Reklama
Banner

Inherent Vice – drama, u něhož nevíte, co je skutečnost a co jen sen

Email Tisk

inheren200V současném Hollywoodu už je jen velmi málo ryze osobitých a nekonvenčních tvůrců, o nichž by se dalo takřka s jistotou říct, že patří mezi ty kultovní. Jedním z nich je nepochybně rodák z Californie Paul Thomas Anderson, který sbíral největší uznání za výbornou poctu pornografickému průmyslu sedmdesátých let Hříšné noci a geniální fresky Magnolia a Až na krev. V poslední době se ale začal divákům hodně odcizovat, a ačkoli jeho drama Mistr (inspirováno zakladatelem scientologie L. Ronem Hubbardem) získávalo nejrůznější ocenění, reakce na něj už nebyly tak jednoznačné. Ještě dál ovšem došel ve svém zatím posledním počinu Inherent Vice, který je adaptací stejnojmenné knihy Thomase Pynchona a v našich končinách si ho můžete na nosičích pro domácí kino užívat díky společnosti Magic Box.

 


 Děj je zasazen do roku 1970, kdy doznívá éra hippies. Hlavním hrdinou je věčně zkouřený a zfetovaný soukromý detektiv Larry Sportello, v jehož kanceláři se jednoho dne objeví jeho bývalá přítelkyně Shasta, která mu prozradí, že momentálně randí s jedním milionářem, jenž se ale ztratil a navíc ji někdo přesvědčoval, aby se podílela na jeho zmizení. Dívka tak chce, aby Larry realitního magnáta našel a upozornil na nebezpečí. Jak se ale ten začne do věci nořit hlouběji a hlouběji objevuje hodně znepokojivé věci a v cestě mu najednou stojí víc a víc lidí, kteří se snaží stopy svádět záměrně jiným směrem.
Inherent Vice (který je někdy uváděn pod opravdu nevydařeným tuzemským názvem Skrytá vada) měl jít původně i do tuzemských kin, jenže výsledky v těch zámořských nebyly úplně přesvědčivé a tak se distributor na poslední chvíli film ze seznamu premiér rozhodl stáhnout. A troufnu si říci, že dobře udělal, neboť na papíře vypadá vše srozumitelně a také trailery lákají na jakousi dobovku s nádechem filmu noir. Jenže realita je trochu jiná. Inherent Vice je totiž film, kde vám žádná recenze neusnadní rozhodování, zda se na něj podívat, či ne a dost záleží na vaši toleranci, přístupu, znalostech kinematografie a osoby tvůrce. Ten tu v určité „divnosti“ a odtažitosti došel úplně nejdál ve své kariéře a film na jedno zhlédnutí prakticky nejde zhodnotit.

inherent


Na začátku nicméně vypadá vše slibně, rozjíždí se tu skoro noirová zápletka, na níž se vrší další a další zločiny. Jenže postupem času se děj začíná záměrně komplikovat, objevují se nové a nové postavy a divák je vesměs zmaten. Celé je to navíc vyprávěno z pohledu hlavního hrdiny, který je neustále v rauši, takže nikdy vlastně nevíte, co je pravda a co jeho opilecké fantazie. Nemůže být ovšem pochyb o tom, že Anderson je brilantní filmař a jím komponované záběry je radost sledovat, v tomto případě navíc bravurně zachycuje atmosféru počínajících sedmdesátých let, kterou doplňuje přesně sedící hudba a vše odlehčí slovním i obrazovým humorem.
Snímek si skvěle obsadil a i v těch nejmenších roličkách je vidět, jak záležet si na svém výběru dal. Titulní roli perfektně ztvárňuje zcela přesný Joaquin Phoenix, který je na obrazovce pořád, takže je nejvíc vidět, neztratí se vedle něj ale ani velmi dobrý Josh Brolin, Reese Witherspoon, která je překvapivě, ale funkčně obsazena proti svému obvyklému typu a standardně dobrý Benicio Del Toro. Mnohé asi nejvíc překvapí účast Owena Wilsona, který nehraje primárně komickou roli a je velice obstojný.


