Režisérka Ivanna Benešová je známá pro svůj zájem o netradiční témata, jakými jsou například porno nebo týrání. Její vstup do dokumentární filmařiny se datuje někde až do roku 2008. Krátkometrážní snímek Jak se dělá porno? z roku 2010 ji však posunul v její kariéře o něco dál. Jejím nejkontroverznějším filmem však zatím zůstává Zneužívaný z roku následujícího. Kromě dokumentů se však Ivanna Benešová věnuje také celovečerním snímkům v českých televizích a dalším svým aktivitám. Jednou byla i jedním ze tří hostů v zábavném pořadu Show Jana Krause. Pojďme se podívat na osobnost Ivanny trochu blíže.

Ahoj Ivanno. Moje první otázka bude směřovat na tvé filmové začátky. Kdy ses rozhodla poprvé natočit dokumentární film? Kdy tě to poprvé napadlo?

Ahoj. K dokumentární tvorbě jsem se dostala poprvé v roce 2008, kdy jsem byla oslovena k natočení půlhodinového dokumentu o hudebním festivalu CREAMFIELDS. Tehdy jsem to vnímala jako klasickou zakázku. Ale dokumentární tvorba mě postupem času začínala zajímat stále více, a tak, když jsem si měla na filmové škole zvolit, co bude mým absolvenťákem, zvolila jsme dokument znovu. Tentokrát šlo o fiktivní dokument Zneužívaný, který se dostal až do kino distribuce.

Proč si ke zpracování volíš taková kontroverzní témata? Je to ze zájmu nebo například kvůli tomu, že tady u nás tomu nikdo nevěnuje moc prostoru?

Točím o tématech, která mně osobně přijdou zajímavá. Jednak z toho důvodu, že o dané problematice moc filmů není, a jednak i proto, že si myslím, že na některé jevy v naší společnosti je zkrátka dobré upozornit. Téma týrání a zneužívání dětí jsem si vybrala i proto, že sama jsem měla nehezké dětství a se svým otcem jsem si taky dost vytrpěla, i když zneužita jsem nikdy nebyla. Chci, aby se lidi nebáli o těchto tématech hovořit a aby se před podobnými negativismy zbytečně nezavíraly oči. Na filmu Zneužívaný jsem spolupracovala s Dětským krizovým centrem a naším cílem bylo činnost této organizace také podpořit a dostat více do povědomí, což se díky masivní mediální kampani kolem filmu, doufám, podařilo.

Když zavzpomínáš v paměti, jak se ti natáčela krátkometrážka Jak se dělá porno?? Jak byli vystupující aktéři vstřícní a přístupní k tvému natáčení a nápadům?

Dokument Jak se dělá porno? má 26 minut, což není už úplně krátkometrážní film. Spíše středometrážní. Ale to není podstatné…
Dostat se k profesionálním porno hercům nebylo až tak jednoduché. První kontakty jsme získali na erotickém veletrhu, kam jsme se dostali jako štáb pod akreditací s falešnými vizitkami vymyšlené španělské porno produkce. Nikdo to neověřoval, ale díky vizitkám a visačkám na tričkách nás všichni brali vážně a každý rád podával rozhovor. A tam jsme získali i další kontakty převážně na pražské produkce. Do brněnských produkcí jsme se dostali díky mému bývalému příteli, který se s jedním porno hercem kamarádil a předal mi kontakt. Pak se točilo ještě v Rudné u Prahy.
Nakonec musím říct, že natáčení s hvězdami pornofilmů bylo úplně v pohodě, všichni ochotně podávali rozhovory a bavilo je, že mohou o své práci povídat. Nejvstřícnější bylo asi natáčení na place, kde točily porno scény přímo štáby ze známé produkce Digital Playground.

Zneužívaný je fiktivním snímkem o týrání dítěte, které má následně problémy se začlenit do společnosti jako výsledek jeho mladistvých let. Jak a kde jsi vybírala hlavního aktéra? A co říkáš s odstupem času na tehdejší kritiky?

Představitele hlavní role jsem vybrala na castingu z asi 350 uchazečů. Zajímavostí je, že muž, který ve filmu hraje v podstatě hloupého muže, kriminálníka a agresora, je ve skutečném životě slušně žijící inženýr. Ale do role mi prostě nějak zapadl svým osobitým přirozeným projevem.
Kritiky na film byly různé. Nejvíce mě ale mrzí, že film kritizovalo mnoho lidí ještě dříve, než jej viděli. Třeba na idnes.cz vyšla recenze na Zneužívaného asi hodinu před premiérou filmu, přičemž žádná novinářská projekce předem neproběhla a film nikdo, kromě tvůrců samotných, ještě neviděl.
Samozřejmě, že filmu je možné spoustu věcí vytknout. Byl to můj první celovečerák a celý můj štáb tvořili studenti. Takže je logické, že příště budeme už o něco lepší a dokonalejší. Navíc film se promítal v kinech od září do ledna, což je úspěch. Málokterý český film se tak dlouho udrží.

