Každý věříme v nějakého strýčka z Ameriky
Banner

Každý věříme v nějakého strýčka z Ameriky

Email Tisk

strycek z amerikyFilmovou tvorbu Alaina Resnaise, letos již devadesátiletého, odjakživa provází zájem o formální experiment a nejednoznačnost výkladu, v posledních letech prolnutý do průzkumu divadelního tvaru. Důležitým mezníkem se v režisérově hledačském počínání stává snímek Můj strýček z Ameriky (1980), konečně dorazivší i do českých kin, uváděn Národním filmovým archivem. Právě tato instituce se zasloužila o zpřístupnění řady důležitých filmů z dávnější i nedávné minulosti, které nás dosud míjely (například Červené střevíčky, Mléčná dráha, Playtime...).

Scenárista Jean Grualt se společně s Resnaisem rozhodl ilustrovat teoretické poznatky francouzského neurologa Henriho Laborita, jenž potlačil tradiční psychologizující výklady lidského chování ve prospěch neuvědomování pudovosti, zcela v souladu s pojetím člověka jako svého druhu zvířete, jakkoli nadaného inteligencí a "zušlechtěného" tenkou slupkou civilizačních návyků. Ostatně, prolnutí pokusů s bílými potkany do lidského světa, ať již jejich umístěním do miniaturizovaného bytu nebo naopak nasazením potkaních hlav lidem, jednoznačně upozorňuje na těsné propojení zvířecí a lidské existence.

Laborit totiž nachází společné archetypální základy v chování - na vnější podněty reaguje každý živý organismus, včetně člověka, trojím způsobem: útokem nebo aspoň soupeřením, útěkem nebo takzvanou inhibicí, tedy rezignací v okamžiku bezmoci, kdy tlaku okolí nemůže nijak uniknout. Pokud se v takové situaci ocitne pospolu vícero stejně bezmocných jedinců, rozpoutá se mezi boj, ačkoli to na jejich výsledné postavení nemůže mít žádný vliv...

muj strycek z ameriky

Výrazně biologické pojetí lidského chování sice může vzbuzovat pochyby, avšak Resnais přibližuje osudy a chování své trojice "ukázkových" postav, dvou mužů a jedné ženy, jejichž osudy se posléze prolínají. Film je v mozaice představuje od dětství (stráveného na odlehlém ostrůvku, který jediný se později stane dějištěm náhodného setkání bývalých milenců, v zaostalém hospodářství nebo proletářské městské rodině), upozorňuje na formotvorný význam rodinného prostředí, ať již se proti němu hrdinové bouří či nikoli.

Průběžně zapojuje Laboritovy komentáře, které od úvodní, dokumentárně pojednané přírodovědné přednášky přecházejí ke konkrétnějším záležitostem - ačkoli někdy zobrazení některého důležitého znaku opravdu hraničí s osvětovou dikcí (mám na mysli groteskní soupeření o včasnější zdvihnutí telefonního sluchátka při předpokládaném šéfově volání a zejména zdravotní problémy, či dokonce pokus o sebevraždu coby projev bezmoci tváří v tvář stávajícímu mocenskému uspořádání). Jednotlivé situace, v nichž se postavy ocitají, navíc provázejí mžikové výňatky ze starých černobílých filmů, jejichž hrdinové se vyrovnávají s podobným rozpoložením (kromě Danielle Darrieuxové je to zejména Jean Gabin a Jean Marais, ten nejčastěji v historickém dramatu Ruy Blas).

muj strycek z ameriky

Laborit i tvůrci filmu tvrdí, že podvědomé "zvířecí" reakce člověka prostupují v jakémkoli postavení, jak v soukromé, tak profesní rovině. Dotýkají se dilemat v řízení továrny i budování politické kariéry, zahrnují teritoriální nadvládu, tedy obrazně řečeno území pod mou kontrolou, postihují citové vztahy, které jednou rozrušené již nelze slepit - a někdejší milenci se v závěru dostávají do pěstní potyčky, ačkoli ta nemůže zhola nic změnit. Paradoxně se odkrývá, že počínání každého jedince je veskrze sobecké, zaměření na udržení sebe samého (smyslem existence je samotná existence), a případný soucit či jiná motivace odlišného chování se vymstí, protože otázka dominance, nadřazenosti nad ostatními, je, nejen u člověka, určujícím faktorem. Jakékoli ohledy v konečném výsledku selhávají.

Taková je Laboritova koncepce a tak rovněž Resnais vymezuje vyprávěný příběh. V tomto ohledu dlužno nahlížet na inscenační "výkladové" uchopení celého filmu i tomu odpovídající herecké ztvárnění, někdy proklamativní, někdy s hlubším povahopisným ponorem - také Gérard Depardieu, Roger Pierre a Nicole Garciaová se podřizují "vědecké" modelaci jednotlivých zápletek, ve skutečnosti vyjadřující jen sebezáchovné pudové jednání, jakkoli zahalené do určitého civilizačního rámce.

muj strycek z ameriky

Když Resnais v závěru pozvolna panoramuje vybydlená sídliště, na stěně jednoho domu objevuje obrovitou malbu vzrostlého stromu. Avšak při stále bližším, detailnějším obhlížení se obraz rozkládá do jednotlivých skvrn, ba bezpříznakově pomalovaných cihel, až představa celku zcela mizí. Jako kdyby tato sekvence naznačovala, že bez patřičného odstupu nelze spatřit celek, a tudíž ani zjistit, jaké sdělení nese. Platí to rovněž pro zpodobnění lidské existence včetně jejího sebeuvědomění? A jak je to s oním titulovým strýčkem z Ameriky? Tak Laborit označuje bláhové, sotva naplnitelné očekávání, že veškeré potíže vyřeší movitý strýček ze zámoří, eventuálně nenadálé dědictví po něm...

strycek z ameriky plakat

Můj strýček z Ameriky (Mon oncle d’Amérique)
Francie 1980, barva, 125 minut
Žánr: experimentální drama
Režie: Alain Resnais
Námět: Henri Laborit
Scénář: Jean Gruault, Alain Resnais
Kamera: Sacha Vierny
Hudba: Arie Dzierlatka
Hrají: Gérard Depardieu (René Ragueneau), Nicole Garciaová (Janine Garnierová), Roger Pierre (Jean le Gall), Marie Duboisová (Reného žena), Nelly Borgeaudová (Jeanova žena), Pierre Arditi (Zambeaux), Henri Laborit (Henri Laborit)
Český distributor: Národní filmový archiv
Datum premiéry: 4.září 2012
Hodnocení: 90%

Foto: NFA



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

Anketa



Literatura

Jiří Březina: Polednice – detektivka ze sídliště

polednice 200Nakladatelství Motto vydalo v srpnu nejnovější detektivní příběh mladého nadějného českého spisovatele Jiřího Březiny, knihu Polednice. Dokázal Březina navázat na úspěch kritikou i čtenáři ověnčeného románu Na kopci, který nakopl jeho kariéru?...

Divadlo

Program NoD leden 2016

Přinášíme Vám program NoD na leden 2016.

...

Film

Hladová Adéla se vrací. Nově digitalizovaný film přichází znovu do kin.

adela 200Legendární komedie scenáristy Jiřího Brdečky a režiséra Oldřicha Lipského Adéla ještě nevečeřela se po téměř čtyřiceti letech vrací do kin. Nestárnoucí film se představí v digitalizované podobě. Restaurování snímku provedené v maďarských laboratoří...