Před nedávnem jsem se dočetla, že z celé kulturních oblasti dovede nejvíc emocí vyvolat hudba. Autorovi dávám za pravdu, ano hudba má moc skutečně velmi silnou.

Pokud se na vydařeném koncertě její účinek navíc spojí s pozitivní energií všech hudebníků a posluchačů, je to opravdu něco, co se nedá popsat, musí se to zkrátka zažít. Můj poslední koncert letošní sezony takový byl se vším všudy.  Hodně jsem se těšila, ale zároveň obávala, protože obecenstvo tentokrát nebude jen to hudbymilovné, ale hlavně z řad vysoce postavených politiků, úředníků a majetných podnikatelů. Celá záležitost byla natolik významná, že byla dokonce snímána pro přímý televizní přenos.

Hned u šatny se mi bohužel můj odhad potvrdil - luxusní róby a obleky, okázalé vítání, představování a kromě drahých parfémů i silně zavánějící snobismus. Když jsem zasedla, uklidnilo mne, že vedle sedící mladá sympatická dvojice nejen s úsměvem pozdravila, ale hlavně vypadala, že si skutečně přišla užít hlavně Beethovena.

ilustrační foto

Pak ale vystoupil nejvýznamnější z významných a řečnil, řečnil zbytečně dlouho a plytce. V tu chvíli ke mně mladý muž naklonil svoji dvoumetrovou výšku a pošeptal: "Kecá". Doslova jsem vyprskla, líp to vystihnout nemohl. Koncert začal a byla to nádhera, skutečný skvost! Děkovačka tomu odpovídala, byla dlouhá a bouřlivá, dobrých deset minut standing ovation, jak se dnes říká.

Najednou jsem zjistila, že si z brady utírám zatoulanou slzu. Přiznávám, že emoce  na veřejnosti nedovedu projevit naplno, i při gospelech jsem jediná, která netleská do taktu, nezpívám nahlas s ostatními, nekřičím bravo. Všechno toto mi najednou přišlo líto, opravdu bych chtěla svoje ocenění skvělému dirigentovi a vynikající filharmonii dát najevo víc a hlasitěji. Mladík se ke mně opět naklonil a oznámil - "nelekněte se, písknu". V ten moment se mi najednou všechno spojilo a já jen přes slzavé údolí zamumlala : "Můžete, prosím, ještě jednou i za mě?"

Zdroj foto: www.magazoltan.com