Navždy spolu je až neuvěřitelně klasický romantický film. Člověk by řekl, že už musí být americké publikum takovýmito filmy nasyceno, ale kdyby tomu tak bylo, tvůrci by se nejspíš tvorby dalších a dalších romantických skvostů vyvarovali. Záměrně separuji americké publikum od ostatních diváků, konkrétně těch českých. Při projekci Navždy spolu se sálem až příliš často ozývaly otrávené vzdechy a komentáře typu “tohle už tu bylo tolikrát...”. V tomto případě jsem byla vděčná, že jsem český divák a nespokojím se s předvídatelným příběhem, ač podpořeným značkou “na motivy skutečné události.” Na motivy skutečné události může ostatně vzniknout jakýkoliv příběh, ale pochybuju, že se v tomto případě prosté charaktery postav a jejich sentimentální výlevy byť jen z poloviny inspirovaly skutečným světem.

Film jako celek není špatný, ale vše v něm je přehnaně dokonalé. Romantika křičí z každého záběru a pokud nechcete přichystat své nové dívce co nejromantičtější první rande, na tenhle film raději nechoďte, protože si u něj dost pravděpodobně budete připadat místy až trapně. Trapně za postavy, které neustále opakují jako kolovrátky své hlavní (a jediné) zájmy a motivace. A trapně i za sebe, že jste na takový film opravdu šli. Přitom potenciál byl docela velký. Příběh o manželské dvojici, která po dopravní nehodě čelí krizi v podobě manželčiny ztráty paměti, je obsazen dobrými herci a pečlivě a s láskou zpracován. Jenže té lásky je až příliš. Dokonalost hlavních hrdinů se dá prominout, pokud je proženete originálním příběhem. To se však bohužel neděje. Originalita je divákovi předkládána jen občas a jaksi nesměle, jako by divák stál jen o něco, co už stokrát ve filmu viděl. Milostný příběh dnešní doby ale musí nutně být originální, pokud má zaujmout. Příběh Lea a Paige, kteří se roztomile seznámili a po čtyřech letech šťastného soužití Paige všechno zapomněla, je hříšně přímočarý. Leo je sympatický, romantický, hodný, vtipný a sexy. A jiné ženy ho naprosto nezajímají. Nemá rodiče, což spoustu věcí usnadní. Sbalí Paige, která utekla od své rodiny, aby mohla začít uměleckou kariéru. Kromě rodičů a sestry opustila ze dne na den i snoubence, který je kupodivu stejně pohledný a milý jako Leo. Je jen o trochu nudnější, stejně jako život, který dřív vedla. Jednoho dne (kvůli něčemu, co by asi normálního člověka tolik nenaštvalo) však od toho všeho uteče, protože má pocit, že by chtěla žít rozmanitější život. Najde si nové přátele, vezme si Lea a začne kariéru sochařky. Po nehodě ale celý svůj nový život zapomene a stane se opět tou hodnou tatínkovo holčičkou, která chodí v drahých šatech a studuje práva. K tomu patří i sexy a úspěšný snoubenec. Postupně však zjišťuje, že musí utéct znovu, což se jí celou dobu snaží Leo říct, ale ona ho neposlouchá. Na svého manžela je zlá, a tak se jejich cesty rozejdou, aby se po prozření Paige (opětovném) znovu sešly.


Přestože má film jen 104 minut, zdál se mi nekonečný. Konec mi byl jasný dopředu, a tak jsem nepochopila, proč musím sledovat další a další pointy, odloučení, návraty a úžasná uvědomění.

Pokud tvůrci raději zvolili klasické, ničím nepřekvapující schéma lovestory s krásnými hrdiny, kteří milují napořád, jsou věrní a pohotoví, nechápu, proč se potom ohánějí “skutečnými událostmi”. Pokud se podobná ztráta paměti někomu skutečně stala, muselo to být jen a pouze nepříjemné a hrozné. Ale ve filmu to hraje vlastně jen vedlejší roli. Hrdinka se vrací tam, kde už jednou byla, aby měla šanci znovu přehodnotit své rozhodnutí. Když se však podruhé rozhodne úplně stejně jako poprvé, jaký to tedy mělo smysl? Ten, že se usmířila s pokryteckým otcem? Nebo že šla sestře na svatbu? To by mohla udělat i bez osudové autonehody a netrápit celý rok svého ubohého manžela. “Bod kolize” prý posunul všechny jinam, ale pokud jsou hrdinové tak paličatí a sobečtí, že své problémy neřeší, dokud se nestane nějaká nehoda, nemám důvod jim fandit. Hlavní hrdinka je sice ze začátku sympatická, ale to jenom proto, že je její představitelka velmi krásná a roztomilá. Čím víc však trpí a snaží se postopadesáté objevit své já, tím víc mi lezla na nervy. Když už se nedokázal ovládat scénárista a proškrtat aspoň polovinu klišovitých “Kdo jsem já” a “Miluju tvé skutečné já”, mohl se o to postarat aspoň režisér či střihač. Tvůrci ale nejspíš ke každému slovu a záblesku v očích hrdinů měli zvláštní citový vztah, a tak nás nechali kochat se dokonalými tvářičkami Rachel Williams a Channinga Tatum v opakovaných dialozích, které nikam nevedou.

Technicky to samozřejmě není špatný film. Hollywood už snad ani ošklivé romantické filmy dělat neumí. Ale k čemu to všechno je, když se nikdo nikam neposune a všichni jsou pořád stejně dokonalí?

Navždy spolu vás možná donutí zamyslet se nad svými vztahy. V horším případě vás znechutí přemírou sentimentu, klišé a čisté lásky. Ale pokud máte romantickou duši, při sledování tohoto filmu se budete tetelit blahem.

Navždy spolu / The Vow
Drama / romantický
USA / Brazílie / Francie / Austrálie, 2012
Režie: Michael Sucsy
Scénář: Abby Kohn, Marc Silverstein, Jason Katims
Hrají: Rachel McAdams, Channing Tatum, Scott Speedman, Jessica McNamee, Kristina Pesic, Sam Neill, Jessica Lange, Tatiana Maslany, Brittney Irvin, Rachel Skarsten
Stopáž: 104 minut
Česká premiéra: 29. 3. 2012
Distributor: Falcon
Hodnocení: 60 %

Zdroj foto: Falcon