Máš vystudovaný ekonomický obor. Cítíš se spíše jako ekonomka nebo jako umělkyně?

Ekonomku jsem vystudovala na Mendelově univerzitě v Brně. Ale už ve druhém ročníku ekonomky jsem se začínala věnovat filmu. Tehdy jsem natočila svůj vůbec první film, desetiminutové drama K-on-FLIKT, které dostalo na festivalu KRIŠPÍN cenu za nejlepší režii. Vzhledem k tomu, že ve většině svých projektů a filmů jsem zároveň producent a režisér, tak myslím, že se nedá říct, zda jsem víc ekonom nebo umělec. Jsem zkrátka umělec, který umí počítat a uvažuje i ekonomicky. To je mnohdy ale výhoda. Znám spousty režisérů, kteří si navymýšlí přehnané scény a trvají na nich, ale už jim nedochází, že na to nevystačí rozpočet. Já zpravidla počítám s finančními možnostmi od začátku. Už když tvořím scénář, připouštím si jen ty nápady, na které budou peníze a bude je možné realizovat.

Jaké jsou tvé jiné záliby kromě filmování nebo focení?

Každý pátek vysílám na rádiu Spin filmový pořad. A musím říct, že právě moderování je mým velkým koníčkem. Už dříve jsem moderovala písničky na přání na brněnském rádiu Čas. Jinak ráda cestuji a to klidně i sama. Jen za poslední rok jsem stihla být třikrát ve Spojených státech, dvakrát v Holandsku, jednou v Belgii a jednou v Londýně. A to mě ještě v létě čeká Austrálie a do konce roku snad stihnu i Bali. Většinou jezdím do zahraničí pracovně, ale nic nebrání tomu, abych si pokaždé udělala malé volno a nové město si prošla, případně udělala pár fotek.

Pohybuješ se okolo televize. Co tě baví víc? Starat se o cizí projekty? Nebo spíše děláš radši témata tobě bližší? S čím je více práce?

Dva a půl roku jsem pracovala jako režisérka na Nově. Tehdy jsem dělala práci, která mi byla zadána a já ji nijak výrazně ovlivňovat nemohla. Teď usiluji spíše o to, abych mohla dělat své vlastní televizní projekty. To mě pochopitelně bude bavit daleko víc. Pokud vše dobře dopadne, na podzim uvidíte na televizních obrazovkách můj autorský pořad.

Jaké se ti díky filmování otevřely další možnosti, kontakty?

S kameramanem jsme založili vlastní reklamní agenturu Orange production a díky tomu, že moje filmy a projekty jsou mediálně propárané a známé, ozývá se nám poměrně dost firem, které s námi chtějí spolupracovat. Jde většinou o reklamy a videoklipy. Ráda spolupracuji s novými firmami a poznávám nové lidi. V tom je moje práce výborná. Člověk se zkrátka nenudí a je neustále mezi lidmi, neustále poznává nové a nové tváře.

Na jaké další projekty se můžeme těšit v budoucnosti? Pracuješ na něčem konkrétním? Nebo máš aspoň nápady na tvůj další snímek?

Připravované projekty zpravidla neprozrazuji dříve, dokud na ně není podepsaná smlouva a nemám peníze na účtu. Už se mi několikrát stalo, že mi někdo nápad ukradl a já se pak dívala, jak jiné štáby točí moje náměty. To je pro autora vždycky smutný pohled. Proto zatím neřeknu nic konkrétního. Snad jen tolik, že na podzim by se měl objevit v televizi můj pořad, za rok v kinech můj další film. Ten bude tentokrát hraný a bude se jednat o drama natočené podle skutečné události. Vše se odehrává plus mínus kolem roku 2000.

Chtěla bys na závěr vzkázat něco fanouškům, kteří sledují tvorbu Ivanny Benešové?

Poslouchejte každý pátek od šesti do sedmi rádio Spin, tam se uslyšíme v živém vysílání a můžete mi případně i brnknout do studia, kde můžete třeba ode mě dostat lístky do kina. Koho zajímá moje tvorba, sledujte weby www.ivannabenesova.cz a www.orangeproduction.cz nebo můj fanouškovský profil na Facebooku. Všechny novinky tam poctivě dávám, takže se dozvíte úplně všechno. Mějte se pěkně!

Díky moc za rozhovor, hodně štěstí s budoucími projekty a měj se krásně.

Zdroje od Ivanny Benešové

< Předchozí		Další >