Nakladatelství Cosmopolis vyšla kniha Jana Dudy s názvem Můj příběh jménem policie, která odkrývá mnoho zajímavých skutečností.
Kniha slibovala odhalení, jak doopravdy funguje česká policie, na jakých principech stojí její každodenní činnost a jaké nároky jsou kladeny na práci řadových policistů. Poslední dobou mě takové tituly s výpověďmi z nejrůznějších profesí velmi zajímají a baví, protože se díky nim dozvím něco nového, případně to, o čem se většinou mlčí.
Jan Duda ve svém příběhu jménem policie přináší otevřenou výpověď obyčejného policisty. Byl příslušníkem Policie České republiky necelých dvanáct let a v knize vychází ze svých osobních zkušeností a přibližuje postupný proces, kterým se z něj stal policista.
„Mým záměrem není pomluvit nebo snad pošpinit český policejní sbor, ale naopak přiblížit jeho poslání a fungování široké veřejnosti z pohledu člověka, který s ním má bohaté zkušenosti, jsou mu známy ty nejpalčivější strasti policejní práce a obecné problémy celé policejní organizace, neboť se domnívám, že v oblasti policejní tematiky kolují v naší společnosti mnohé nepravdivé domněnky a dezinformace,“ píše v úvodu.
Můj příběh policie tak nejprve popisuje, jak probíhá výcvik, jak je to s kvalitou fasovaných uniforem nebo jaké jsou důsledky nedostatku policistů u nás. Překvapilo mě, kdo se k policii dostal (žena s dlouhými nalakovanými nehty, které musel instruktor střelby pokaždé natáhnout závěr zbraně), i to, že filmy typu Byl jednou jeden polda nejsou tak daleko od reality. To bylo ale nic od dalších stránek, kde se Jan Duda věnoval běžné policejní činnosti, kdy zažíval každodenní stres i ponížení a musel vysvětlovat vedení, proč neudělil určitý počet pokut a nesplnil tak normu z „čárkového“ systému.
Musím přiznat, že mi autora bylo občas i líto a obdivovala jsem jej, že to vše zvládal tak dlouho a hlavně pak, že se rozhodl jít prostřednictvím této knihy s pravdou ven. Pokud má něco nalákat k policii nové zaměstnance, tak tento počin to určitě nebude a měl by se naopak fasovat jako odstrašující, aby lidé věděli, do čeho jdou. Já bych si přála, aby si knihu přečetl někdo na vyšším místě a došlo ke změnám, ale to je bohužel jen zbožné přání a utopie.
Jan Duda se narodil v zimě roku 1987 v Jablonci nad Nisou, kde od té doby žije, v současné době s partnerkou Jitkou a společnou dcerou Mariánkou. Do svých 30 let se hledal, až v sobě nakonec objevil silnou oblibu v životní filozofii, kterou se snaží převádět do literární tvorby, které se už dva roky věnuje. Má vlastní blog, který nepravidelně zásobuje vším, co ho zrovna napadne nebo zaujme. Píše nejrůznější úvahy, články, příběhy nebo třeba rozhovory se zajímavými lidmi. Snaží se žít tak, aby se sám stal změnou, kterou chce vidět ve světě. Přitom ví, že nic neví. Další jeho tvorbu najdete na blogu Hloupý Honza na adrese www.hloupy-honza.cz.
Můj příběh jménem policie
Autor: Jan Duda
Žánr: beletrie, česká současná literatura
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada)
Rok vydání: 2020
Počet stran: 208
Hodnocení: 90 %
https://www.grada.cz/muj-pribeh-jmenem-policie-12149/
| < Předchozí | Další > |
|---|
Slovenská skupina Elán nyní jede velké turné s podtitulem „Best of Elán“ a před Vánoci má v plánu komornější unplugged turné „S vámi“. S námi udělal rozhovor Jožo Ráž, který mimo ...
Dávno, dávno je již tomu, kdy byla Babička Boženy Němcové vydána poprvé. Od té doby se objevila v tolika různých provedeních, že snad ani samotná literární historie nezná jejich přesný počet. A letos vychází znovu. Tentokrát v moder...
Zajímá vás, co vše obnáší herecké povolání? Jaká dilemata musí (nebo nemusí?) umělci řešit, pokud se ocitnou v konfrontaci s represivním režimem? O tom všem pojednává kniha Sláva a bída herectví, poskládaná z řady příspěvků, které se zabývají jednak her...
Představte si městečko, kde je vše dokonalé, barevné, krásné… ale také umělé. Zvířata, květiny, stromy nevyjímaje. Místo živých stromů si lidé na zahrady pořizují náhražky, které mohou dálkově ovládat a podle nálady si měnit jejich barvu. Co k...