Již počtvrté se nám přihlásila naše zahraniční zpravodajka Barbora Adamcová z dalekého Bali, aby nám přiblížila atmosféru a život v této exotické destinaci. Dnešní příspěvek je plný vůní, pocitů, zvuků... Zurčení vodopádů, řev papoušků, teplé dešťové kapky, zkrátka doslova na vás dýchne místní rajská atmosféra.

 

 

I v ráji někdy prší. Od rána je pod mrakem (což je v tomto období celkem normální) a já se ukrývám na nejrůznějších místech. Ráno vstanu, popadnu knihu a vyrážím na snídani. Opravdu mě to tady baví. Zaujímám místo s výhledem na moře, dám si ovoce a zelený čaj. Otevírám knihu a mezi doušky si čtu. Jediné, co na tom není dokonalé, jsou mé myšlenky utíkající k faktu, že se budu muset za pár dní vrátit do školy a řešit zase realitu… ale teď ještě ne.

A dnešek není dnem, kdy bych chtěla být  jen někde zalezlá a pomalu se aklimatizovat na návrat do ČR. Dnes odpoledne totiž vyrážíme na Lemurkih waterfalls. Podle místních je to jedno z nejkrásnějších míst na Bali.

Po dvou hodinách kodrcání po kostrbatých silničkách přijíždíme do malé vesnice, kde nás nadšeně vítají místní a přichází k nám náš ,,guide“, osmnáctiletý chlapec, který nám později vypráví, jak šetří peníze na cestu do Evropy, aby mohl posílat peníze svojí rodině. To si zde, koneckonců, přeje hodně lidí. Myslím ovšem, že je všude chleba o dvou kůrkách.

První hodinu procházíme přes osady s vanilkou, hřebíčkem, muškátovým oříškem a všechny vůně jsou nesmírně intenzivní a vtahují nás stále více do vnitrozemí. Stromy jsou obalené rambutanem a mangoldem. Jestli tohle není ráj, tak už opravdu nevím, co si mám myslet.

Dostáváme se k velkému útesu, ze kterého po straně vede rovných 340 schodů směrem do nížiny k vodopádům. Vlhkost zavinila, že vysoké ostré schody jsou kluzké a na některých místech chybí zábradlí, což nám poskytuje možnost rovnou se vrhnout několik desítek metrů do řvoucí zeleně plné života.

Teď už jsme dole v údolí a slyšíme rozzuřené vodopády. Náš průvodce vypráví, že údajně protékají místem původních chrámů a proto ten, kdo vdechne výpar, nebo se vykoupe ve vodě, posvětí svou mysl a dojde plného zdraví.

Jsme tady. Skoro se neslyšíme přes ten rámus a nezbývá nám nic jiného, než tiše obdivovat tu krásu. Tropický les, řev papoušků, respekt z vodopádů, kapky v ovzduší a to vše jako by nás přímo pohlcovalo. Za pár vteřin jsme promočení až na kost ze samotných výparů a prašných kapének.

Nepopsatelný pocit… jako bych stála uprostřed podstaty vesmíru. Tak tohle je ono! Stojím tady pod vším, pod úrovní světa a vstřebávám každý detail všemi molekulami svého těla… jsem uchvácená!

Teď už je čas se vrátit, neochotně se loudáme, znovu brodíme říčku a psychicky se připravujeme na ty obrovské schody vedoucí zpět na svět.

Byl to nádherný zážitek! Vůně koření, ovoce a svěžest vodopádů. Krásná procházka starými vesničkami a schody jako z Dantova ,,očistce“.

< Předchozí		Další >