Tento den byl zaplněný zážitky a poznáním dosud nepoznaného. Máte rádi opice? Vlastně jsem nad tím přemýšlela a neznám nikoho, kdo by v dětství netoužil po malé opičce na hraní. Tradičně v osm hodin ráno byl odjezd směr Ubud, což je údajně nejstarší balijské město. Naše cesta směřovala do parku právě v blízkosti tohoto města, kde je možné tyto uličníky vidět. Makakové! Jak bych asi mohla popsat setkání s opicemi? Máte banán – best friends forever, nemáte banán – who the hell are you?!

 

Zažili jsme spousty úsměvných okamžiků, jako třeba když z ničeho nic skočila malá opička na mého tátu a doslova se mu rozvalovala na krku, nebo když se jedna neodbytná statná potvora snažila dostat mé mamce do kabelky, protože porušila první pravidlo monkey forestu - ,,do NOT hide any food in you bagges!“ (Neschovávejte ve svých taškách žádné jídlo!). Já sama jsem taky jednu chvíli chovala opičku za krkem a vzrušením pískala, když se proti mě z ničeho nic rozeběhla celá rodinka těchto krásných tvorečků... Zkrátka to bylo (jak jinak to napsat) krásné. Opravdu... jste na Bali – hurá za opicemi!

Návštěva města Ubud byla to pro mě jedním z nejkrásnějších výletů. Je zde velká tržnice, kde koupíte všechno. Co se cen týče, mohla bych to odbýt tak, že jsem si koupila tradiční bavlněný sarong v přepočtu za padesát korun. Nádhera, co? Ovšem je zde klíčová jedna důležitá věc – smlouvání. Osobně mě to opravdu hodně bavilo. Po několika minutách jsem se dostala do formy a usmívám se ještě teď, když si vzpomenu na všechny ty věcičky, co jsme si odvezli. Můj táta celé odpoledne brousil kolem ručně vyřezávaného půlmetrového varana, kterého by s láskou umístil do obývacího pokoje a říkal mu Ketute. Samozřejmě to nemohlo dopadnout jinak, než že ho tedy máme, a dokonce skoro o polovinu levnějšího, než byla původní cena. Bravo, tati!

Ubud je také místem, kde kvete kavárenství a restauratérství. Jsou zde provozovny ve stylu evropské vídeňské kafeterie až po balijské útulné čajovny. Naše výprava se rozhodla najíst v krásné restauraci hned na hlavní promenádě plné všech barevných cetek a nejrůznějšího ovoce. Byla to jedna z těch restaurací, kde se nemusíte bát jíst. Podle toho, co jsme viděli za dobu, kdy jsme na Bali, to byla opravdu restaurace na úrovni, evropský standard.

A už byl zase večer a my jsme mířili na večeři, vykoupaní, voňaví a plní dojmů a zážitků, které jsme chrlili na Kláru a Pavla (oblíbenci z RelaxBali). Další den je za námi, ani se nám nechce věřit, jak to letí! Dny jsou týdny a týdny nás postupně přemlouvají k cestě na letiště. Vím, že se nakonec budeme muset nechat chytit, ale ještě jsem vám toho tolik nevyprávěla! :)

Foto: archiv autorky

( 6 hlasů )

http://kultura21.cz/cestovani/11590-balijsky-denik-bily-chram-v-lempuyangu

< Předchozí		Další >