Spisovatelka NoViolet Bulawayo má vhled člověka, který se v Zimbabwe narodil a má zde předky i kořeny. Zároveň však také odstup a intelektuální filtr někoho, kdo poznal svět a nedívá se na svou domovinu úzkým pohledem člověka, který žije v masáži Mugabeho vojenského režimu a nezná nic jiného.

Musím nanejvýš ocenit umělecký styl autorky, která si k vyprávění propůjčila Orwellovský styl, a to zcela přiznaně, ale dala mu vlastní hloubku i struktury. Jak bryskně popisuje karikaturní staré vojenské struktury, boj o Stolec moci, i zmatenost obyčejných lidí, kteří na jednu stranu čelí chudobě, hladu a kriticky zchátralé infrastruktuře, ale o to víc je jsou jim potravou vzletná slova o (hodně dávném) boji za nezávislost, imperiálním nepřátelství západních zemí a účelově pokrouceném křesťanství.

Titulní strana českého vydání

Víte co? Děsivé je, jak ty velké a silné řeči, co mají odstrašovat lidi od vzdoru a nechat v klidu hrstku “lepších zvířat” u korýtek, jsou vlastně velmi povědomé. Ochrana tradičních hodnot, ti zlí na západě, homofobie… já vám nevím, ale ta populistická masáž zní opravdu všude stejně. A přesto pořád funguje. Jak zvláštní, že?

Autorka nachází zcela neobvyklá přirovnání, obraty a popisy. Její jazyk je provokativní a satirický tak ostře, a přesto ukazuje jen čistou a ničím nemaskovanou pravdu. Nic víc. Je to velmi osvěžující hlas, který popisuje temné a těžké věci. Ukazuje, jak moc africké země pokroutil kolonialismus, kdy si západní země brali beze studu vše, po čem bažili. Také to, že co přišlo po nástupu takzvané nezávislosti, lidem nijak nepomohlo, ba naopak. A nedá se říci ani to, že by obohacování rozvinutějších zemí na afrických komoditách někdy skončilo. Jen se převléklo do kapitalistického kabátku.

Titulní strana zahraničních vydání akcentující Orwellovskou inspiraci

Krásu a eleganci psa je snadné přehlédnout, jelikož takový pes je schopný rvát maso na kusy, prolévat krev čistě z popudu, drtit kosti jako křehký porcelán, ojet cokoliv od lidské nohy přes pneumatiku nebo strom až po gauč, to všechno bez špetičky studu…

Ale tehdy, na Jidadském náměstí v den oslav nezávislosti, byli psi tholukuthi úchvatní. Nepoznali byste, že jsou v teplých, těžkých košilích promočení potem, že jejich košile skrývají potrhané prádlo, které sotva drží, co držet má. Nepoznali byste, že podrážky jejich bot jsou ošoupané, ani že většina z nich hladoví, jelikož dobré tři měsíce nedostali plat.

Titulní strana původního vydání

Měli bychom se zajímat, co se děje i za hranicemi našeho písečku. Zvlášť, když na to naše historie a svým způsobem i přítomnost má vliv. A poměry jinde mají zase vliv na nás. Všichni žijeme na jedné propojené planetě. Je skvělé, že se i zde vydávají díla africké inteligence, díky nimž můžeme nahlédnout na věc jejich očima, bez tendenčních sklonů, které nám leckdy dobře slouží k tomu, abychom nemuseli čelit myšlenkovému nepohodlí.
Knihu vřele doporučuji pro zábavný jazyk, skvělé myšlenky, ale i jako důležitou sondu do světového dění.

NoViolet Bulawayo je autorka pocházející ze Zimbabwe. Její skutečné jméno je Elizabeth Zandile Tshele. Vystudovala tvůrčí psaní na univerzitě v USA. Již svým prvním románem byla nominována v rámci National Book Award, kde se dostala do finále. Stejný úspěch zaznamenala i s románem Slavné časy, který byl nominován také na Women´s prize for Fiction. Byla zařazena mezi 100 nejvlivnějších Afričanů.

 

 

Anotace: Román Slavné časy zimbabwské spisovatelky NoViolet Bulawayo je alegorií na režim diktátora Roberta Mugabeho. Zároveň přiznaně navazuje na Orwellovu Farmu zvířat, takže jednotliví političtí představitelé i společenské skupiny jsou vyobrazeni jako zástupci zvířecí říše. Děj se odehrává ve fiktivní zemi jménem Jidada, která má ovšem mnoho historických i politických událostí společných se Zimbabwe.

Název knihy: Slavné časy
Autor: NoViolet Bulawayo
Nakladatel: Odeon
Počet stran: 456
Rok vydání: 2025
Hodnocení: 90%

Recenzentka Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída je autorka mnoha knih, maminka a pedagog.