je novinář, do kterého jsem promítl více postav ve svém okolí. Je jistě moudřejší a klidnější než já, i když ho mohou občas napadat podobné věci. V novinářských postupech jsem byl ale přesný, postupuje jako investigativní reportér,“ dodal Kroupa, který nikterak nezahálí a vymýšlí již další detektivky, tentokrát špionážní. Jestli z nich ale budou knihy nebo film, to sám ještě neví.

Janek Kroupa (23. června 1974, Praha) je český investigativní novinář a také vnuk české královny detektivek Hany Proškové. Je znám svými investigativními reportážemi o kauzách Agrofert nebo Vrbětice, mezi další patří Berdychův gang, Zdeněk Doležel („Pět na stole v českých“ – Budišov), poslanec Jan Morava, nevěstinec Miloslava Mrštiny či vládní nákup transportérů Pandur II. Od roku 1996 pracoval v TV Nova v pořadech Občanské judo a od roku 1997 pak v Na vlastní oči a Natvrdo. Jeho reportáže rovněž vysílá Česká televize a otiskuje Mladá fronta DNES. Je držitelem ceny Elsa (2005), Novinářské křepelky (2007) či ceny vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za své válečné reportáže. V roce 2014 získal společně s polskými kolegy Bertoldem Kittelem a Jaroslawem Jabrzykem polskou novinářskou cenu Grand Press v kategorii investigativní žurnalistika. Oceněná reportáž natočená pro pořad Superwizie polské televize TVN a pro Radiožurnál se zabývala pašováním zbraní z Česka na východní Ukrajinu. Je scenáristou několika televizních seriálů (Expozitura, Kriminálka Anděl, Atentát, Boží mlýny) a autorem knihy Zločin jako profese.

Více informací: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/79763568/cisti/

< Předchozí		Další >