Jako sólistka vystupovala s Jihočeskou komorní filharmonií, Filharmonií Brno a Ensemble Opera Diversa. Zúčastnila se také několika zahraničních koncertů. Je členkou flétnového kvarteta Flautus vocis, věnuje se též komorní hře a jako flétnistka působí Anežka Hessová v orchestru Národního divadla v Praze a v Symfonickém orchestru hl. m. Prahy FOK.

Pocházíte z hudební rodiny. „Celá moje rodina měla vždycky veliký vztah k hudbě.“ Tatínek, který zemřel velmi mladý, byl dirigent, maminka i sestry hrají na housle. Začínala jste hraním na zobcovou flétnu. A čím vás zaujala příčná flétna, na kterou hrajete od sedmi let, že se stala vaším „pracovním nástrojem“? Neuvažovala jste také o houslích?

O houslích jsem popravdě moc neuvažovala, chtěla jsem se odlišit od starší sestry, navíc později začala hrát na housle i ta mladší, takže bychom byly všechny neustále srovnávány. Když teď vidím, jak skvělé jsou to muzikantky, jsem ráda, že jsem se tak rozhodla! Líbilo se mi tehdy třeba i violoncello. Protože jsem však hrála ráda na zobcovku, nějaký dechový nástroj se nabízel a příčná flétna mě zaujala nejvíc. Když jsme se pak přestěhovali do Budějovic, maminka se začala shánět po učiteli. V té době pan ředitel Ries bydlel ve stejném domě jako můj strejda, a tak se chtěla zeptat, jestli by nám někoho nedoporučil. Pamatuju si, že nevypadal moc nadšeně, ale řekl, ať mu přijdu zahrát, a nakonec si mě vzal do své třídy.

Hru na flétnu jste studovala pod vedením Mgr. Petra Riese a MgA. Jakuba Riese na Konzervatoři v Českých Budějovicích a na JAMU v Brně u prof. Václava Kunta. Jak vás studium pod jejich vedením obohatilo a profesně ovlivnilo?

Pan Mgr. Petr Ries mi předal základy hry na příčnou flétnu, které jsou podle mého názoru klíčové pro jakýkoliv další rozvoj. Vnímám to tedy jako veliké štěstí, že jsem se dostala zrovna pod jeho kvalitní vedení. Ačkoliv byl Petr Ries ředitelem Konzervatoře v Českých Budějovicích, zaměřoval se již spíše na výuku žáků na ZUŠ, proto jsem s nástupem na konzervatoř už postupně přešla do třídy jeho syna MgA. Jakuba Riese, který mi předal další cenné zkušenosti. I on dříve studoval na JAMU u prof. Václava Kunta, měla jsem od něj proto již velmi dobrou průpravu do dalšího studia na vysoké škole. Dá se říct, že každý z mých učitelů na sebe metodikou krásně navazoval, což je vzácné.

Coby studentka jste se stala laureátkou a vítězkou řady hudebních soutěží, jako je např. 1. cena na Mezinárodní soutěži Leoše Janáčka v Brně (2014). Jste vítězkou Mezinárodní soutěže Antona Ebersta v srbském Novém Sadu (2011), Mezinárodní soutěže dechových nástrojů v polské Vratislavi (2009) nebo mezinárodní soutěže PRO BOHEMIA v Ostravě (2010). Jak vás ocenění coby studentku posouvala dále?

To, že mě pan ředitel od malička vedl k účasti na flétnových soutěžích, bylo samozřejmě velmi motivační a určitě důležité pro nácvik práce s trémou. Každá taková zkušenost je jistě velkým tréninkem třeba i na budoucí nelehké konkurzy do orchestrů. Když se potom navíc zadaří v soutěži uspět, je to vždy velké povzbuzení. Postupem času jsem však vnímala i určitou zodpovědnost za zopakování úspěchu, který se ode mě už tak trochu čekal. 

Čím vás oslovil milovník hudby, vynikající flétnista, komorní umělec a hudební pedagog Vladislav Beran (1924–2014), kterému jste se věnovala ve své diplomové práci Vladislav Beran a flétna?

