Reklama
Banner

Rok konopí hrozí novou vlnou nespokojenosti s naší legislativou

Email Tisk
ImageRok konopí je vyčerpávající český dokumentární film, který se snaží dobrat odpovědi, zda je marihuana skutečně tak zázračným lékem, jak mnozí tvrdí, a proč je tak těžké její využití legalizovat. Tvůrci filmu sbírali víc než dva roky výpovědi mezi českými pacienty s roztroušenou sklerózou a rakovinou, alternativními léčiteli, výrobci marihuanových přípravků, českými politiky, odborníky adiktologie a izraelskými pěstiteli. Široký rozsah výpovědí zaručuje vysokou informativní hodnotu a díky tomu rozhodně nelze film nařknout z předpojatosti nebo slepého prosazování marihuany.




Rok konopí se sice nese v duchu alternativní léčby a návratu k přírodě, ale nejvíc ze všeho je velice zajímavým dokumentem, přinášejícím mnoho dobrých argumentů a přesných informací. V kombinaci s příjemnými stránkami života s marihuanou a hudebním doprovodem stvořeným přímo pro film, je Rok konopí nevtíravou meditací na téma zkvalitnění lidského života přírodní cestou.

Film je zaměřen především na určitou část populace, která je otevřená novým zážitkům a neodsuzuje marihuanu jako obyčejnou drogu. Přesto však film není agitkou, protože nedává přesnou odpověď na otázku, zda je marihuana správná nebo špatná. I tato otázka, která by zdánlivě měla být už před začátkem jasně zodpovězena a nastavena, je ve filmu stále dokola opakována. Nikdo netvrdí, že pěstování a užívání je výhradně dobré, prospěšné, či dokonce neškodné. Jedná se spíš o to, že legislativa je zastaralá a nelogická. A pokud je nějaká správná cesta, jak se dobrat k inteligentnímu řešení tohoto problému, je to právě tato - dávání do kontrastu přístupnost jiných (a nebezpečnějších) návykových látek s nepochopitelně tabuizovanou marihuanou, která trpí výhradně kvůli své tajemnosti. Tabu a spousta neznámých, které tuto omamnou látku se zázračnými léčivými účinky po dlouhá léta obestírají, vyvolávají ve společnosti podobně emocionální reakce jako například přítomnost UFO nebo duchové. Ti, kdo se otevřou hledání odpovědí jak na logické, tak na duchovní úrovni, budou obohaceni a stanou se zastánci všemožných teorií. O nic tím nepřijdou, naopak. Větší část společnosti se však uzavírá před jakoukoliv debatou zkrátka proto, že mají důležitější věci na práci, nebo dokonce cítí potřebu stavět se proti všemu, co není věděcky podložené, zákonem dané a sousedy prověřené. Paličatost (nejen) českého národa je někdy tak hluboko zakořeněná, že boj proti tabuizování se zdá bezvýchodný. Ale někde se začít musí.

Image


Příznačný a lehce ironický je fakt, že každý, kdo marihuanu v jejích léčivých a rozumných podobách zkusil, naprosto změnil názor na tuto rostlinu, a to v pozitivním slova smyslu. Boj proti nevinné květině se ve světle výpovědí nemocných, léčitelů i vědců zdá ještě stupidnější a nesmyslnější. Čeho se vlastně odpůrci tak bojí? Že po Praze bude pobíhat milion zhulených hippies a nikdo nebude už nikdy chtít pracovat? Marihuana se k těmto účelům dá dnes sehnat docela snadno a žádné velké důsledky to nemá. Srovnáme-li to s dopadem alkoholu a cigaret na zdraví populace, marihuana z toho vyjde naprosto nevinně. Nebo se snad odpůrci bojí, že jejich milované pivečko bude vytlačeno z pomyslného trůnu uvolňujících prostředků? To asi těžko.

