Banner

Inherent Vice – drama, u něhož nevíte, co je skutečnost a co jen sen

Email Tisk

inheren200V současném Hollywoodu už je jen velmi málo ryze osobitých a nekonvenčních tvůrců, o nichž by se dalo takřka s jistotou říct, že patří mezi ty kultovní. Jedním z nich je nepochybně rodák z Californie Paul Thomas Anderson, který sbíral největší uznání za výbornou poctu pornografickému průmyslu sedmdesátých let Hříšné noci a geniální fresky Magnolia a Až na krev. V poslední době se ale začal divákům hodně odcizovat, a ačkoli jeho drama Mistr (inspirováno zakladatelem scientologie L. Ronem Hubbardem) získávalo nejrůznější ocenění, reakce na něj už nebyly tak jednoznačné. Ještě dál ovšem došel ve svém zatím posledním počinu Inherent Vice, který je adaptací stejnojmenné knihy Thomase Pynchona a v našich končinách si ho můžete na nosičích pro domácí kino užívat díky společnosti Magic Box.

 


 Děj je zasazen do roku 1970, kdy doznívá éra hippies. Hlavním hrdinou je věčně zkouřený a zfetovaný soukromý detektiv Larry Sportello, v jehož kanceláři se jednoho dne objeví jeho bývalá přítelkyně Shasta, která mu prozradí, že momentálně randí s jedním milionářem, jenž se ale ztratil a navíc ji někdo přesvědčoval, aby se podílela na jeho zmizení. Dívka tak chce, aby Larry realitního magnáta našel a upozornil na nebezpečí. Jak se ale ten začne do věci nořit hlouběji a hlouběji objevuje hodně znepokojivé věci a v cestě mu najednou stojí víc a víc lidí, kteří se snaží stopy svádět záměrně jiným směrem.
Inherent Vice (který je někdy uváděn pod opravdu nevydařeným tuzemským názvem Skrytá vada) měl jít původně i do tuzemských kin, jenže výsledky v těch zámořských nebyly úplně přesvědčivé a tak se distributor na poslední chvíli film ze seznamu premiér rozhodl stáhnout. A troufnu si říci, že dobře udělal, neboť na papíře vypadá vše srozumitelně a také trailery lákají na jakousi dobovku s nádechem filmu noir. Jenže realita je trochu jiná. Inherent Vice je totiž film, kde vám žádná recenze neusnadní rozhodování, zda se na něj podívat, či ne a dost záleží na vaši toleranci, přístupu, znalostech kinematografie a osoby tvůrce. Ten tu v určité „divnosti“ a odtažitosti došel úplně nejdál ve své kariéře a film na jedno zhlédnutí prakticky nejde zhodnotit.

inherent


Na začátku nicméně vypadá vše slibně, rozjíždí se tu skoro noirová zápletka, na níž se vrší další a další zločiny. Jenže postupem času se děj začíná záměrně komplikovat, objevují se nové a nové postavy a divák je vesměs zmaten. Celé je to navíc vyprávěno z pohledu hlavního hrdiny, který je neustále v rauši, takže nikdy vlastně nevíte, co je pravda a co jeho opilecké fantazie. Nemůže být ovšem pochyb o tom, že Anderson je brilantní filmař a jím komponované záběry je radost sledovat, v tomto případě navíc bravurně zachycuje atmosféru počínajících sedmdesátých let, kterou doplňuje přesně sedící hudba a vše odlehčí slovním i obrazovým humorem.
Snímek si skvěle obsadil a i v těch nejmenších roličkách je vidět, jak záležet si na svém výběru dal. Titulní roli perfektně ztvárňuje zcela přesný Joaquin Phoenix, který je na obrazovce pořád, takže je nejvíc vidět, neztratí se vedle něj ale ani velmi dobrý Josh Brolin, Reese Witherspoon, která je překvapivě, ale funkčně obsazena proti svému obvyklému typu a standardně dobrý Benicio Del Toro. Mnohé asi nejvíc překvapí účast Owena Wilsona, který nehraje primárně komickou roli a je velice obstojný.


Nejzásadnější problém tak spočívá v tom, že film je divný tím ne úplně pozitivním způsobem a chvílemi na mě působil jako strašlivě zahleděný sám do sebe a do svého světa, takže s diváky vlastně vůbec nekomunikuje, ale pouze je nutí přijímat svá pravidla. S tím nepochybně souvisí i to, že standardní andersonovská stopáž (málokterý jeho film má méně než dvě a půl hodiny) je tentokrát těžko obhajitelná a dost přetažená a na mnoha místech se nepříjemně vleče. Je velmi pravděpodobné, že tvůrce sem ukryl mnoho sofistikovaných odkazů, které pochopí jen opravdový znalec doby / podobné kinematografie sedmdesátých let, takže se pak dá asi Inherent Vice užít úplně jinak. Moudřejší ale všichni budeme, až film zhlédneme víckrát (pokud mu ale po tom prvním dáte šanci), protože pak se dá soustředit na různé detaily a odhalit věci, kterých jsme si předtím nevšimli. Do té doby ale zůstává u ryze průměrného hodnocení a převládajícího mírného zklamání.

inherent III


DVD, na němž si můžete tradičně zvolit mezi originální zvukovou stopou s titulky a dabingem, je víceméně standardní a mimo filmu samotného sice nabízí dle obalu několik atraktivně nazvaných bonusů (Zlatý tesák, Los Paranoias, Všechno v tomhle snu), všechny jsou ale vlastně prodlouženými trailery, kde je spousta vypuštěných scén a nejzajímavější na nich je to, že vypadají konvenčně a opravdu lákají na dobovou podívanou s nádechem tajemna. Nic víc už zde nenajdete, což je malinko škoda, protože u tohohle filmu by se nějaký „vysvětlovací“ materiál přímo nabízel. Ale vzhledem k tomu, jak je v současné době s bonusy na jakýchkoli nosičích nakládáno, tohle nikoho bohužel nepřekvapí. Koupě tak bude záležet primárně na tom, zda jste ve fanklubu Paula Thomase Andersona, nebo ne.

 


Název: Inherent Vice
Režie: Paul Thomas Anderson
Scénář: Paul Thomas Anderson
Žánr: Komedie, krimi, drama
Hrají: Joaquin Phoenix, Josh Brolin, Owen Wilson, Benicio Del Toro, Reese Witherspoon
Hodnocení filmu: 50%
Hodnocení DVD: 60%
NA DVD a Blu-ray vydává společnost Magic Box

Zdroje k obrázkům:  www.theguardian.com 



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 6

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Upíři chystají na přeživší lidi Past

upiri200Nakladatelství Fragment přináší všem čtenářům, kteří si oblíbili dystopický svět amerického spisovatele Andrewa Fukudy, velkolepé finále jeho trilogie o upírech a lidech. Závěrečný díl nese název Past.

...

Divadlo

Co se škádlívá, to se rádo mívá
ImageV neděli 12.února 2012 uvedlo Městské divadlo Zlín pohádku Jak si spolu hráli. Na jedné louce se ocitli dva – Zajda a Felix. Ona veselá, hravá, trošičku potrhlá, ale v hloubi duše hodná bytůstka. On, na ...

Film

Vojenské filmy majora Vláčila

200filmAsociace českých filmových klubů přichystala na podzim 2013 kolekci krátkých filmů, které František Vláčil vytvořil v rozmezí let 1953-1958 během svého nasazení v Československém armádním filmu. Ať Vláčil zpracovával jakékoli téma, snažil se je ozvláštni...