O některých věcech se na veřejnosti nemluví, natož aby se tam prováděly. Přesto se to stává, a pak se většinou někdo pohorší, nebo taky směje. Případně se tváří, že se nic nestalo, i když je cítit, že se kolem pšoukalo. Děti by prý měly vědět, co dospělým je jasné, že prd neutajíš, ani když se zhasne. Takže pozor, malý brouku – odtajníme život pšouku

Tak nějak asi uvažovaly severské autorky Malin Klingerbergová a Sanna Manderová, než se pustily do zpracování uvedené tématiky. Zrodila se veršovaná a bohatě ilustrovaná kniha, kterou u nás pod názvem Tajný život pšouku vydalo nakladatelství Paseka.

Ať nikdo netvrdí, že vůbec neprdí
Prostřednictvím veršů a obrázků se děti dozvědí, že prdí všichni lidé na světě. Horolezci, sportovkyně, kuchaři, králové a nóbl dámy. Že upšouknout si může dokonce i kosmonaut nebo potápěč. Výraznou předností této knihy jsou ilustrace. Celostránkové, nápadité, výstižné a celkem vtipné. Za nimi lehce pokulhává veršovaný text, poněkud kostrbatý vlivem překladu ze švédštiny. Ale i tak se při čtení s dětmi asi zasmějete.

Vyzáblý podivín chtěl v kuchyni krást,
kuchař se zděsil a vypustil past:
smrtící prd páchl jak shnilá noha,
až podivín zvracel a musel vzít roha.

Je fakt, že téma prdů a pšouků je ve společnosti tabu, a když nastane nechtěný (či chtěný) únik, je to většinou pěkný trapas. Jasně, není potřeba dělat z toho vědu a děti by měly vědět, že větry jsou přirozeným jevem a že zdravý člověk přirozeně vypuzuje plyn asi 10x denně. Až 30 % lidí (od miminek po seniory) trpí nadýmáním a může za to strava nebo nějaké onemocnění. A v tom právě vidím marnotratně nevyužitý potenciál knihy.

Seznamte se: Ticháček, Pukavec a ti druzí
Když už se autorky rozhodly život pšouku odtajnit, mohly to přeci vzít od jeho zrození a dalšího vývoje. Jasně, máme tu například verše „Králové a královny moc dobře vědí, jak vesele bublá si všechno, co snědí“ a seznámíme se s takzvanými ticháčky, pukavci či rachotivými hýžďofamfárami. Ale jaké by to teprve bylo dobrodružství, kdyby se děti kromě informace o prospěšnosti prdění dozvěděly, proč vlastně větry vznikají! Například autorka knížky Kam odešlo mé hovínko povýšila fekální obsah na vskutku populárně naučný. Naproti tomu je seznámení s pšoukem jen povrchní zábavou, i když autorky zjevně neměly jiné ambice.

Kdo se snad nezasmál, úsměv mu zkysl,
ztratil už bohužel pro humor smysl.

Prdění je věda, to věděl už děda
Nakonec to asi dopadne tak, že titul osloví ty čtenáře, v jejichž rodinách berou prdění jako přirozený jev. A děti? Ty se stejně budou nešťastníkům prdícím a pšoukajícím na veřejnosti smát a normálně se zastydí, když se to samé stane jim. Však takový smrdutý ticháček, například ve výtahu, opravdu není žádný šlágr. Z mého pohledu tato kniha není v rámci osvěty nijak výrazným přínosem. Než vyjde nějaké skutečné "Pšoukovo dobrodružství", klidně si vystačím s jednoduchou a výstižnou poučkou našich předků: „Kdo krká a prdí, zdraví si tvrdí“.

Tajný život pšouku (Fisens liv, 2020)
Autorky: Malin Klingerbergová, Sanna Manderová
Ze švédštiny přeložil Martin Severýn
Vydáno: 2021, Paseka
Počet stran: 32

Hodnocení: 65 %

www.paseka.cz/malin-klingerbergova-sanna-manderova-tajny-zivot-psouku

< Předchozí		Další >