Nejsem zastánce absolutního zpřístupnění marihuany. Stejně jako každá návyková látka, i tahle se musí užívat uvážlivě. A to film důrazně připomíná. Dokonce se nevyhýbá ani popisu negativních účinků marihuany. Jako jedno z nejsilnějších sdělení tak z filmu vystupuje varování, že rozumné dávkování marihuany je naprosto zásadní. Nemocní sdělují nejen svoje pozitivní, ale i negativní zážitky pod vlivem THC. Navíc jejich zázračná léčba není tak jednoznačně úspěšná, jak by se mohlo zdát. Dokonce dojde i na nevyhnutelnou smrt. To, že se tvůrci nebáli nechat ve filmu i ty nejhorší zážitky, které protagonisti prožívají, dodává filmu hořkou příchuť. Ale takový je život. A jak se všichni shodují, jde hlavně o uvědomění si důležitých hodnot, což vám chemické léky rozhodně nepřinesou.

Image


Množství výpovědí je chytře sestřiháno a rychlé tempo vyprávění je rozumně prokládáno uklidňujícími pasážemi, které dovolí popřemýšlet nad záplavou informací a názorů. Formálně i obsahově je film vyvážený a ani na chvilku nenudí. Chvílemi sice připomíná láskyplnou oslavu zázračné rostliny, ale ve výsledku je spíš oslavou života. Možná by mi po dalším shlédnutí některé scény přišly zbytečně protahované a některé názory příliš mnohokrát opakované, ale napoprvé jsem byla tak zahlcena dojmy, že na kritiku nezbylo místo.

Film mě příjemně překvapil, protože jsem od něho čekala míň logiky a víc alternativních názorů. Dokument však poctivě pracuje s konfrontací argumentů a z tohoto slovního souboje jako jasní vítězové vycházejí ti, kdo marihuanu obhajují. I pokud nemáte chuť ani důvod marihuanu zkoušet, nehrozí, že by vás Rok konopí urazil nebo znechutil. Jediné, co hrozí, je nová vlna nespokojenosti s naší legislativou, což našemu politickému a legislativnímu systému prospěje rozhodně víc, než všechny jointy světa.


Rok konopí/ Year of Mari©huana
Dokumentární
Česká republika, 2012
Režie: Petr Slabý
Scénář: Jan Hrnčíř, Petr Slabý, Pjér la Šé´z
Stopáž: 90 minut
Česká premiéra: 19. 4. 2012
Distributor: Jakub Němeček, Aerofilms s.r.o.
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: rokkonopi.cz

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Vlak naděje – setkání dvou generací, které spojuje těžký osud

vlak 200Vlak naděje plný osiřelých dětí, které s velkým očekáváním projíždí na konci třicátých let minulého století po Americe a hledají nové rodiny. Problém je v tom, že se nedostávají do milujících rodin, ale jsou brány spíše jako levná námezdní síla, která ž...

ProART uctí památku Horákové, Palacha a Pasoliniho

200divProART Company uvede v premiéře s názvem JAN trojdílný taneční večer choreografů Martina Dvořáka a Nira Ben Gala věnovaný mučedníkům a obětem doby 20. století. Společným jmenovatelem tu však nejsou dramatické okolnosti smrti tří hrdinů, ale naopak jejich ž...

Když se Kobry a užovky spojí s Pupendem, má Učitelka z roku 1978 co říct i dnes

ucitelkaV novém filmovém projektu Učitelka se spojil tvůrčí tandem Jana Hřebejka a Petra Jarchovského s Ondřejem Zimou a Janem Prušinovským z mladé producentské společnosti Offside Men (mj. Kobry a užovky, Čtvrtá hvězda), slovenskou producentskou společností...

Album i videoklip Jiřiny Jandové symbolizuje jaguár

altJiřina Anna Jandová nedávno vydala nové album Narovnaná v zádech, kde nazpívala duet i s Antonínem Gondolánem nebo s otcem Daliborem Jandou. Zároveň natočila videoklip, kde se v závěru promění v jaguára. Ten...