Na televizních obrazovkách České televize běžel cyklus Tajemství rodu, který představuje, jak pátraly po svých předcích nejrůznější známé osobnosti. Odbornou konzultantkou pořadu je Helena Voldánová, známá profesionální genealožka a členka správního výboru České genealogické a heraldické společnosti v Praze. Protože pořad vzbudil obrovskou vlnu zájmu o genealogické bádání, zeptali jsme se jí, jak to s rodopisem vlastně je…

 

Můžete našim čtenářům prozradit nějakou zajímavost z rodopisu slavných osobností, jež se projektu zúčastnily? Třeba perličku, která se do televizního pořadu nevešla…

Zajímavostí bylo mnoho. Například při hledání v archivních materiálech pro rodokmen Květy Fialové jsem objevila soudní spis z roku 1787, který řešil krádež na statku Jiřího Fialy v Opočnici. Jeho vlastní čeledíni mu ukradli z truhly 31 zlatých, 18 žejdlíků přepuštěného másla, 3 hrnce naplněné čerstvým máslem a 20 párů uzeného masa. Hříšníci byli potrestáni žalářem, ale u Fialů byli bez peněz, bez masa i bez másla.

Když dnes někdo přemýšlí, zda si má zpracování rodokmenu objednat u profesionála, třeba právě u vás, nebo se zkusit do toho pustit sám, co byste mu doporučila?

Rodopis je krásný koníček na celý život. Kdo má rád detektivní pátrání, ať se zkusí do toho pustit sám. Kdo však nemá trpělivost nebo čas, může si zpracování objednat. Protože je rodopis neboli genealogie pomocná věda historická, musí se k tomu něco naučit. Velikou výhodou je nyní možnost prohlížení matrik na internetu. Projekt digitalizace matrik a dalších archivních materiálů, jako například soupisů poddaných, obecních a školních kronik, evidence obyvatel, značně rozšířil řady badatelů. Velkým přínosem pro badatele je i digitalizace inventárních soupisů archivních matriálů nebo vyhledávač archivních fondů. V každém případě je důležité začít pátrání od současnosti směrem do minulosti. Nejdříve si prohlédněte a sesbírejte dokumenty v rodinných archivech, kde vás nejvíce budou zajímat rodné (křestní), oddací, úmrtní listy členů rodiny. Potom vyzpovídejte žijící členy rodiny a další pamětníky. Důležitá je i návštěva hřbitova. Vše si uspořádejte a vyberte si, jaký rozsah zpracování a jaké schéma rodokmenu si budete chtít vytvořit. Další pátrání bude pokračovat v matrikách v zápisech o narození, oddání a úmrtí, které jsou uloženy ve Státních oblastních archivech jednotlivých krajů (Praha, Zámrsk, Litoměřice, Plzeň, Třeboň) a na Moravě v Moravském zemském archivu v Brně a Zemském archivu v Opavě. Samostatný archiv má i Praha a to Archiv hlavního města Prahy.

Předloha matričního zápisu

S jakými úskalími se může amatérský genealog setkat?

Ne všechno lze dohledat. Vždy záleží, zda budeme mít dostatek indicií k dalšímu pátrání do minulosti nebo zachovalý archivní matriál. Největším úskalím je však znalost čtení starého písma kurentu, německý a latinský jazyk. Dále potřebujeme znát vývoj matričních zápisů a farních úřadů, místopis a uložení dalších archivních materiálů. Dalším úskalím je omezení nahlížení do tzv. živých matrik, uložení na městských a obecních úřadech.

Do jakého časového období se může nadšený pátrač při bádání nejdále dostat? Mám na mysli samozřejmě obyčejné lidi, kteří kdysi byli poddanými nějaké vrchnosti. Nepředpokládám, že by někdo z našich čtenářů byl šlechtického původu.

Matriky a gruntovní knihy, které jsou hlavními zdroji, byly zakládány převážně až po ukončení třicetileté války po roce 1647. V některých městech a vesnicích najdeme nejstarší záznamy kolem roku 1570. Nejstarším záznamem bývá zápis v „Urbáři“, kde jsou zapsáni sedláci a chalupníci a jejich finanční a naturální povinnosti k vrchnosti. Nebo můžeme nalézt záznam v „Soupisu poddaných podle víry z roku 1651“ nebo v daňovém soupisu „Berní rula z roku 1654“. Kdo najde za předka bohatého měšťana, může nalézt zápisy o předání majetku i o 100 let starší.

Úvodní list Urbáře Poděbradského panství, Státní okresní archiv Praha

Můžete uvést nějaké kuriozity, na které jste během pátrání po rodokmenech různých rodin narazila?

Nejzajímavější jsou různá řemesla. V jednom rodokmenu jsem vypátrala nejstaršího předka, který byl mistrem ostrého meče neboli katem. Nebo zápis o křtu dcery Barbory, kterou po čase přejmenovali na Dorotu s poznámkou, že otec zapomněl, že již jednu dceru Barboru má. V zápise křtu nemanželského dítěte upozornil pan farář na otce dítěte, že to byl ten „obecní bejk“.

Stane se někdy, že při rodopisném bádání úplně ztratíte stopy a nevíte jak dál?

Ano, může se to stát, hlavně na území, kde nám shořely matriky a nedochovaly se ani další archivní matriály. Nebo také v případě, že informace zapsaná v zápise není správná nebo zkomolená.

Hodně zajímavá je například otázka nemanželských dětí a pohlížení na ně. V 19. století jsou jich matriky doslova plné. Čím to je?

Stejně jako dnes se některým mužům nechtělo před oltář. Ale největším důvodem byla nutnost otcovského svolení k sňatku, rozdílnost v majetkovém postavení, finanční zajištění budoucí rodiny nebo souhlas vojenského velitelství. Mnoho dětí se narodilo před svatbou. Děti narozené jako nemanželské byly odsouvány na okraj společnosti.

Předloha matričního zápisu

Ovlivňuje hledání předků i jejich povolání? Něco jiného určitě je, když někdo sedlačil a generace seděl na jednom gruntu a něco jiného jsou toulavá povolání jako například učitel…

Zápisy v matrikách jsou zapisovány vždy podle místa události. Matriky jsou vedeny pro jednotlivé obce a města. Při pátrání potřebujeme znát přesné místo a u některých rodin, které putovaly po celé monarchii, jejich místa působení neznáme. Při tomto hledání nám pomůže znalost regionálních zvyků, řemesel a vývoje průmyslu. Zkusíme prohlédnout další archivní materiál z fondů Státního okresního archivu nebo pravidelně vydávané schematismy pracovníků státní správy. Další hledání zaměříme na návštěvu muzea a knihovny.

Jak dlouho se vlastně vy sama rodopisu věnujete a jakou cestou jste se k tomuhle zajímavému koníčku dostala?

Když jsem si před dvaceti lety založila svoji rodinu, pustila jsem se do rodopisného pátrání, které mě zaujalo natolik, že jsem si z dlouholetého koníčka udělala povolání. Kromě potřebných znalostí a trpělivosti vás tato zajímavá práce ještě musí hodně bavit!

Zdroj foto: Archiv Heleny Voldánové

< Předchozí		Další >