Nejzásadnější problém tak spočívá v tom, že film je divný tím ne úplně pozitivním způsobem a chvílemi na mě působil jako strašlivě zahleděný sám do sebe a do svého světa, takže s diváky vlastně vůbec nekomunikuje, ale pouze je nutí přijímat svá pravidla. S tím nepochybně souvisí i to, že standardní andersonovská stopáž (málokterý jeho film má méně než dvě a půl hodiny) je tentokrát těžko obhajitelná a dost přetažená a na mnoha místech se nepříjemně vleče. Je velmi pravděpodobné, že tvůrce sem ukryl mnoho sofistikovaných odkazů, které pochopí jen opravdový znalec doby / podobné kinematografie sedmdesátých let, takže se pak dá asi Inherent Vice užít úplně jinak. Moudřejší ale všichni budeme, až film zhlédneme víckrát (pokud mu ale po tom prvním dáte šanci), protože pak se dá soustředit na různé detaily a odhalit věci, kterých jsme si předtím nevšimli. Do té doby ale zůstává u ryze průměrného hodnocení a převládajícího mírného zklamání.

inherent III


DVD, na němž si můžete tradičně zvolit mezi originální zvukovou stopou s titulky a dabingem, je víceméně standardní a mimo filmu samotného sice nabízí dle obalu několik atraktivně nazvaných bonusů (Zlatý tesák, Los Paranoias, Všechno v tomhle snu), všechny jsou ale vlastně prodlouženými trailery, kde je spousta vypuštěných scén a nejzajímavější na nich je to, že vypadají konvenčně a opravdu lákají na dobovou podívanou s nádechem tajemna. Nic víc už zde nenajdete, což je malinko škoda, protože u tohohle filmu by se nějaký „vysvětlovací“ materiál přímo nabízel. Ale vzhledem k tomu, jak je v současné době s bonusy na jakýchkoli nosičích nakládáno, tohle nikoho bohužel nepřekvapí. Koupě tak bude záležet primárně na tom, zda jste ve fanklubu Paula Thomase Andersona, nebo ne.

 


Název: Inherent Vice
Režie: Paul Thomas Anderson
Scénář: Paul Thomas Anderson
Žánr: Komedie, krimi, drama
Hrají: Joaquin Phoenix, Josh Brolin, Owen Wilson, Benicio Del Toro, Reese Witherspoon
Hodnocení filmu: 50%
Hodnocení DVD: 60%
NA DVD a Blu-ray vydává společnost Magic Box

Zdroje k obrázkům:  www.theguardian.com 



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

EVA HOUSEROVÁ-STENGLOVÁ

spisovatelka, šéfredaktorka Klubu žen s nadhledem http://www.nezoufalky.cz

Muzikál:


MÝDLOVÝ PRINC (v pražském divadle Broadway)

Tak takhle jsem se v divadle dlouho nepobavila. Podstatou úspěchu tohoto muzikálu je jeho ryzí českost bez snahy o bombastičnost. Příběh o tom, že i když to s námi jde někdy z kopce, vždy je možné ten kopec nakonec zdolat. Účinkující vás od otevření opony až do poslední vteřiny děkovačky strhnou svým entusiasmem a předají vám energii, přesně tak, jak to má v divadle být. Mluvené dialogy se přelévají ve zpívaná a tančená čísla, nikde žádné falešné spoje a prostoje. Autor a režisér Radek Balaš prostě muzikál dokonale ovládá, Daniel Dvořák mu postavil ve vteřině proměnitelnou scénu, a Mýdlový princ tak má pravý muzikálový šmrnc. Budete si s nimi zpívat Neckářovy písničky a budete i trochu dojatí, protože před touto legendou naší populární hudby, která i přes zdravotní problémy stále září, je třeba smeknout. Tak jak to udělal i celý muzikál…

Banner

Anketa


Pacient 11

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Diane Gilbert Madsen: Poklad skotské dračice
Image„Dýdý“ je vyšetřovatelkou pojistných událostí. A zatraceně dobrou vyšetřovatelkou, proto má vždy o práci postaráno. Její kancelář sídlí v posledním patře budovy, která je určená k demolici. Ovšem „Dýdý“ j...
Hamlet ze Švanďáku není žádná historická plačka

hamlet perexNení Hamlet jako Hamlet. O tom ví své i Švandovo divadlo na Smíchově, které od prosince 2013 uvádí na své hlavní scéně jednu z nejhranějších Shakespearových tragédií ve zcela netradičním pojetí režiséra Daniela Špinara<...

Epizoda ze života sběrače železa dostupná také on-line

epizoda ze zivota sberace zeleza 200Danis Tanović, kdysi proslavený válečnou tragikomedií Země nikoho, se v dramatu Epizoda ze života sběrače železa zahleděl na romskou populaci v současné Bosně. Oka...

Marie Rottrová pro Nadaci Agrofert - fotoreportáž

ROT 13V předvánočním období zazpívala Marie Rottrová na šesti mimořádných koncertech s doprovodem orchestru Septet Plus, dětského sboru Coro Picollo a speciálních hostů. 

...