Režisér a scénárista Ladislav Plecitý, pod jehož taktovou vznikl absolventský film Poslední odměna, adaptace stejnojmenné povídky slavného spisovatele Terryho Pratchetta, se podílel i na adaptaci Nebezpečných známostí, uváděné v Národním divadle. Nejen o baletu Valmont si s ním povídala Jana Benešová.
První otázky se vztahují k období, kdy byl Ladislav studentem Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku.
Jak probíhaly přijímací zkoušky na FAMO?
Mimo jiné přijímačky zahrnovaly talentové práce, filmový rozbor, seznam 10 filmových a literárních děl, které tě nějakým způsobem ovlivnily a formovaly tvou uměleckou integritu. Byl to tříkolový systém; kromě toho byly taky testy ze všeobecného přehledu, dějin kultury a umění a pohovor s vedoucím katedry režie.
Je vzdělání pro režiséra důležité?
Důležité je určitě, protože práce režiséra vyžaduje velkou míru společenské zodpovědnosti vůči lidem, kterým předáváte své myšlenky. Netvrdím však, že to musí být vzdělání klasické, tedy vysoká škola.
Co ti FAMO dala?
Škola je platforma, na které se dlouhodobě schází lidé se stejným záměrem a zájmem; takže určitě mi dala ty lidi okolo, spoustu kontaktů, teoretické vědomosti a hodně praxe - na rozdíl od pražské FAMU je písecká škola orientovaná právě na praxi, na samotné natáčení.
Jak probíhá studium?
Výuka je specifická v tom, že 90% vyučujících jsou externisté, profesionálové z filmového oboru. Výuka je klouzavá a rozvrh na příští týden jsme se dozvídali vždy v pátek večer. Co se teorie týče, probírají se dějiny umění, filmu, literatury... Dále pak autorské právo, rétorika, filmová řeč atd.
Je důležité mít dvouobor režie & scénáristika jako ty?
To je na každém tvůrci, ale v Písku v podstatě není jiná možnost. Studentské filmy si tak jako tak režisér píše sám. Pro praxi to ale důležité není. Já osobně mám radši, když mi scénář píše někdo jiný.
Po filmových projektech v rámci studia na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku (Zítra-2012, Překvapení!-2011, Růže-2011 a Telefonát-2010) natočil Ladislav absolventský film Poslední odměna. Filmová projekce Ladislava Plecitého doplňuje vizuální stránku inscenace baletu Valmont na prknech Stavovského divadla. Tento příběh o hře na svádění, kde nejdůležitějším pravidlem je – nikdy se nezamilovat, vytvořil na motivy románu Velmi nebezpečné známosti český choreograf Libor Vaculík. Komorní inscenace která osciluje na pomezí tanečního divadla a činohry se zaměřuje na jemné, citlivé vykreslení jednotlivých charakterů postav.
Jak jsi se dostal ke spolupráci na novém baletu Valmont ve Stavovském divadle?
Valmonta jsme dělali s Liborem Vaculíkem, což je jeden z nejlepších choreografů v Čechách. Přišel za mnou, že viděl Poslední odměnu, líbilo se mu to a chtěl by něco udělat společně. Vzal mě do Národního divadla s tím, že budeme dělat Nebezpečné známosti jako balet. Já měl na starosti hlavně tu filmovou složku, protože koncepce toho baletu byla, že to nebude klasický balet jako je třeba Labutí jezero - bílé trikoty, piškoty a podobně - ale že to bude moderní záležitost s projekcí, s činoherními a muzikálovými prvky.
Liší se Valmont hodně od literárních Velmi nebezpečných známostí od Choderlose de Laclose?
Je to dobovka. Až na drobné odlišnosti je to podle námětu knihy, a to včetně nádherných dobových kostýmů, které vytvořil Roman Šolc.
Jak se od sebe liší režírování divadla a filmu?
Obecně divadlo je pohodlnější; jste v teple, sedíte na jednom místě, pod střechou. V Národním divadle je navíc na všechno čas, proto je to pro tvůrce pohodová práce. Ale pořád je mi bližší film, v tom, že tohle je pořád "jen" divadlo. Vidíte, že jsou to jen herci v kostýmech a že nejsou doopravdy v 18. století ve Francii a že nejsou na zahradě, ale sedí na lavičce na pódiu a místo meče drží násadu od koštěte. Kdežto iluze filmu je dokonalá. Film je opravdový. Když se udělá divadlo, herci to pokaždé zahrají jinak; film je pořád stejný. A je napořád. Divadelní představení se hraje jednu nebo dvě sezóny a pak ho prostě zruší.
Co bylo nejlepší na práci na Valmontovi?
Na Valmontovi se podíleli ti nejlepší ze svého oboru. Jsou tam top tanečníci a bylo skvělé s nimi zkoušet, být s nimi každý den a přijímat z nich tu energii a inspiraci.
Co dalšího chystáš za projekty?
Mám na stole 3 náměty na celovečerní filmy, nějaké reklamy... Od divadla se také nechystám vzdálit. Koneckonců, práce není tolik, aby si mohl mladý, začínající režisér vybírat.
Co je nejlepší na práci režiséra?
Není to stereotyp. Není to tak, že přijdete ve stejný čas ráno do kanceláře a sedíte tam celý den. Každý den je jiný a nikdy úplně nevíte, co vás čeká. Dostanete se na místa, kam se většina lidí nikdy nepodívá a potkáte spoustu zajímavých osobností. Obecně lidi od filmu jsou fajn.
Nějaké doporučení pro začínající režiséry na závěr?
Konkurence je obrovská a prosadit se je tak těžké, že tím sítem projde opravdu jen málokdo. Ale když už někdo vážně chce být režisérem, tak ať to prostě dělá. Škola není zase tak důležitá, opravdu důležité je režírovat. Ať začne tím, že bude něco točit s kamarády a vypracuje se. Ať se zkusí dostat na filmové a televizní placy, nebo alespoň někam k reklamě, a ať tam prostě začne od začátku; bude nosit kafe, klapat, nebo tahat kabely. Ať kouká jiným režisérům přes rameno, jak to dělají, učí se a nabírá zkušenosti. Jinak to nejde.
Více o představení Valmont ZDE: www.kultura21.cz/divadlo/9537-valmont-balet
Zdroj foto: FB
www.facebook.com/lada.plecity?fref=ts
| < Předchozí | Další > |
|---|