Útrpné právo ve středověku označovalo mučení v rámci právně vymezeného schématu během vyšetřování a výslechu. Tortura bývala běžnou součástí vyšetřování jak u světských tak i u církevních soudních procesů; byla považována za legitimní způsob, jak dosáhnout u delikventa doznání.

Užívání tortury při výslechu vězňů bylo na přelomu středověku a novověku poměrně běžné. Tortura byla v různých zemích a v různých dobách používána různě; někde se jednalo o několikastupňový proces, který nesměl končit zraněními trvalého charakteru, někde byla tortura prakticky neregulována. V evropském právu se prosadilo mučení v rámci změny trestního řízení na tzv. inkviziční. K mučení se obvykle mohlo přistoupit jen na základě významných důkazů; v tom případě byly možnosti kata prakticky neomezené; zároveň však musel dbát na to, aby delikvent nezemřel, či aby pod tíhou útrap nezešílel, nebo nespáchal sebevraždu. Záleželo též na tom, kdo byl objektem soudního zájmu. U šlechticů, na cti zachovalých měšťanů či církevních osob se k mučení přistupovalo zřídka, zatímco u bezectných a vůbec nemajetných se k mučení mohlo přistoupit častěji.

Základní mučení se dělilo do dvou kategorií; první byla mučení, která mohla člověka zničit a nenávratně poškodit - zmrzačit (palečnice, skřipec); druhá působila pouze silnou bolest, ale  člověku vážně neublížila. Existovaly speciální místnosti pro mučení, označované jako mučírny. Zpravidla se nacházely v podzemí, aby nebyl slyšet nářek delikventů. Jednotlivé metody mučení jsou poměrně známé, především díky dochované faktografické literatuře i díky zachovaným mučicím nástrojům Známé byly například palečnice (drcení palců na rukou), španělské boty (železný obal na lýtko opatřený zevnitř hroty, které se zarývaly do nohou), natahování na žebřík (skřipec), takzvaná železná panna, nebo bičování. Na mnohých našich hradech a zámcích, můžeme dodnes najít středověké šatlavy a mučírny.

V obnovené expozici uničovské šatlavy jsou k vidění ukázky trestního rejstříku, pracovní i modlitební knížky, nebo evidenční karty prostitutek či různá pouta. Netradiční muzeum nabízí i mučicí nástroje, jejichž repliky si může návštěvník i vyzkoušet.

V Českém Krumlově je k vidění přístroj na trhání nehtů, nebo speciální nože, které umožňovaly vyříznutí kůže ze zad. Expozice je umístěna v autentických prostorách Českokrumlovského radničního sklepení.

Na zámku Český Krumlov, v lapidáriu a v šatlavě je nevšední expozice mučení a útrpného práva. Rozličných mučících nástrojů, které používala inkvizice a hrdelní soudy po celé Evropě je zde na 200 kusů; nechybí mezi nimi kláda, železná panna, a další exponáty ze všech koutů světa.

Stálá expozice v tzv. Geschaderově domě v Šumperku představuje nejtemnější období šumperských dějin - nechvalně proslulé čarodějnické inkviziční procesy z druhé poloviny 17. století.
Nová stálá expozice ve Vlastivědném muzeu Jesenicka ve Vodní tvrzi v Jeseníku  je věnovaná čarodějnickým procesům na Jesenicku v 17. století. Jedním z nejzachovalejších, nejvýznamnějších a zároveň posledních středověkých hradů v České republice je hrad Kost. Hrad  nabízí návštěvníkům exkurzi do středověké mučírny. V hlavní sezóně je na hradě Rožmberk v provozu i muzeum Hrdelního soudnictví.

 

Úštěcká šatlava se nachází na náměstí v původním gotickém domě s podloubím. Návštěvníci, kteří se sem vypraví, mohou zhlédnout  expozice ve sklepení s kobkami a mučírnou, kde si mnohé nástroje mohou sami vyzkoušet. Expozice hrdelního práva se nachází v radniční věži v Dobrušce. Hrdelní právo bylo středověkou výsadou města. K vidění jsou zde kopie popravčích a mučících nástrojů.

Na konci Zlaté uličky v Praze stojí válcová věž Daliborka, postavená ve svahu nad Jelením příkopem roku 1496 Benediktem Riedem. Od počátku sloužila jako vězení; po svém nejslavnějším vězni byla také pojmenovaná. Expozice ve středověkém sklepení Vlašského dvora odhaluje odvrácenou tvář města v dobách stříbrné horečky. Jedná se o skutečné zločiny a neřesti, jejich potrestání, včetně útrpných výslechů, které jsou doplněny používanými nástroji na mučení a trestání.

Ilustrační foto:autor
www.czechtourism.cz

< Předchozí		Další >