Mrtvé je lepší nechat spát. Tak se to alespoň říká. Pokud si jich nevšímáte, odejdou a budou zapomenuti, jenomže u tohoto domu to prostě nefunguje. Když se Monika Šeberová rozhodne splnit si sen o renovaci opuštěné prvorepublikové vily, ještě netuší, že ji čeká mnohem víc než oprýskané zdi a harampádí. Dům skrývá tajemství a ta se odmítají nechat pohřbít. Jako by to nestačilo, děsivé historky o záhadných zmizeních přitáhnou partu teenagerů, kteří svým pátráním uvedou do pohybu řetězec podivných událostí. Dokáže Monika včas odhalit pravdu a vzdorovat temnotě, než ji zcela pohltí? Anebo se stane jen dalším střípkem zapomenuté historie této tajuplné vily?

Kniha se mi velice dobře četla, jenom jsem se ze začátku pořád dívala na titulní stránku, jestli je autorka Češka a je to český příběh? Lidi a panství, které popisovala, mi přišlo na české poměry příliš a myslela jsem si, jestli se nejedná o anglický venkov. Nakonec jsem se začetla a četla rychlostí blesku, protože mě velice zajímalo, kdo to dělá a proč.

Příběh je tedy situován na venkov, kde jedna zámožná rodina prodává starý dům. Architektka Monika si dům kupuje, protože si ho vysnila s tetou, která se už koupě nedočkala a Monika je na všechno sama. Já sama jsem zdědila prvorepublikovou vilu a bez pomoci rodiny bychom ji neopravili, není to zase taková legrace. Nicméně Monika má jak peníze, tak stavařské vědomosti a velkou kuráž. Na zahradu k domu si přistaví přívěs, kde po dobu opravy přespává. Samozřejmě starý dům zajímá jak čtyři puberťáky, tak všechny ostatní z vesnice a každý se snaží Moniku nějak vystrašit, a také vypudit.

Já bych teda určitě vzala nohy na ramena hned, protože přes den je to v pohodě, ale jakmile se setmí a je tma, večer, noc, už bych byla raději někde v bytě v bezpečí. Ne, Monika je hrdinka a jde se klidně podívat v noci do domu, kde si mladí puberťáci dělají legrácky s duchy. Vystraší jak sebe, tak Moniku a hlavně mě, já bych tam prostě jít nemohla.

Všechny tyhle věci se ještě pořád dají vysvětlit, Monika je velice chápavá a děti neudá. Nicméně, se v domě dějí věci i mimozemské, tedy strašidelné. Monice se zdají sny a vidí ženu, její příběhy, které dům ukrývá, a to už je teda rozhodně pro silnější povahy. Buď to berete tak, že je to vymyšlené, a nebo tak, že opravdu staré zdi v sobě mohou nést a pamatovat si příběhy, které se tam kdysi staly a kdo je citlivější, může je i vidět. A já sama mám podobné příběhy i ze svého starého domu. Narozdíl od Moniky se v mé vile nic hrozného a vražedného nestalo, tak mě nikdo nestraší a jsem zde v bezpečí. Takové štěstí však Monika nemá, a rodina, která dům prodává o těchto věcech samozřejmě ví, ale nikomu nic neříkají.

Všechno bych knize uvěřila, až na ten konec, který tedy nekončí zrovna happyendem a přišel mi až příliš přitažený za vlasy, vlastně bych vůbec nic takového nečekala, ale o tom už si budete muset udělat obrázek každý sám za sebe.

Volá tě a kvílí,
Meluzína sílí,
Černá ústa, velké oči,
Uvidí tě a pak skočí.
Sežere Tě, utíkej!
Od domu pryč pospíchej!

Místnost vyplnilo bláznivé chichotání.

Název: Meluzína
Autor: Jarmila Stráníková
Nakladatelství: Rosier
Rok vydání: 2025
Počet stran: 362
Hodnocení: 3/5

https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/meluzina-772121136