Takže – do třetice všeho dobrého! Po sbírkách Míjím se s měsícem a Šálek dál hřeje dlaně právě vychází další sborník haiku a senrjú českých a slovenských autorů. A hned dodejme, že rozsahem dosud největší... Hlavní zásluhu na vydání knížky mají Pavel Martinec a Katka Soustružníková, kteří si zaslouží veliké uznání za čas a energii, kterou tomuto literárnímu podniku věnovali. I když je u nás poetická forma zvaná haiku (senrjú) stále populárnější, zůstává nadále spíše exkluzivní záležitostí úzké skupiny tvůrců. Potěšitelné tudíž je, že tentokrát se tu sešlo úctyhodných 36 autorů.

Podívejme se nyní na několik ukázek:

po nadílce –

říká mi co řekl čert

kterým jsem byla

Nejsem příznivcem strašení dětí na Mikuláše, ale tohle senrjú se Jitce Fialové opravdu povedlo. Takže jí odpouštím, že se přestrojila za čerta...

zapadá slunce –

lavičku osvětlují

první displeje

Moc krásné, Petře Martinče, byť dosti smutné. Ach jo. Nebylo by lépe tyto nádherné okamžiky prožívat jinak? Třeba jako Jan Skácel, který jedno takové sluneční zapadávání v Brně popsal takto:

Večer na předměstí

Mám rád tu chvíli Jak stín laní

spočívá na ní neulhání

a vážně hasne denní jas

Je slyšet dětské hlasy z dvora

průčelí domů zrůžověla

zvoníci berou za provaz

Ti, kdo v tu chvíli čumí do mobilů či notebooků, asi nikdy neobjeví kouzlo poezie. Jako třeba tato teenagerka

Děvče ve vlaku

hledí do monitoru

za oknem Alpy

o níž píše Zuzana Konopásková. Možná je to ale tak, že na tom monitoru si právě prohlíží fotky Alp. Kdyby se ovšem podívala ven z okna, měla by to onlajn...

Před chirurgií

přepočítává prsty –

dívám se jinam

Napůl černý humor, napůl horor. Život ovšem přináší i takové okamžiky. Irena Mondeková si zaslouží palec nahoru!

Bezdomovec –

okolo rudého kulichu

tři černé barety

Most přes Volyňku –

pod nohama mi mizí

a vyletují vlaštovky.

Roman Szpuk je – a myslím, že nejen dle mého názoru –naším největším znalcem haiku. V teorii i praxi. Ty dvě ukázky si tedy zaslouží plným právem.

Pavúčie siete

visiace dolu z plotov!

Miesto múch rosa

Tak to je Daniel Hevier, zástupce haiku autorů ze Slovenska. Prosté a přitom mimořádně půvabné. Přesvědčivé potvrzení známé poučky, že v jednoduchosti je krása.

Ranní rozcvička –

za okny sněží

vzhůru nohama.

Kdo po ránu cvičí, určitě dělá hodně pro své zdraví. Jak ale dokazuje Jan Pačes, může to mít i další efekt – člověka třeba napadne senrjú. Tedy překrásné senrjú...

Kované mříže –

stejně se probouzíme

plní štípanců

No jo, boj s komáry je beznadějný, v tom má Katka Soustružníková pravdu. K těm mřížím bych ale v každém případě přidal repelent.

Tož tak. Pokud vás těchto pár ukázek navnadilo, zavčas si Chomáčky suchopýru pořiďte. Vychází totiž v poměrně malém nákladu, takže platí, že kdo dřív přijde, ten dřív čte...

(Rozhovor s Katkou Soustružníkovou a Pavlem Martincem je zde: https://www.youtube.com/...50s)

Název: Chomáčky suchopýru

Autor: Pavel Martinec, Kateřina Soustružníková

Žánr: Poezie

Nakladatelství: DharmaGaia

Rok vydání: 2025

Počet stran: 262

Hodnocení: 100%

Odkaz na web: https://dharmagaia.cz/kniha/chomacky-suchopyru/

< Předchozí		Další >