Oslovilo mě především jeho nadšení pro všechno, co souviselo s flétnou. Myslím, že takových lidí, kteří si zaznamenávají do deníku poznatky z každodenního cvičení na flétnu, sbírají historické flétny a dokonce se pokouší svou vlastní flétnu vyrobit, určitě mnoho není. Z některých jeho postřehů týkajících se hry na flétnu čerpám dodnes.

Mnohokrát jste vystoupila jako sólistka s Jihočeskou komorní filharmonií, Filharmonií Brno a Ensemble Opera Diversa. Zúčastnila sjte se také několika zahraničních koncertů. Jako členka flétnového kvarteta Flautus vocis se věnujete též komorní hře. Působíte v orchestru Národního divadla v Praze. Co je vám bližší, komorní prostředí, nebo velké scény, anebo má každé z nich něco do sebe? Jaké to je být součástí orchestru ve Zlaté kapličce?

Komorní hru mám ráda už od dětství, poslední dobou však bylo příležitostí koncertovat s naším kvartetem méně, především kvůli rodičovským povinnostem. Vypadá to však, že se ke společnému hraní teď postupně vracíme. Co se týče hraní v orchestru, to jsem si zamilovala snad ještě více. Myslím, že se nic nevyrovná pocitu, že jste součástí takových souborů, jako je orchestr Národního divadla nebo Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Už jen to prostředí prostě nikdy neomrzí. Musím však přiznat, že při hraní v orchestru zažívám mnohem větší nervozitu a pocit odpovědnosti než při sólové nebo komorní hře.

Čím je pro vás hudba? Máte oblíbené skladatele, jejichž hudbu ráda hrajete? A co posloucháte v soukromí?

Hudba mi dokáže snadno ovlivnit náladu, obzvlášť na rodičovské dovolené to pociťuji. Když je s dětmi náročný den, všem nám hudba prospěje. I naše dvouletá dcera si pořád něco zpívá. Doma nám tedy teď bohužel hrají hlavně dětské písničky...  Pro sebe si ale ráda pustím třeba osmdesátky. Z vážné hudby mám slabost pro hudbu Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.

Vyzkoušela jste si také práci pedagoga na Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy. Věnujete se i nadále této činnosti např. formou workshopů?

Místo na gymnáziu jsem se rozhodla opustit během první mateřské dovolené, kdy mi došlo, že bych tři zaměstnání s rodinou skloubit nedokázala. Výuce se nyní věnuji alespoň jednou za rok jako lektor na metodických a interpretačních kurzech Letní flétny v Českých Budějovicích, které vedou moji učitelé Petr a Jakub Riesovi.

Vy jste měla také velice netradiční koníček, a to stolní hokej, a spolu se sestrou Marií, která je houslistkou, jste patřily mezi nejúspěšnější hráčky v ČR. Dočetla jsem se, že vás k tomu přivedl váš bratr. Čím vás tento sport tak zaujal a věnujete se mu i dnes?

Byl to takový nenáročný koníček, který mě zkrátka bavil, a navíc svedl dohromady skvělé lidi. I když jsem si hokej teď už dlouho nezahrála, dodnes na toto období hezky vzpomínám, protože jsme byli skupina dobrých kamarádů a měla jsem díky stolnímu hokeji spoustu zážitků.  Bratr se stolnímu hokeji věnuje dodnes, nedávno byl v Českých Budějovicích pořadatelem mistrovství republiky a jeho dcera se zrovna v Německu účastní mistrovství Evropy.

Patříte k lidem pro které je jejich práce také koníčkem? Co vám říká slůvko relax?

Rozhodně, moje práce je zároveň mým největším koníčkem. Mám velké štěstí, že můžu mít takové zaměstnání a nikdy bych neměnila. Protože jsem v současné době už na druhé rodičovské dovolené, flétna mi někdy dost chybí, ale rodina mi to naštěstí mnohonásobně vynahrazuje, i když zase jiným způsobem. Slůvko relax mi sice bylo poslední dobou díky našim holčičkám trochu vzdálené, ale když mám chvíli pro sebe, nejlépe si odpočinu u kafe a knížky. 

Foto: archiv Anežky Hessové a Kateřina Špetová 

Další >