Páteční večer 11. března ve Zlíně patřil Slam poetry. V Kavárně Továrna se díky pořadatelům festivalu Skrz Prsty sešlo několik slamerů, aby předvedli výkon na pomezí poezie a divadla, to vše za interakce s publikem. Jaké to bylo a kdo vyhrál?

 

Slam poetry je specifický styl básnického přednesu, který nemá definovaná přesná pravidla, ale cílem je dosáhnout největšího ohlasu v publiku. Přednášený text by měl být vždy autorský a může být předem připravený nebo vznikat až na místě. Ve Zlíně neměli jednotliví slameři časový limit a hodnocení probíhalo klasicky pomocí několika náhodně vybraných porotců, kteří po jednotlivých výkonech ukazovali nad hlavu čísla v rozmezí 0-10. Konala se dvě kola a vítězem se stal účinkující z největším součtem bodů.

Moderátorem večera a zároveň jedním ze soutěžících byl Ondřej Hrabal, k němu se přidalo osm dalších slamistů. Z toho byla jen jedna žena – Michaela, která se do soutěže přihlásila pouze chvíli před ní. Dalším člověkem z lidu byl také učitel Vladimír Chytil, který vystoupil mimo soutěž na přelomu dvou kol.

Pořadí soutěžících bylo losováno a tak se jako první představil nejznámější český slamer Jan Jílek s historickým pásmem nazvaným haikový kříž. Publikum se nechalo brzy vtáhnout a těšilo se na další výstupy. Jan Jindřich Karásek se trefil do chuti místních srovnáním Paříže a Zlína, Kuba Vrága zase skvěle pracoval s hlasem a trojnásobný finalista Slam poetry z let 2012 – 2014 Pavel Oškrkaný se zamyslel nad tím, jak je těžké být mužem.

Jirka Juráň hrál na poeticko romantickou notu a dotkl se i genderově nevyvážených témat. Ondřej Hrabal měl připraveno velmi aktuální pásmo na téma globální ochlazení a následovala Michaela s poznámkami na papíře, ale její výstup byl upřímný a ze života. Protiváhu k akčním vystoupením tvořil Adam El Chaar, který seděl, improvizoval a přinášel zajímavé filozofické obraty typu: „Když si dám čaj pěkně z konvičky, tak nemyslím na pi*ky.“ Poslední byl Lefi, který ukázal, jak si umí hrát se slovy – Zlíne, Zlíne, Zlíne, nejsou zlí Zlíňané.

Druhé kolo začínalo kvůli posunutému začátku až docela pozdě a na publiku už to bylo trochu znát. V davu nebyl takový klid, víc lidí si spíše povídalo, než vnímalo slamery. Ale ti se nenechávali zastrašit a předváděli opět skvělé výkony. Udělejte si obrázek pomocí několika citátů:

„Každej hejt má ve slamu být, vy trdelníci bez cukru.“ Lefi

„Láska je těžká taška s nákupem, kde je okurek nebo meloun, to je pak těžký.“ Adam El Chaar

„Armáda Švejků staví se šejkům“ „Na rozdíl od Francie tady dobrý člověk ještě pije“ Ondřej Hrabal

„Vrlý a rudný, zdvořák a lida, řestný, cuda a sytda, spolehlivý zbeda“ „v hrobu dutat jako boštík“ Jirka Juráň

„Imaginární a imagayární naděje, že narazíte na gaye než se člověk naděje.“ Pavel Oškrkaný

„Italky jsou krásné, ale je v nich kousek Musoliniho.“ „Existuje jenom mejdan, teda Maidan“ „Sexus nexus plexus a je to v pr…“ Jan Jindřich Karásek

„Konečně chci svou pochvou zvednou pochvodeň“ „Stále žiju svůj žensen strawberry fields forever.“ Jan Jílek

Po těchto unikátních výkonech stačilo jen vyhlásit vítěze, kterými se stali: Ondřej Hrabal, Jan Jílek a Jirka Juráň, kteří sklidili obrovský potlesk. Na závěr za mě inspirace slamerskou řečí: „Cestou na Vizovice, Slam poetry více, více více…!“

Slam poetry
Datum: 11. března 2016
Místo: Kavárna Továrna, Zlín
Pořadatel: Skrz Prsty ve spolupráci se Slam poetry CZ
Hodnocení: 95 %

Zdroj foto: Lucie Schubertová

< Předchozí		Další >