Zajímavým a jistě stále aktuálním tématem cenzury za minulého režimu se zabývá nová kniha autora Davida Klimeše. Mladý badatel se v ní zaměřuje na výzkum médií, konkrétně zkoumá činnost Československé tiskové kanceláře, převážně během posledního roku panování komunismu v Československu, tedy v době, kdy se komunistický narativ už postupně rozpadal. Popis myšlenkových obzorů v tehdejším Československu představuje nelehký úkol a nutnost projít spousty textů plných balastu a hlušiny.

Kniha začíná otázkou o čem se smělo a nesmělo mluvit dne 17. května 1989. Datum není vybráno náhodně. Tohoto dne byl z vězení propuštěn Václav Havel. Mohlo by se tedy zdát, že zpravodajství skutečnosti, že byl z vězení uvolněn na základě ponížené žádosti o podmínečné propustění, rádo využije. Opak byl ale pravdou, jelikož všechna média se v tento den zabývala návštěvou prezidenta a prvního muže Rumunska Nicolae Ceauşesca a s tím spojeného rozvoje vztahů s druhou největší zemí východního bloku. Veškeré zmínky, které by dobré vztahy zpochybňovaly, měly být naopak vypuštěny.

Následující kapitoly vysvětlují, jak fungovala komunistická cenzura s omezováním dříve běžné předběžné cenzury a její proměnu spíše v autocenzuru, při níž si sami novináři dávali pozor, co píšou, aby se nedostali do problémů. Věnuje se také tématu vytváření souhlasu, spočívajícího ve společnosti přijaté veřejné shodě. Žádná cenzura totiž nemůže fungovat jednosměrně (tedy z vrcholu dolů), je nutné, aby společnost cenzuru do jisté míry přijímala. Zdůrazňuje také, že bylo nutné, aby část novinářů tvořili bezpartajníci.

V poslední kapitole se obrací k příkladům z tehdejší mediální krajiny a provádí analýzu archivních textů Československé tiskové kanceláře. Klade si otázky Jak se proměňovaly propagandistické narativy v produkci ČTK během roku 1989. Již názvy jednotlivých podkapitol jsou všeříkající.

Jak se prohrál boj za mír kupříkladu shrnuje, kterak československý lid opouštěla idea boje proti imperialismu. Boj za mír se měnil v boj za odzbrojení, což bylo spojeno s postupným sbližováním USA a SSSR. Jak se klid na práci změnil v protest mluví o vyhasínání narativu o propagandisticky nadřazované práci pro dobro kolektivu nad prací pro vlastní obohacení. V důsledku ekonomické stagnace došlo totiž ke změně v systém služeb a protislužeb a korupce. S tímto souvisí i další podkapitola Jak společnost nedostatku ztratila perspektivu zdůrazňuje, že v této době i sami občané v průzkumech veřejného mínění přiznávali, že za služby musejí dávat úplatky, na což nezabraly ani výmluvy vlády na údajné hromadění zboží občany.

Text knihy může být místy hodně těžkopádný a probírání se dlouhými citacemi z dobových textů (archivních zpráv ČTK) mohou býti únavné. Zaráží také absence jmenného rejstříku. Kniha je ovšem cenou zprávou o tom, jak může fungovat propagandistický aparát v době již křehkého a končícího se panování jedné strany a otevírá možnosti dalšího výzkumu, kterým by mohlo být například podrobné srovnání fungování cenzury v posledním roce ve všech zemích socialistického tábora.

O autorovi:

Vystudoval historii, žurnalistiku a mediální studia, vyučuje na Katedře žurnalistiky IKSŽ FSV UK. Zároveň působí jako novinář.

Název: Doporučeno Nezveřejňovat
Autor: David Klimeš
Počet stran: 284
Nakladatelství: Academia
Rok vydání: 2022

https://www.academia.cz/doporuceno-nezverejnovat-fungovani-propagandy-cenzury-a-medii-v-pozdne-normalizacnim-ceskoslovensku--klimes-david--academia--2022