Po knize Můj příběh jménem policie od Jana Dudy je zde další zajímavá zpověď z tohoto prostředí. Má název Dvě tváře policisty a sepsána je pod jménem Jonathan Srpen.

 

 

Kniha je rozdělena celkem do patnácti kapitol, nechybí zde ani úvod a závěr. Jonathan se nejprve představuje, popisuje své rozhodnutí přidat se k policii a následně vzpomíná na psychotesty a také takzvaný policejní kemp. Na dalších stránkách si čtenáře přečtou více o nástupu k policii, výcviku ve Vyškově, praxi nebo základní odborné přípravě. Následuje popis několika zážitků z výkonu práce a případů, které autora ovlivnily a poté osobní část o syndromu vyhoření, novým začátkům, ale také době covidové nebo zpovědi a uvědomění.

Když jsem si tehdy přečetla výše zmíněnou knihu Můj příběh jménem policie, začala jsem se na to toto povolání dívat jinak a často jsem z ní také citovala. Už tehdy jsem totiž nabyla dojmu, že si tito lidé nezaslouží ten podřadný pohled a všechny ty předsudky, které k nim máme. Proto jsem byla moc zvědavá, na tuto knihu a těšila jsem se, jak se opět dozvím něco nového.

Do Jonathanova vyprávění jsem se velmi rychle začetla a hltala jsem, co vše se mu přihodí a jak to vnímá. U něčeho jsem se usmívala, jindy jsem kroutila hlavou a některé situace mu vůbec nezáviděla. Působil na mě jako sympaťák a takový správňák, navíc jsem v úvodních kapitolách zjistila, že je jen o pár let starší než já, takže mi tím byl ještě bližší.

Autor uvádí, že nechce pošpinit Policii ČR, ale naopak ocenit tvrdou a náročnou práci a hlavně odolnost a trpělivost všech kluků a holek, kteří se tam rozhodli zůstat a nabídnout jeho celý pohled na věc. „Svěřit se, co mě vlastně přimělo, abych jako mladý začínající polda z téhle potápějící se lodi tentokrát vyskočil. Někdo mě můžete mít za odpadlíka, někdo zase může říct, že jsem dostal včas rozum. Nebo jsem pro někoho pouhé číslo, které vlastně stejně nikoho nezajímá. Někomu naopak můžu otevřít oči a být pro ně ten „hlas pro němé“, který to vše řekne na plnou hubu,“ píše na straně 168.

Přečtěte si rozhovor s autorem knihy: „Zpočátku jsem si říkal, že jsem se nejspíš minul profesí.“

Jako milovnici true crime mě nejvíce bavily popisované případy z výkonu práce u policie. Každý byl něčím jiný a umožňoval člověku lépe pochopit, jak to u policie chodí. A také se díky nim mohl do Jonathana vžít a pochopit, jaké to na něj mělo dopady.

Dvě tváře policisty hodnotím jako velmi dobrou knihu. Je hodně osobní a upřímná, ale nejde v ní jen o autora, nejedná se jen o nějaký deníček. Podle mě se z ní dozvíte spoustu nových věcí a třeba se pak na lidi z „Modré linie“ budete dívat jinak….

Jonathan Srpen je mladý kluk, který vede dvojí život. Je introvert, který dost často přemýšlí nad něčím, nad čím někdo jiný jen mávne rukou. V soukromém životě je tichá, uzavřená osoba, která je velmi upovídaná mezi správnými lidmi. Má rád různé citáty a myšlenky, má umělecké sklony, ale zároveň se nebojí stoupnout si za provazy v ringu. Také miluje dobré jídlo, pivo, kulturní akce, sportování, hudbu, a hlavně překonávání sebe samého.

Dvě tváře policisty
Autor: Jonathan Srpen
Žánr: česká beletrie
Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2023
Počet stran: 232
Hodnocení: 89 %

https://pointa.cz/project/bc6f1d0b-9bed-11ed-8a17-0242ac150004

< Předchozí		Další >