I když je Hans Christian Andersen (1805 – 1875) známý především jako spisovatel pohádek pro děti, na své si určitě v jeho příbězích přijdou i dospělí. Když jsem byla malá a maminka mi předčítala, pohádky dánského vypravěče nebyly zrovna na seznamu mých oblíbených. Byly pro mě moc „bojavé“ a končily smutně. Prošla vlastně jen Princezna na hrášku a Císařovy nové šaty. Nyní v nakladatelství Albatros vychází nové vydání deseti známých i méně známých pohádek Hanse Christiana Andersena s názvem Starý dům a jiné pohádky, v překladech Františka Frölicha. Se zájmem jsem si je přečetla, abych zjistila, jestli už jsem četbě pro milovníky dobré literatury konečně dorostla.

Nejprve mě příjemně překvapila obálka této pohádkové knížky. Je laděna do „starobylého stylu“ a dominuje jí působivá ilustrace Artuše Scheinera (1863 – 1938). S podobně úchvatnými kresbami se můžete potěšit v knížce ještě několikrát. Jejich krása také velmi pěkně vynikne na použitém kvalitním křídovém papíru. Kniha obsahuje deset pohádkových příběhů, z nichž každý je úplně jiného zrna: Křesadlo, Starý dům, Princezna na hrášku, Co taťka dělá, dobře dělá, Létající kufr, Ole Zavřiočka, Slavík, Stín, Divoké labutě a Palečka.

V každém z nich najdeme barvité líčení nejen děje, ale také míst, kde se pohádka odehrává. Od romanticky vyznívajícího popisu zdobení dětského pokoje malého Hjalmara v nejdelším textu knihy Ole Zavřiočka: „A hned byly z květin v květináčích velké stromy a natahovaly dlouhé větve až nahoru po stropě a všude po stěnách, takže celý pokoj vypadal jako ten nejkrásnější altán, a všechny větvě byly samý květ, každý hezčí než růže, krásně voněly, a když takový květ chtěl někdo sníst, byl sladší než zavařenina. Ovocíčka se leskla jako zlato a pak tam byly bochánky a ty jen pukaly samými rozinkami, no něco nevídaného!“ Přes humorné momenty odehrávající se například během rozhovoru kuchyňského náčiní v příběhu nazvaném Létající kufr: „ ...namítla čajová konvice, měla totiž titul kuchyňské pěvkyně a byla nevlastní sestrou samovaru...“ Až po hororově trnitou cestu Elišky za kopřivami v pohádce Děvět labutí: „Tam uviděla, jak na jednom z nejširších náhrobních kamenů sedí skupina lamií, odporných oblud ze starých bájí, svlékly si špinavé hadry , jako by se chtěly vykoupat, a pak začaly dlouhými, vyzáblými prsty vyhrabovat čerstvé hroby , vytahovaly z nich mrtvoly a požíraly z nich maso.“

Četba pohádek H.Ch. Andersena není jednoduchá, je třeba se soustředit na děj. A pokud ten který text čteme poprvé, rozhodně snadno neuhodneme jeho zakončení, jako u kteréhokoliv jiného autora. Andersen vypráví malým i velkým své příběhy. Příběhy, do kterých se promítá jeho nelehký životní osud i různorodé povahové vlastnosti každého z nás. Proto jeho pohádkové knihy patří k pilířům světové literatury a stojí za to alespoň některou z nich mít doma. Je totiž všeobecně známo, že děti si mnohem raději vybírají čtení z rodičovské knihovničky, než ze své vlastní.

Starý dům a jiné pohádky
Autor: Hans Christian Andersen
Žánr: Pohádkové příběhy
Vydáno: 2012
Stran: 136
Vydalo nakladatelství: Albatros
Hodnocení: 97 %

Zdroj foto: Albatros, ld.johanesville.net