Jak jste se dostala ke psaní a ilustrování knih?
Knížky miluju od dětství. Hodně mě inspiroval táta, který byl typograf, kaligraf a učil na grafické škole. Měli jsme v maličkém bytě obrovskou knihovnu a chodili na návštěvy za jeho kamarády ilustrátory. Byl to pro mě fascinující barevný svět v té ostatní komunistické šedi. Vystudovala jsem grafický design. S rodinou jsem dělala spíš menší zakázky, často taky grafiku a sazbu knih. A když moje děti trochu povyrostly, měla jsem obrovskou chuť zrealizovat nějaký větší autorský projekt. Napadlo mě vydat takový arteterapeutický deník pro ženy, které přišly o miminko. Chtěla jsem udělat něco, co tu není, co má smysl a může někomu pomoct. Myslela jsem si, že to bude propadák. Ale úžasně se to chytlo a doteď sešit Mému miminku rozdávají v některých porodnicích.

Kdo, nebo co vám při vaší tvorbě nejvíce pomáhá?
Pomáhá mi hlavně hlubší soustředěný čas, který je ale velká vzácnost. Své rozpracované projekty konzultuju s kamarádkami v tzv. mastermind skupince. Něco takového doporučuju všem tvořivým lidem a freelancerům. Scházíme se zhruba jednou měsíčně a vzájemně si radíme v tvorbě. Samotné tvoření je hodně naplňující, ale dlouhodobě dost osamělá činnost. Hodně mi taky pomáhají reakce čtenářů, které mě vždy ujistí, že to má smysl. A bez podpory manžela by to týkat bylo o dost složitější.

Knihy si připravujete bez nakladatelství, proč jste se tak rozhodla?
Jak už jsem zmínila, jako první věc jsem vydala sešit Mému miminku. U něj mě ani nenapadlo ho nabízet nakladatelstvím. Vyzkoušela jsem crowdfunding, ten výborně zafungoval a já vybrala na tisk. Takže logicky jsem další knížky realizovala stejným způsobem.

Vaše publikace zaznamenávají velký úspěch. Vydáváte mezinárodně, vyhráváte soutěže. Jakého úspěchu si vážíte nejvíce?
Letos moje knížka Máma s tátou už nejsou spolu vyhrála v designové soutěži Nejkrásnější české knihy roku. To jsem opravdu nečekala, protože se nepovažuju za ilustrátorku a knihy jako samonakladatelka tisknu spíš na levnější materiály.
Za obrovský úspěch považuju prodej práv knížky Cíťa do Číny, kde spolu soutěžilo 10 nakladatelství, aby mohli knížku vydat. Přišlo mi jako životní vtip, takový mají takový zájem o knížku o křehkosti, zranitelnosti a nesebevědomí.
Ale úplně nejvíc si vážím jednotlivých reakcí od lidí, když jim knížka pomůže něco pochopit, přijmout nebo uzdravit.

Řadíte se mezi introverty, co pro vás znamená být vidět na akcích a komunikovat o projektech přes sítě?
Komunikovat přes sítě mi nedělá problém, tam si můžu vybrat formu, která mi vyhovuje. Spíš živé vystupování před publikem je pro mě náročné a pořád se v tom učím chodit.

Knihy inspirujete vlastními zážitky, zkušenostmi a tématy, o kterých je důležité hovořit, i když to není snadné. Jak k tomu přistupujete?
Zpracovávám témata, která jsou pro mě hodně osobní a zároveň potřebují ve společnosti víc zviditelnit. Ze začátku čtu většinou hodně knih na zvolené téma, sleduju filmy, videa, nechávám přicházet inspiraci zevnitř. Vždy to musí být téma, které v sobě potřebuju uzdravit sama, pak mám motivaci se mu dlouhodobě věnovat. Většinou tvořím knížky, které mi v dětství, dospívání chyběly.

Pro koho jsou vaše knihy vhodné?
Vizuálně možná působí spíš dětsky, ale jsou pro všechny. Mám ráda propojení jednoduché kresby s hlubším tématem. Věřím, že skoro každý si v nich něco najde. Je zajímavé, že tím, jak jsou hodně obrázkové, jsou srozumitelné i v jiných zemích a kulturách. To mě samotnou překvapuje.

Co vás na psaní a tvorbě knih baví?
Baví mě pozorovat ten proces vznikání, ponořit se někam do hlubin a nechat se nést inspirací. A když se hotová knížka dostane do světa, je fascinující sledovat, koho osloví.

Plánujete nějaký projekt do budoucna?
Ve svém životě jsem potřebovala zpomalit a myslím si, že občas se potřebujeme zastavit všichni. A tomu chci věnovat právě novou knížku.

Co ráda děláte, když zrovna netvoříte?
Ráda chodím na procházky do přírody a ráda si povídám s lidmi. Taky mě poslední dobou hodně baví meditace.

Obrázky: Web Blaze.je

Lenka Blaze
Je grafička ve studiu Blaze.je a miluje knížky. Nejraději je i přímo tvoří – kreslí, ilustruje, píše a vydává. Ráda přivádí na svět tušené nápady z hlubin a neuchopitelné projekty. Díky podpoře spousty lidí na Startovači vydala tvořivý pietní deník MÉMU MIMINKU – Průvodce po ztrátě miminka a komiksovou MOJI RUDOU KNÍŽKU – Hravě a nevážně o menstruaci. Knížka CÍŤA – Proč svět nutně potřebuje citlivé introvert(k)y vyšla v Itálii. Její vydání se chystá i v Číně, na Taiwanu, v Honkongu a Německu.
Na podzim vyšel kreativní deník MÁMA S TÁTOU UŽ NEJSOU SPOLU pro děti a dospívající rozcházejících se rodičů. Vznikl i doplňkový sešit pro rodiče RODIČOVSKÝ ROZCESTNÍK. Dobrovolnicky působím jako laická poradkyně Prázdné kolébky.