Banner

Rok konopí hrozí novou vlnou nespokojenosti s naší legislativou

Email Tisk
ImageRok konopí je vyčerpávající český dokumentární film, který se snaží dobrat odpovědi, zda je marihuana skutečně tak zázračným lékem, jak mnozí tvrdí, a proč je tak těžké její využití legalizovat. Tvůrci filmu sbírali víc než dva roky výpovědi mezi českými pacienty s roztroušenou sklerózou a rakovinou, alternativními léčiteli, výrobci marihuanových přípravků, českými politiky, odborníky adiktologie a izraelskými pěstiteli. Široký rozsah výpovědí zaručuje vysokou informativní hodnotu a díky tomu rozhodně nelze film nařknout z předpojatosti nebo slepého prosazování marihuany.




Rok konopí se sice nese v duchu alternativní léčby a návratu k přírodě, ale nejvíc ze všeho je velice zajímavým dokumentem, přinášejícím mnoho dobrých argumentů a přesných informací. V kombinaci s příjemnými stránkami života s marihuanou a hudebním doprovodem stvořeným přímo pro film, je Rok konopí nevtíravou meditací na téma zkvalitnění lidského života přírodní cestou.

Film je zaměřen především na určitou část populace, která je otevřená novým zážitkům a neodsuzuje marihuanu jako obyčejnou drogu. Přesto však film není agitkou, protože nedává přesnou odpověď na otázku, zda je marihuana správná nebo špatná. I tato otázka, která by zdánlivě měla být už před začátkem jasně zodpovězena a nastavena, je ve filmu stále dokola opakována. Nikdo netvrdí, že pěstování a užívání je výhradně dobré, prospěšné, či dokonce neškodné. Jedná se spíš o to, že legislativa je zastaralá a nelogická. A pokud je nějaká správná cesta, jak se dobrat k inteligentnímu řešení tohoto problému, je to právě tato - dávání do kontrastu přístupnost jiných (a nebezpečnějších) návykových látek s nepochopitelně tabuizovanou marihuanou, která trpí výhradně kvůli své tajemnosti. Tabu a spousta neznámých, které tuto omamnou látku se zázračnými léčivými účinky po dlouhá léta obestírají, vyvolávají ve společnosti podobně emocionální reakce jako například přítomnost UFO nebo duchové. Ti, kdo se otevřou hledání odpovědí jak na logické, tak na duchovní úrovni, budou obohaceni a stanou se zastánci všemožných teorií. O nic tím nepřijdou, naopak. Větší část společnosti se však uzavírá před jakoukoliv debatou zkrátka proto, že mají důležitější věci na práci, nebo dokonce cítí potřebu stavět se proti všemu, co není věděcky podložené, zákonem dané a sousedy prověřené. Paličatost (nejen) českého národa je někdy tak hluboko zakořeněná, že boj proti tabuizování se zdá bezvýchodný. Ale někde se začít musí.

Image


Příznačný a lehce ironický je fakt, že každý, kdo marihuanu v jejích léčivých a rozumných podobách zkusil, naprosto změnil názor na tuto rostlinu, a to v pozitivním slova smyslu. Boj proti nevinné květině se ve světle výpovědí nemocných, léčitelů i vědců zdá ještě stupidnější a nesmyslnější. Čeho se vlastně odpůrci tak bojí? Že po Praze bude pobíhat milion zhulených hippies a nikdo nebude už nikdy chtít pracovat? Marihuana se k těmto účelům dá dnes sehnat docela snadno a žádné velké důsledky to nemá. Srovnáme-li to s dopadem alkoholu a cigaret na zdraví populace, marihuana z toho vyjde naprosto nevinně. Nebo se snad odpůrci bojí, že jejich milované pivečko bude vytlačeno z pomyslného trůnu uvolňujících prostředků? To asi těžko.

Nejsem zastánce absolutního zpřístupnění marihuany. Stejně jako každá návyková látka, i tahle se musí užívat uvážlivě. A to film důrazně připomíná. Dokonce se nevyhýbá ani popisu negativních účinků marihuany. Jako jedno z nejsilnějších sdělení tak z filmu vystupuje varování, že rozumné dávkování marihuany je naprosto zásadní. Nemocní sdělují nejen svoje pozitivní, ale i negativní zážitky pod vlivem THC. Navíc jejich zázračná léčba není tak jednoznačně úspěšná, jak by se mohlo zdát. Dokonce dojde i na nevyhnutelnou smrt. To, že se tvůrci nebáli nechat ve filmu i ty nejhorší zážitky, které protagonisti prožívají, dodává filmu hořkou příchuť. Ale takový je život. A jak se všichni shodují, jde hlavně o uvědomění si důležitých hodnot, což vám chemické léky rozhodně nepřinesou.

Image


Množství výpovědí je chytře sestřiháno a rychlé tempo vyprávění je rozumně prokládáno uklidňujícími pasážemi, které dovolí popřemýšlet nad záplavou informací a názorů. Formálně i obsahově je film vyvážený a ani na chvilku nenudí. Chvílemi sice připomíná láskyplnou oslavu zázračné rostliny, ale ve výsledku je spíš oslavou života. Možná by mi po dalším shlédnutí některé scény přišly zbytečně protahované a některé názory příliš mnohokrát opakované, ale napoprvé jsem byla tak zahlcena dojmy, že na kritiku nezbylo místo.

Film mě příjemně překvapil, protože jsem od něho čekala míň logiky a víc alternativních názorů. Dokument však poctivě pracuje s konfrontací argumentů a z tohoto slovního souboje jako jasní vítězové vycházejí ti, kdo marihuanu obhajují. I pokud nemáte chuť ani důvod marihuanu zkoušet, nehrozí, že by vás Rok konopí urazil nebo znechutil. Jediné, co hrozí, je nová vlna nespokojenosti s naší legislativou, což našemu politickému a legislativnímu systému prospěje rozhodně víc, než všechny jointy světa.


Rok konopí/ Year of Mari©huana
Dokumentární
Česká republika, 2012
Režie: Petr Slabý
Scénář: Jan Hrnčíř, Petr Slabý, Pjér la Šé´z
Stopáž: 90 minut
Česká premiéra: 19. 4. 2012
Distributor: Jakub Němeček, Aerofilms s.r.o.
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: rokkonopi.cz

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 3

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Nejmilejší zvířátka – pro děti, které rády lepí samolepky

nejmilejsi zviratka 200Nakladatelství Fragment připravilo pro předškoláky několik sešitů zábavných úkolů s aktivitami se samolepkami, které pomohou děti zabavit při dlouhé cestě autem či vlakem nebo při deštivém počasí. Kromě seš...

Divadlo

Přípravy prvního ročníku Noci divadel jsou v plném proudu

200divVíce než 80 souborů a divadel z 21 českých a moravských měst se rozhodlo zapojit do projektu Noc divadel 2013. Sobota 16. listopadu 2013 se tak stane dnem otevřených divadel a výjimečných zážitků. Akce proběhne souběžně v 11 evropských zemích – poprvé také...

Film

Vyšla další kniha o Vladimíru Menšíkovi

mensi200O Vladimíru Menšíkovi jsme si mohli přečíst řadu knížek - jak ty drbavé, tak s menšími či většími ambicemi. Nyní k  nim přistupuje tlustý, téměř sedmisetstránkový spis Lumíra Holčáka VLADIMÍR MENŠÍK A JEHO FILMY. Autor se rozhodl pro nezvyklý postup: v c...