Kniha se odehrává v roce 1940, kdy v Evropě začíná krutě přituhovat a mezi židovskou komunitou se objevují zprávy o polských ghetech a osudech tamních souvěrců. Mnoho z nich tomu nechce věřit. V jiných zemích se ještě dá cestovat a alespoň nějak přežívat, i když už proběhlo zabavování majetku a Hebrejci se běžně setkávají s nenávistnými projevy na ulicích, ve školách i v zaměstnání.

Jsou ale tací, kteří už cítí, že to nejhorší teprve přijde a chtějí tomu uniknout. Lidé z mezinárodní organizace Bonej Cijon se rozhodnou pro vskutku husarský kousek. Chtějí v Rumunsku koupit říční parník, doplout s ním do Bratislavy a tam nalodit 400 pasažérů, které přes říční systémy i moře dopraví až do Palestiny.

Věc má ale pár háčků. Vlastně jich je docela dost. Loď, kterou sehnali, je stavěná pouze na říční plavbu, a nikoliv na mořské proudy a vlny. Také unese papírově méně než polovinu cestujících, které chtějí nalodit. Přičtěme ještě komplikace s přestavbou lodi, které notně podporují i úřady, chtivé celníky, rozmáhající se antisemitské nálady i zákony. A co mi přijde nejabsurdnější, šílené obstrukce a sabotáže od britských velvyslanectví, kteří chtějí lodi a jejím pasažérům za každou cenu zabránit dosáhnout cílové destinace, aby si jako kolonialisté nepohněvali tamní arabské obyvatele! Vážně, v době, kdy se Angličané stavěli proti nacistické ideologii takto házeli klacky pod nohy lidem, co před ní chtěli uprchnout.

Tento příběh, který je mimo jiné psaný čtivě, popisně, přesně dávkuje události a napětí a celou dobu vám připadá, že u toho opravdu jste, je o to šílenější, že se opravdu stal! Zde platí slavné pořekadlo, že nejlepší příběhy píše život sám a toto drama pokládám za přímo geniální námět na filmové zpracování, protože mu nechybí vůbec nic, co by velký trhák měl mít.

Když se na to ale podíváte z lidského hlediska, je to drsný příběh o odvaze, kreativitě, vynalézavosti a nezdolnosti a já jsem opravdu ráda, že jsem ho mohla číst. Dokladuje to, že téma druhé světové války má pořád hodně co nabídnout, a to nejen v otázce stále přítomné hrozby populistického extremismu, ale i v osudech lidí, kteří se v této šílené době snažili přežít.

Autor Jindřich Vacek: Mgr., filolog, nakladatelský redaktor pro překlady románských literatur v nakladatelství Argo, a překladatel z francouzštiny, novohebrejštiny, italštiny a rumunštiny, učebnice lužické srbštiny. Držitel ceny Josefa Jungmanna.

Anotace:
Rok 1940. Nacistické Německo se netají svými plány na ovládnutí Evropy. Antisemitismus se rozmáhá, Židé se cítí ohroženi, ale možnosti odjet z Evropy jsou velmi omezené. V této situaci se skupina mladých sionistů rozhodne odplout do Palestiny na říčním parníku. Podaří se jim koupit loď a vydávají se na cestu. Loď je přetížená, mnozí pasažéři nespokojení, plavbu ztěžují potíže s Mezinárodní dunajskou komisí, epidemie chřipky, vážně nemocné dítě a hlad. Také Britové, obávající se arabských nepokojů, se snaží loď zastavit. Román inspirovaný skutečným příběhem lodi Pentcho a jejích židovských pasažérů.

Název knihy: Naděje jménem Jeruzalém
Autor: Jindřich Vacek
Nakladatel: Brána
Počet stran: 384
Rok vydání: 2025
Hodnocení: 95%

Recenzentka Ludmila Bakonyi Selingerová je autorka mnoha knih, maminka a pedagog.